Komentovat Školní jídelna Domova mládeže v jihočeském Písku vyhrála na podzim 2011 celostátní soutěž o Nejlepší školní oběd. O tom, co pro ni vítězství znamenalo, jaký je každodenní provoz v této jídelně, ale i o budoucnosti školního stravování jsem hovořil s vedoucí této jídelny, paní Drahomírou Duškovou.
Soutěž O nejlepší školní oběd v Praze jste vyhráli. Jaké máte ze soutěže pocity?
Já i kuchařky na soutěž vzpomínáme rády. Účastnily jsme se soutěže již minulý rok, ale já jsem nemohla tenkrát jet, takže jsem vyslala jenom kuchařky. Pro mě to byl úplně nový pocit, ony ho už měly zažitý.
V čem byl pro vás přínos zúčastnit se takové soutěže?
V roce 2010, první rok soutěže, se tam kuchařkám nechtělo, ale když se vrátily, byly plné hezkých dojmů a zážitků a to ty ostatní nabudilo. Letos jsem nechala na nich, ať si vyberou, kdo pojede. Ale kuchařky, co byly loni, byly maximálně aktivní, co se týká výběru a dolaďování jídla. Nakonec jely ty stejné. Nechtěla jsem jim do toho zasahovat.
Myslíte si, že zkušenosti nebo dovednosti, které se v takové soutěži dají uplatnit, jsou stejné jako ty, které potřebuje kuchařka v kuchyni?
Co se týká přípravy jídla a vaření, je to úplně stejné. Ale když se dává jídlo na talíř, tak si víc uvědomí, že jsou součástí toho děje, že jim někdo kouká na talíř, jak to jídlo vypadá. Měly jsme také možnost slyšet hodnocení a mohly jsme si uvědomit, že něco jiného se děje v kuchyni a něco jiného je ten strávník. Mám pocit, že si někdy kuchařky neuvědomí, jak to jídlo vydávají na talíř. Strávník hodnotí i to, jak jídlo vypadá.
Váš tým tam vařil pohankovou polévku. Jak je u vás pohanka oblíbená?
Protože jsme polévku obohatily játrovými knedlíčky, tak to strávníci nevnímají jako pohankovou polévku. My jsme si to meníčko do soutěže pracovně nazvaly „malá svatba“. Na svatbě jsou v polévce játrové knedlíčky a donedávna byla klasika hlavní jídlo svíčková a ta naše omáčka byla trochu jako svíčková. Vylepšily jsme si to tak, že ke klasické svíčkové je hovězí maso a my jsme k tomu dělaly kuřecí plátek s mandlovou krustou.
Jako příloha byly otavské špalíčky. Co to je?
Je to bramborové těsto s houskou nakrájenou na kousíčky a petrželkou.
Pak přišel tvarohový dezert s jahodami.
Samotné jídlo je hutnější a musely jsme proto vybrat něco lehčího a to byl ten tvaroh s jahodami. Naše jídelna je sice vyhlášená, že umíme péct, ale jsme to na soutěži nemohly předvést, musely jsme vybrat něco odlehčeného.
A jak vaše jídlo hodnotila porota?
Nevytkli nám vůbec nic.
Slyšel jsem, že na soutěži vás ostatní již předem určovali za vítěze: perfektní jídlo, ale i způsob prezentace a celkové vystupování vás všech.
Nejlepší pocit byl, že to neohodnotila jenom porota, ale i ti ostatní kolegové, rivalové, to byl úžasný pocit.
A co bylo, když jste se vrátily ze soutěže zpět?
Už po cestě domů jsme podaly hlášení. Pan ředitel nám volal a gratuloval.
Zajímali se o vás i místní novináři?
To víte, že ano. Už vloni jsme to zažily, i když jsme se neumístily. Pro jídelnu je to reklama, dostane se více do podvědomí.
Peněz vám to ale nepřidá. Je tedy potřebné, aby se jídelna starala o propagaci, aby se dostala do podvědomí lidí?
Strávníci jsou žáci, kteří musí chodit do školy, ale nemusí chodit do jídelny. A my se musíme chovat tržně a toho strávníka přilákat a udržet si ho.
V menších obcích žáci ale jinou možnost stravování nemají. Proč by i tam jídelna měla uvažovat o propagaci?
Já myslím, že ani tam dítě nemá povinnost jít na oběd. Mají to jenom o to jednodušší, že jídelna je přímo ve škole. K nám musí všichni strávníci dojít, nejsme přilepení na žádnou školu. Musíme se snažit, aby k nám dorazili.
Vy jste školní jídelna domova mládeže a stravujete převážně středoškoláky, možná také cizí, je to tak?
Jsme jídelna pro všechny středoškoláky v Písku, takže stravujeme strávníky ze všech škol v naší dostupnosti a již několik let máme malé množství cizích strávníku, pracujících nedaleko naší jídelny, ale těch je opravdu málo, nemůžeme zajistit jejich oddělení od studentů. Naše zařízení jinak v rámci doplňkové činnosti poskytuje ubytování a stravování na různé akce o víkendech a prázdninách.
V čem je odlišná vaše jídelna od klasické školní jídelny?
Vaříme v průměru 730 obědů, k tomu 320 snídaní a 320 večeří pro děti na internátě, máme celodenní provoz. Ten zbytek obědů jsou dojíždějící a místní.
Kolik u vás činí od nového roku cena oběda?
Zvýšili jsme cenu o 3 Kč. Máme oběd pro středoškoláky za 30 Kč. Snídaně stojí 22 korun a večeře 31 Kč, ta je i se svačinou.
Kolik máte lidí v kuchyni?
Celkem nás je 16, z toho 2 uklizečky – na zkrácený úvazek, paní skladní a paní, která dělá administrativu, stravné a vede fakturaci celého zařízení. Některé úvazky máme takové kumulované tím, že některé služby děláme i pro domov mládeže. Na přípravu snídaní, obědů a večeří je tady 11 kuchařek.
Zkuste nám popsat váš vícesměnný provoz.
Chodíme na dvě směny. V 5 hodin ráno přijdou dvě kuchařky a začnou chystat snídaně, vydáváme je od 6 hod. Dvě kuchařky jsou do 8 hod. na výdeji snídaní, šest jich připravuje oběd a po 8. hodině se k nim připojí ty ze snídaní a společně připravují a následně vydávají obědy.
Tři kuchařky přicházejí na 11.30 hod. Máme dvě party o třech lidech, které se na odpolední střídají ob týden. Děláme jenom teplé večeře, kromě pátků, kdy odjíždí děti po škole domů. Při snídani si můžou vzít studený balíček s sebou na cestu. V pátek to tady v 15 hod. zavíráme, v soboty a neděle nevaříme.
Obměňuje se vám personál?
Mám celkem stabilní tým. Mám tady 4 kuchařky, které sem přišly, když jim bylo 15 let. Dnes jim je přes padesát, jsou tady pořád, nikde jinde nebyly. Ubývají přirozenou cestou, odchází do důchodu. Uklízečky se střídají víc.
Pokračování rozhovoru bude zveřejněno v pondělí 16.1.2012
Diskuze