Mzdové náklady na závodní stravování (2)

V předchozím dílu tohoto článku bylo uvedeno:
1. Legislativa vůbec nepředpokládá, že by se mzdové náklady vzniklé v souvislosti se závodním stravováním neměly jídelnám hradit.
2. Stravování učitelů (závodní stravování) není školskou činností.
3. Mzdové náklady se mají hradit z prostředků na hlavní činnost.

Z důvodu obsaženého v bodu 2 nelze pro financování mezd na závodní stravování použít krajské normativy. Jaké zdroje tedy použít a jak se k nim dostat?

Jak se financuje stravování ve školách

Školní stravování (ne tedy stravování učitelů) se financuje takto: Materiálové náklady (pořizovací cenu surovin) hradí strávník a provozní náklady hradí zřizovatel ze svého rozpočtu. Osobní náklady jsou hrazeny z prostředků státního rozpočtu na přímé náklady na vzdělávání ONIV.
Stravování zaměstnanců ovšem nespadá do školního stravování. Materiálové náklady hradí strávník a provozní náklady hradí zřizovatel ze svého rozpočtu. Osobní náklady by měly být uhrazeny z prostředků na hlavní činnost.
Kde má ovšem škola tyto prostředky získat? Podle výkladu odborů i mnohých odborníků by je měla získat formu příspěvku zřizovatele na hlavní činnost. Zřizovatelé se ovšem brání: Zaměstnáváme snad pracovníky škol? Proč bychom jim měli stravování hradit? Ať to zaplatí MŠMT a kraje. I jejich argument má ovšem své odpůrce: proč by stát měl zaměstnancům škol na obědy přispívat? Přispívá se ze státního rozpočtu pracovníkům jiných firem a organizací?
A problém se přehazuje jako horká brambora. Určitě by se však škola, která chce svým pracovníkům přispívat na závodní stravování, měla postarat o to, aby příslušné prostředky na hlavní činnost měla. Stejně tak činí všechny firmy, které svým zaměstnancům stravování hradí. Kde tedy může škola tyto prostředky získat?

Neinvestiční náklady

Jinou z možností, jak hradit mzdové náklady vzniklé v souvislosti se závodním stravováním, je využití přímých neinvestičních výdajů (NIV). Toto řešení bylo v roce 2005 doporučeno odborem 45 MŠMT.
Prostředky NIV dostávají školy od krajských úřadů a účel, k čemu lze prostředky NIV použít, bývá přesně specifikován. K praktickému použití NIV se však různé kraje stavějí různě: Některé je používají a nakládání s nimi upravují velmi podrobně, jiné ne. Pravidla pro získání těchto financí a stanovení její výše neexistují nebo jsou rozličná. Např. metodika Jihočeského kraje k rozpočtu na rok 2009 se o ničem podobném nezmiňuje a také Olomoucký kraj dle sdělení z KÚ nezohledňuje v roce 2009 v rozpočtu přímých neinvestičních výdajů stravování pedagogických pracovníků.

Moravskoslezský kraj

Z krajské metodiky Moravskoslezského kraje k rozpisu přímých výdajů na rok 2008 vyplývá, že kraj si je problémů s financováním závodního stravování vědom. Jak uvádí, v roce 2007 zahrnul prostředky na závodní stravování do mimonormativního rozpisu ve výši 22,6 mil. Kč (v NIV).
Kraj chce i nadále mimonormativní prostředky používat, avšak jen výjimečně, ale mezi výjimky počítá i
zabezpečování závodního stravování. Pro rok 2008 uvádí příspěvek ve výši 3062 Kč na zaměstnance, kterému škola zabezpečuje závodní stravování a který je uveden ve statistickém výkazu o činnosti zařízení školního stravování.
V metodice se však uvádí, že čerpání částky je jen do výše disponibilních zdrojů (tzn. bude-li mít kraj peníze). Z formulací v dokumentu však plyne, že jídelna či škola nemá na tyto mzdové prostředky automatický nárok, že záleží na posouzení a vyjednávání.

Královéhradecký kraj

Použití NIV k úhradě stravování zaměstnanců se uvádí a doporučuje v zápisu výboru Zastupitelstva Královéhradeckého kraje ze dne 8.3.2005, nicméně již tehdy se v něm objevují formulace, které dobře dokreslují stav v celé této oblasti:
„Použití přímých NIV k úhradě stravování zaměstnanců připustíme jako jednu z možností“ – Tzn. sám kraj není touto možností nijak nadšen, pouze ji připouští (z důvodu omezených financí?).
„…disponibilní prostředky ..jsou rozepsány plošně prostřednictvím nenárokové složky“ Tedy formou odměn, které v jídelnách můžete a nemusíte dostat.
„ředitelé jednotlivých subjektů se sami rozhodnou, zda a jakým způsobem umožní závodní stravování zaměstnanců a zda k úhradě využijí i přímé NIV“ Tj. záleží na úvaze ředitele.

Královéhradecký kraj však věnuje úhradám mezd na závodní stravování velkou pozornost. V dokumentu „Principy rozpisu přímých výdajů na vzdělávání škol a školských zařízení 2008“ je této oblasti věnována celá jedna kapitola, která podrobněji popisuje několik běžných variant:
1. Pokud je školní jídelna součástí školy či zařízení, jsou mzdy pracovníků zajišťujících stravování vlastních zaměstnanců hrazeny ze mzdových prostředků organizace.
2. Stravují-li se v jídelně i cizí, platba je poukázána škole formou faktury – jedná se tedy o prostředky ONIV. „V tomto případě je alikvotní část pracovníků, zajišťujících stravování zaměstnanců odměňována z prostředků ONIV získaných formou „platby za službu“. V tomto případě lze kategorii ONIV posílit převodem určitého objemu ze mzdových prostředků školy či zařízení. Iniciátorem převodu prostředků mezi těmito kategoriemi je škola, která podá žádost o přesun OŠ KÚ a tento, pokud situaci nelze řešit v rámci kraje, požádá o přesun MŠMT.“
Všimněte se, že iniciátorem transakce musí být škola a také si všimněte, že kategorii ONIV „lze posílit“ – není tedy nárok.
3. Je-li školní jídelna samostatným subjektem, prostředky na úhradu nákladů spojených se stravováním žáků přidělí do rozpočtu školní jídelny krajský úřad. Prostředky, potřebné na úhradu nákladů spojených se stravováním zaměstnanců, budou školní jídelně poskytnuty subjekty, které se rozhodnou stravování svých zaměstnanců zajistit. V tomto případě budou pracovníci zajišťující stravování zaměstnanců hrazeni z prostředků ONIV formou „platby za službu“.
I zde mohou školy hradící stravování jako službu požádat o převod části mzdových prostředků do kategorie ONIV.

Příspěvek na provoz od zřizovatele

Osobní (mzdové) náklady na závodní stravování mohou být uhrazeny použitím financí, které pošle na účet školy její zřizovatel formou příspěvku na provoz. Použití této varianty není příliš časté, ale potvrdilo nám ji např. několik jídelen v Jihomoravském kraji.

Doplňková činnost

Školy mohou získat prostředky i doplňkovou činností, podnikáním: obědy pro cizí strávníky, pronájmy tělocvičen, hřišť, místností. Podobné příjmy má řada škol a používají je různě. Často se z nich financuje např. vybavení kanceláří. Proč je tedy nepoužít např. na úhradu závodního stravování?

Jiná řešení

Krajské úřady se snaží pomoci školám způsoby, které však už nelze označit za standardní. Protože nemohou částku na závodní stravování školám poskytnout přímo, upraví krajský normativ na žáka. Např. stanoví, že příspěvek poskytnou na každého žáka zapsaného ke stravování. Protože počet strávníků bývá menší než počet zapsaných, vzniká rozdíl, z něhož jídelna může financovat stravování zaměstnanců. Odpůrci toho řešení namítají, že rozdíl je příliš malý, a argumentují také neprůhlednými pravidly při úpravách normativů. Tuto metodu ovšem nepoužívají všude.
Jsou i výjimečné případy, kdy ředitel přidává školní jídelně z prostředků ONIV, z níž se obvykle hradí odvody na pojištění, FKSP apod. V této částce se však volné finance hledají velmi těžko.
Dalším řešením (ale opět na hranici práva) je, že neuhrazené náklady na závodní stravování jsou vedením školy kompenzovány jídelně poskytováním volna.

Všechny tyto metody dokumentují nepochopitelnou právní i ekonomickou džungli, která v oblasti úhrady závodního stravování vznikla. MŠMT situaci léta neřešilo a po vzniku samosprávných krajů na ně celý problém jen přehodilo. Místo toho, aby se k dané problematice jasně vyjádřilo a doporučilo školám pravidla, dělá mrtvého brouka a vzniklému zmatku jen přihlíží.
Vše je zde nejasné: kdo má mzdy hradit, z jakých fondů, dokonce i to, zda škola příslušné finance obdržela.

Předpokládejme, že škola nakonec potřebné finance získá a dostáváme se k další potíži. Ředitel školy jako ředitel právního subjektu má právo rozhodnout, jak a na jaké účely tyto prostředky použít. Je na něm, zda jídelně mzdové náklady uhradí.

Poslední díl tohoto cyklu, který zveřejníme za týden, se pokusí naznačit, jaká je skutečná situace ve školách a co může vedoucí jídelny sama udělat pro to, aby finance na mzdy získala. 

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz