Nastává čas vánoční

Jako vždy na sklonku roku vstupujeme do adventního času, doby plné bilancování událostí minulých i napjatého očekávání toho, co nás čeká v roce novém. Dovolte mi malé zamyšlení nad tím, co ten letošní rok přinesl naší školní jídelně.

Na jaře jsme se na výzvu školního parlamentu přihlásili do soutěže ,,O nejlepší školní oběd.“ Původně jsme to vůbec neměli v úmyslu, ale odolejte, když o něco prosí děti. Mezitím jsme se ještě zúčastnili akce Dny řemesel a pro děti připravili Čokoládový den dětí. A na konci školního roku nás čekalo ohromné překvapení – postup do semifinále soutěže! Takže plni očekávání a napětí jsme odjížděli na konci prázdnin do Brna. Jaké byla naše radost, když jako nezkušení nováčci jsme zde vyhráli! Také jsme poznali ohromnou spoustu skvělých lidí, kteří svou práci dělají opravdu s láskou, milou přátelskou atmosféru …  zkrátka bylo to báječné!

Začátek školního roku byl plný změn a novinek, zaváděli jsme výběr obědů, což v naší malé kuchyni a jídelně není vůbec žádná legrace, takže nebyla nouze o překvapení. Dále jsme začali připravovat i svačiny pro starší děti, takže bylo třeba změnit provoz celého výdeje, ale chtěli jsme vyhovět množícím se požadavkům rodičů. Snad se nám to trochu podařilo.

V říjnu nás čekalo finále soutěže a paní učitelka s dětmi nás přišla povzbudit s čokoládou a slovy, že ať dopadneme v celostátním kole jakkoli, pro ně už jsme stejně vyhráli. To přece každého zahřeje u srdce. Také vedení školy nám popřálo hodně štěstí.
     
Já vím, zlobíme se na děti, že jsou hlučné, neslušné, drzé…, ale nepotěší každého i ten největší dareba, stojící s talířem na přídavek a olizující se od ucha k uchu? To je přece smysl a cíl naší práce.
Prosté „děkuji, bylo to výborné“, určitě smaže dalších několik nedojedených talířů, kdy se zlobíme, k čemu to vlastně děláme.

Teď se již blíží konec roku, provoz je v plném proudu. Ze všech stran se valí informace o výrazném zdražování, změně výživových dávek, značení potravin… ale proč si předem lámat hlavu nad tím, co bude? Jsme přece šikulky a vždy si nějak poradíme!
     
Na závěr chci tedy všem popřát hodně pohody, klidu, radosti a tolerance. V našem každodenním jednání je jí ze všech stran moc potřeba. Zkrátka vedoucím skvělé zaměstnance, spokojené strávníky a nekonfliktní rodiče a personálu kuchyní chápavé a naslouchající vedoucí, kterým se nemusí bát přednést svoje připomínky. Pokud se budeme snažit spolu vycházet, bude se nám určitě dařit i v příštím roce.

Končím malým citátem, který pronesl Dominik Duka na začátku letošního roku v nějaké novoroční promluvě:  ,,Radost je tím větší, čím větší překážky dokážeme překonat.“

Takže do nového roku hodně velkých i malých každodenních radostí a životních i pracovních úspěchů.

Marie Kučerová, školní jídelna Šenov