Navštivte s námi školní jídelnu v Seifertově ulici v Jihlavě

Jedna z velkých školních jídelen v Jihlavě sídlí v základní škole v Seifertově ulici. Pojďte s námi na návštěvu k vedoucí této jídelny paní Aleně Bauerové. Budeme se ptát na strávníky a sportovní třídy, které zde mají, na spotřební koš, nové recepty, nápoje a na mnoho dalších věcí. Ještě před tím, než vstoupíme, klikněte si na stránky této školy, k virtuální prohlídce si zvolte 1. nadzemní podlaží a vyberte školní jídelnu. Pak už jen stačí je stisknout tlačítko Autoplay a dívat se, jak to ve školní jídelně Seifertova vypadá.

Paní Bauerová, pro koho vaříte, kdo jsou vaši strávníci?

Vaříme pouze pro základní školu. Máme tady přípravku, která je v letošním roku novinkou, pak první a druhý stupeň. Děti k nám i dojíždějí, protože jsme sportovní škola, máme hokejisty a gymnastky. Cizí strávníci k nám nechodí, ty jsme před časem zrušili, a vaříme také pro zaměstnance.

Přípravka je jaká věková kategorie?

Jsou to v podstatě děti, které mají odklad. Mohly by být buď ve školce anebo nastupují do té přípravné třídy. V podstatě něco jako prvňáci, kategorie 7-10 let.

Kolik obědů denně vaříte?

Vaříme skoro 700 obědů. Nejsilnější je věková skupina od 7 let do 10, kolem 300 obědů. Kolem 250 obědů je ve skupině od 11 do 14 let, a kolem 60 obědů je v kategorii těch 15letých. Dospělých máme 80. Od 7 do 10 let je cena obědu 21 korun, od 11 do 14 let je to 23 korun a patnáctiletí platí 24 korun.

21 korun za oběd pro prvňáka, to je hodně nízká cena. Jak to děláte?

Nevím, jestli je to dodavatelem, prostě se do této ceny se vejdeme. Můžeme si tak dovolit i dražší ovoce. Třeba v březnu jsme měli hrozny za 70 korun, které děti dostaly po obědě. Zdražovali jsme od září 2013 na tyhle ceny a zatím nám to stačí.

Kolik máte zaměstnanců?

Na asi 750 přihlášených strávníků je nás tu 8 a půl síly. Jedna paní nám chodí na 4 hodiny na výdej.

Připravujete dvě jídla denně. Jsou to stejná jídla nebo odlišná?

Když jsme měli poslední poradu s metodičkou, říkala nám, že bychom měli ty jídla stavět na jídelníček tak, aby když je bezmasé jídlo na jedničku, bylo i na dvojku bezmasé. Problém je, že děti z bezmasých jídel mají rádi pouze jídla sladká, ostatní – třeba zeleninová nebo luštěninová jídla si nevolí. Pokud máme na jedničce vepřové maso, dáme na výběr jídlo z drůbeže nebo hovězí maso. Abychom plnili spotřební koš, musím občas dát na jídelníček ryby a na výběr třeba luštěninu, protože obě potraviny patří k méně oblíbeným. Nebo dnes byly šišky s mákem a proti tomu zeleninové rizoto.

Konkrétně ryby: co k nim dáváte jako druhé jídlo?

Protože se objevují i alergie na rybí maso, tak k tomu dáváme někdy normálně vepřové maso, někdy kuřecí, podle skladby týdenního jídelníčku. Někdy jsme nuceni dát k tomu luštěninu, kterou ale děti tolik nemusí. Když ji dáme na jedničku, tak se jí snaží utéct.

Luštěniny jsou považovány za nejproblémovější skupinu potravin, která se těžko dodržuje. Jaká luštěninová jídla často děláte?

Vaříme všechny luštěniny, těm se nijak nevyhýbáme. Dneska je nám docela ku pomoci cizrnová mouka nebo luštěninová mouka hraška, také mouky fazolové, čočkové, hrachové. A to je dobrá věc, protože mouky se v jídlech lehko ztratí a děti ani nepoznají, že tu luštěninu jedí.Takže třeba do houskových knedlíků, kde dáváme 30 kg mouky, přidáme 3 kg luštěninové mouky. To se nám načítá do spotřebního koše a děti to v jídle ani nepoznají.

Jaká jsou u vás nejoblíbenější luštěninová jídla, jestli se tedy o oblibě vůbec dá mluvit?

S luštěninami je to takové těžší. Ale když jsou třeba mexické fazole, tak to děti snědí. I hrachovou kaši, když ji dáme s párkem. Udělali jsme dokonce jednou hrachovou kaši, na které byly posazené chobotničky z párků. Moc se to líbilo.

A zkoušíte občas nějaké nové recepty?

Ano, spoustu jsem jich objevila na internetu, i na Jídelnách.cz, myslím, že i těch luštěninových. Děláme salát z červené čočky, ten je výborný. Je to hlavní jídlo, podáváme ho za studena a na dvojku. Mezi dětmi zájem moc není, ale dávají si ho učitelé.

Co je pro vás ve spotřebním koši po luštěninách největší problém?

Poslední dobou brambory. Děti mají rády těstoviny, mají rádi rýži, ale brambory jsou někdy problém. Děti to víc vrací – oproti omáčkám, ke kterým je těstovina nebo rýže. To jedí a talíře jsou vylízané.

Nabízíte k jídlům i kusové ovoce?

Dáváme ho, ale je pravda, že si to někdy děti prostě neberou. Dáváme jim i kompoty, děláme ovocné saláty – to se dává k takovým jednodušším jídlům, jako je rýžová kaše nebo krupicová kaše. Saláty jsou náročnější na přípravu a těch sil zas není tolik…

A co vaši sportovci? Používáte pro ně standardní normy nebo je mají zvýšené?

Nemají zvýšenou normu, protože bychom to v tom množství dětí těžko nějak odlišovali. Je to vždycky v ročníku jedna třída sportovců, napůl hokejisté a napůl gymnastky. Mají upravený učební plán, někdy trénují před vyučováním, někdy po něm, ale pro oběd si vždy mají možnost dojít.

Pozorujete u gymnastek nějaké zvláštní stravovací návyky, například snahu stravovat se alternativně, vegetariánsky?

Třeba holky říkaly, že si nemůžou vzít ovoce po obědě. Tak jsme jim řekli: Vezměte si to aspoň domů…

Jak se vám daří dodržovat poměrně přísné limity spotřeby tuků a cukrů?

S tuky nemáme tak velký problém. Dnes už máme konvektomaty, které tuk ušetří. Cukry, myslím, taky nejsou až tak velký problém, protože dneska je všude trend nápoje tolik nesladit. My dokonce dětem připravujeme jednu várnici jen čisté vody. Byl tady takový požadavek, takže jsme se podle toho zařídili.

Kolik nápojů k obědu nabízíte?

Nabízíme čaj,ale jen přes zimu, přes léto pak máme různé ovocné šťávy, novinkou jsou ovocné mošty, což je vlastně koncentrované ovoce. A nabízíme také tu čistou vodu. Ze začátku jsme si říkali, to ty děti pít nebudou, ale ne, děti jsou na to asi z domova zvyklé, takže prostě pijí čistou vodu. A pak je v nabídce mléko.

Dokázala byste nějak odhadnout, kolik dětí si dá čistou vodu?

Řekla bych tak 20 litrů čisté vody se vypije za den.A připravujeme kolem 50 – 60 litrů nápojů na den.

V jídelnách základních škol se někdy těžko dodržuje norma mléčných výrobků. Jak je to u vás?

Mléčné výrobky zařazujeme tak dvakrát v měsíci, děti opravdu dostanou jogurt nebo tvaroh. Pokud na to máme finance, tak můžeme dát i něco v kelímku, nějaké pribináčky, tvarohy. Sami ale připravujeme různé věci: třeba dáme bílý jogurt, jen trošku přisladíme a na to se sype müsli, nebo děláme jogurt s ovocem. Tvaroh děti až tak nejedly, ale objevila jsem vylepšení, že se přidá zakysaná smetana a tak se chuť zjemní. Myslím, že to i děti poznaly, a jedly to líp, nevracely to tolik. Když se do toho ještě přidá kakao, tak to má ještě větší úspěch.

Jaké máte vybavení vaší kuchyně?

Rekonstrukci jsme měli už před patnácti lety. Máme tady dva konvektomaty, jinak jsme zůstali dál u klasických kotlů, pánve máme taky klasické.

Co byste nejvíc přivítala, co by vám nejvíc pomohlo?

Uvažovala jsem o novém konvektomatu, nový má lepší vybavení a lepší funkce. Teď se třeba mluví o vaření přes noc, a to se dá vlastně nastavit i na tom novějším konvektomatu. Nikde jsem to v praxi ještě neviděla a ani nevím, jaké jsou s tím zkušenosti, jen ze článků. Ale nový konvektomat bychom si chtěli pořídit.

Jaké máte vztahy s rodiči a jak je udržujete?

Myslím si, že s rodiči vycházím docela dobře. Na začátku školního roku proberu s každým rodičem od prvňáčka nebo nového žáka podmínky, které tady máme nastaveny. Účastním se rodičovských schůzek, tam jsem vždycky představená, a pokud jsou nějaké otázky ohledně stravování, tak se s rodiči domluvím na místě. Jinak mají potom rodiče možnost přijít si za mnou.

Můžou se rodiče u vás podívat na internet, co dítě jí, objednat mu?

Ano, tyto možnosti už máme, takže se objednávái odhlašuje po internetu. Rodič se také může podívat, který oběd si dítě přihlásí, většina rodičů s malými dětmi společně objednává. Takže hned od prvních tříd si děti můžou vybrat a rodiče jim ten jídelníček jakoby kontrolují.

Snažíte se o to, aby vaše předpisy sestavování jídelníčků znaly i děti?

Tady toho prostoru mám trošku míň, ale za bývalé paní ředitelky jsem chodila i po třídách a tam jsem k dětem mluvila o tom, co by měly jíst. V tom jsem se snažila hlavně u malých dětí nějak zapůsobit.

Jakou máte spolupráci s panem ředitelem a s celým pedagogickým sborem?

Spolupráce se školou je výborná, tam problémy nejsou. Pokud jsou nějaké dotazy ke stravování, tak je vždy zodpovím.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz