Komentovat Naše školní jídelna se nachází v Dubicku u Zábřeha na Moravě. Obec má 1100 obyvatel. Základní škola je nová asi 15 let a od r. 2000 je zrekonstruovaná školní jídelna. Od r. 2001 spadáme do právního subjektu pod školu. Školu navštěvuje asi 160 žáků i z okolních vesnic a na oběd nám chodí 95% žáků, což je velmi potěšující, ale je za tím i mravenčí práce. Především komunikace se strávníky a kantory, a to především ve slušném a vstřícném přístupu ke všem i cizím strávníkům. Což se u nás velmi zdařilo. Vaříme průměrně 290 obědů, z toho asi 90 dospělí a cizí strávníci a 50 dětí z MŠ. Stravu vyvážíme i do sousední školy Bohuslavice. Já pracuji ve zdejší ŠJ od r. 1997 ve funkci vedoucí ŠJ. Předtím jsem pracovala jako vedoucí kuchařka, ale na jiné MŠ, která byla kvůli snižování počtu dětí zrušena. Já v té době dostudovávala Hotelovou školu a tu se uvolnilo místo.
Vaříme i diety
Vaříme také diety (bezlepkovou a žlučníkovou) dle potřeb a přání. Na tyto diety přísně dbám, aby byly uvařeny kvalitně, protože mé původní povolání je zdravotní sestra. Ze začátku jsem narazila na odpor kuchařek jako ve všem novém, ale když jsem jim vysvětlila, kdyby se jednalo o jejich dítě, určitě by měly jiný přístup a tak se perfektně naučily, že to nečiní žádný problém. Dokonce jsme měly školačku nemocnou leukémií a ona požadovala stravu jen od nás ze stravovny, což mě velmi potěšilo. A tak po schválení jí vozili stravu naši do nemocnice. Potom, když slyším různé kritiky na stravovny v rozhlase nebo v televizi, je mi z toho nanic. Přímo nedávno v seriálu „Ordinace“, kde syn primáře řekl, že měli ve školní jídelně fůj hrachovou kaši.
Pozdravím a usměji se
Ale ještě se jen krátce vrátím, proč jsem odpověděla v diskusi na tomto portálu na názor některé vedoucí nebo kuchařky na přístup žáků. Velmi mě popudilo a rozhořčilo, jak se o žácích vyjadřovaly a stěžovaly si na jejich chování, že ani nepozdraví.
Já chodím na výdej a pokud žák nepozdraví, tak ho pozdravím já a usměji se. Máte vidět tu reakci, jak si příště dávají pozor a hned zdraví a chlubí se, co je ve škole nového. I kuchařky se hned od začátku mé funkce musely chovat ke všem strávníkům mile, vždyť strávníci jsou pro nás přínos. Když budou spokojení strávníci, budou mít zaměstnanci práci. A ti strávníci a žáci to vrátí v tom přístupu k nám. Chovají se také k nám moc pěkně a neznáme naschvály a vulgaritu, o které často slyším.
Vaření na přání
Ale jak vše začalo? Nejdříve jsem měla umístěnou v jídelně poštovní schránku (když mi u výdeje děti říkaly, co by chtěly na oběd, tak jsem polovinu zapomněla), kde žáci psali svá přání a připomínky. Ale vše je časem málo a je potřeba neustále něco vymýšlet pro zpestření. A tak jsem vyhlásila soutěž o nejoblíbenější jídla. Napsala seznam jídel, co se vaří a žáci, ale i dospělí přidělovali čísla. Pak jsem vše vyhodnotila, seřadila a uvařily jsme jídla dle pořadí, ale samozřejmě i dle předpisů a spokojenost byla velká.
Potom jsem zavedla, že žáci 9. třídy mi napíší, co si přejí na rozloučenou uvařit a celý červen se vaří na přání deváťáků. Samozřejmě jejich jídelníčky vyvěsím, seřadím podle předpisů a u různých jídel napíši datumy, kdy bude splněno. To také dělám v prosinci, kdy se vaří podle návrhu a přání strávníků.
Paní ředitelka mě požádala, zda-li bych nemohla přijít do 7. třídy, kdy probírají „Rodinnou výchovu“, seznámit žáky se skladbami jídelníčků, proč se skládají, což má velký ohlas. Půl hodiny mluvím já, druhá půl je na dotazy a nakonec rozdám jídelní lístky, kde žáci napíší, jak má být jídelníček sestaven a co by si přáli a já mám přehled, co si pamatují z mé besedy. Což se tak rozmohlo, že jak se žáčci od první třídy naučí psát, tak za mnou chodí pro jídelníčky a píší. Já je také vyvěšuji na nástěnku. Anebo se mě ptají, co budeme dělat. Takže stále musím něco vymýšlet. Například, již proběhla soutěž „Napiš recept na své oblíbené jídlo“ nebo „Namaluj jídelníček“. Řídím se heslem p. Komenského „Škola hrou“, tak proč ne stravování hrou. Je samozřejmostí, že nezapomenu na svátky a přání i mlsání na Den dětí, nebo Den učitelů.
Komunikace s kantory
Také paní ředitelka se snaží, aby jsme nebyly odtržené od kolektivu, a tak Den učitelů slavíme společně s učiteli, což velmi utužuje kolektiv, a já se snažím se všemi vycházet co nejlépe. Od samého začátku jsem řekla, že si přeji, aby veškeré přání a stížnosti mi řekli, ať jsou pochvalné nebo nespokojené. Na vše hned odpovídám, vše také přijímám a nejsem na ně naštvaná, jsem ráda, že mi to řeknou do očí a ne za zády. Tím jsme si ujasnili, proč se vaří luštěniny atd. Nechci slyšet před žáky fůj atd. Učitelé mají možnost se odhlásiti. A také na poradách ve škole jsem je seznámila s předpisy pro skladbu jídelníčků a vytiskla jim je a vyvěsila ve sborovně i v MŠ. Předpis, co se má během měsíce vařit a kolikrát. A zdůraznila, že mají také své předpisy a učební osnovy, které musí dodržovat. Což velmi dobře přijali. Když si přečetli jaké jsou požadavky na ŠJ, a co je spotřební koš, který jsem také několikrát vytiskla, aby měli všichni přehled, jak ho naplňujeme a nic se nedá ošidit, vše je normováno počítačem.
Komunikace s rodiči a dětmi
Také jsem se několikrát zúčastnila schůzky rodičů v MŠ a seznámila je s tím, co děláme pro děti, které také několikrát za rok navštěvují kuchyň s paní učitelkou, aby věděly, kde se vaří dobrůtky pro ně. Zvu školáky na exkurzi, aby také oni znali zákoutí jídelny, a aby se seznámili s velmi náročnou prací kuchařek. Jaké množství se musí uvařit a z čeho, aby byli najedeni, a za jaké peníze, a také, že jsou jejich obědy dotované a proč, což nikdo celkem neví. Aby si vážili práce kuchařek a také, jak je mrzí když jídlo vyhodí, a jak by to také mrzelo maminku, kdyby měli takový přístup k jídlu doma. Což velice kladně přijímají a zbytky u nás jsou minimální často žádné. Tím nechci říct, že žáci mají málo jídla. Já si vedu deníček spotřeby, kde si píši počty obědů a kolik je potřeba uvařit, aby všichni byli najedeni, spokojeni a především, aby zbytečně nebyly zbytky nebo nechybělo. Vím, vše normuje počítač, ale skutečnost je trošku jiná. Jsou jídla oblíbená a míň oblíbená. Také jsme po dohodě s p.ředitelkou uspořádali schůzku rodičů v ŠJ, což mělo velmi kladnou odezvu. S kuchařkami jsme nachystaly malinké degustace, co za dobrůtky děláme pro žáky a rodiče také měli možnost se mě na cokoliv zeptat ohledně stravování. Tuto možnost mají stále kdykoliv se mě dotazovat na cokoliv, co je zajímá. Což mě velmi těší, že moje práce a přednášky nejsou nadarmo.
Spolupráce
Samozřejmě se také snažím, aby i jídelna byla hezky upravená, na různé svátky vyzdobená a na stolech látkové ubrusy a kytičky (jako doma). Spolupracuji také s učiteli a Unií rodičů na různých akcích. Snažím se zajistit jim nápoje, sladkosti přes dodavatele z velkoskladu dle přání, různé sponzorské dary na ples, na který samozřejmě vařím zdarma a do rána na plese jídlo prodávám. V neděli umývám a uklízím kuchyň tak, aby na pondělí byla opět v takovém pořádku, jako jsem ji převzala. Když chci po kuchařkách pořádek, musím jít příkladem ve všem! Žáci se moc těší, jak mi pomohou na ples dopoledne v kuchyni dělat jednohubky, obalovat řízky a bramborový salát.
Vše je v lidech
Tato práce se mi vrací, žáci se rádi zastaví a popovídají, jak se mají jinde na škole. No a právě od nich se také dovídám, proč jinde nejsou na ně tak hodní. Přístup žáků je úžasný a slušný i venku slušně pozdraví. Ale také vím, že nezdraví, pokud jim někdo na pozdrav, na který čekají, ani neodpoví. Mně to připadá normální, jen lituji všechny, když si stěžují na druhé, že nevidí tu chybu, odkud pochází. Vše je v lidech.
Jana Hartová, vedoucí ŠJ Dubicko
Diskuze