Komentovat V konzumaci sušenek jsme konzervativní
V lednovém vydání časopisu Zboží a prodej jsme si mohli přečíst o tom, že Češi jsou sušenkoví patrioti. Při nákupu sušenek a oplatek upřednostňujeme tuzemské výrobky, kde hraje rozhodující roli cena, ale také velmi široký výběr sortimentu. Chováme se konzervativně jak při výběru příchutí, tak i při výběru jednotlivých balení. Aleš Aldo Koláček, obchodní a marketingový ředitel společnosti Haribo CZ říká: „V příchutích vedou u českého zákazníka hlavně oříšek a čokoláda, po nich následuje příchuť mandlová a vanilková a ovocné příchutě stojí v oblibě na posledním místě. Nejprodávanější jsou balení v gramáži 50 gramů, tedy takzvaná malá balení, dále pak stogramová a rodinná balení.“
Konzervatizmus českého „sušenkového“ zákazníka potvrzuje i Petr Talentík, marketingový ředitel společnosti Planet Drinks: „Spotřebitelské preference se u nás nijak výrazně nemění, dokonce se dá říci, že domácí trh je mírně konzervativní a poměrně málo adaptabilní na nové značky a příchutě. Převažují klasické nemáčené a polomáčené sušenky a podobné je to i u oplatek, kde základ příchutě tvoří kakao a oříšek, méně pak vanilka a jiné příchutě, např. jahoda, citron a podobně.“
Jedinou změnou je rostoucí spotřeba produktů, které se přibližují spotřebitelským představám o zdravé výživě. Eva Vicherek, produkt manager společnosti Opavia říká: „V současnosti dochází k přesunu spotřebitelských preferencí směrem ke zdravým stravovacím návykům. Těm vyhovují suché sušenky s vysokým obsahem cereálií.“
Při nákupu sušenek a oplatek nás ovlivňují i takzvané akční ceny nebo akce typu 2+1 zdarma.
Sýr nebo náhražka?
V časopisu TEST, časopis pro spotřebitele 1/2007 jsme se dozvěděli, co je to analog, neboli mléčná náhražka a jak ho my jako spotřebitelé poznáme od mléčného výrobku? Mléčné náhražky se vyrábí z alternativních přísad – rostlinných tuků s přídavkem všemožných přísad. To, že jste si z obchodu domů přinesli náhražku sýru, náhražku másla nebo náhražku šlehačky se většinou dozvíte až doma po důkladném prostudování obalu. Tyto výrobky se liší od pravých i chutí. Mají netypickou, nevýraznou, fádní chuť a konzistenci, která není charakteristická pro pravé mléčné výrobky. Problém je ten, že mléčné analogy najdete velmi často hned vedle pravých mléčných výrobků, mají velmi podobný obal. Liší se však cenou. Ing. Jiří Kopáček, CSc. z Českomoravského svazu mlékárenského říká: „Trend byl vyvolán snahou nabídnout maloobchodu výrobek za výhodnější cenu a tedy snahou některých výrobců o náhradu některé ze složek mléka levnější ingrediencí. Nejčastěji se jedná o náhrady mléčného tuku. Samozřejmě požadavek na snížení ceny jde většinou z druhé strany- maloobchodu, který často tlačí dodavatele až pod úroveň skutečných výrobních nákladů. Výrobce pak volí alternativu použití náhradních, levnějších surovin. Na druhé straně to může být i úmysl některého z výrobců přijít s cenově výhodným výrobkem a tak uspět nad svým konkurentem na trhu. Poté se výrobci snaží svůj záměr zastřít zavádějícím označením nebo přinejmenším označováním na hraně legislativy.“
Platné předpisy potravinářské legislativy neumožňují, v případě, kdy byla některá mléčná složka nahrazena složkou nemléčnou, takovýto výrobek označovat jako mléčný, protože se jedná o náhražku/analog/imitaci. V praxi to znamená, že např. u taveného sýru nesmí být v názvu slovo sýr, ale třeba tavená pomazánka nebo tavený výrobek. Jako klamavé označení výrobku můžeme uvést např. název Eidam Alternative nebo Nový eidam. Eidam je totiž druhové označení skupiny polotvrdých sýrů holandského typu.
Sdružení obrany spotřebitelů oslovilo dotčené společnosti, které nabízí na trhu analogy jako výrobky mléčné, ale především dozorový orgán – Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, aby se zabránilo dalšímu klamání zákazníků.
Ženy jedí jinak … a muži také
V časopisu Food Service 3/2007 nás zaujal článek o tom, jak se liší u žen a mužů požadavky na jídlo, nápoje, prostředí a atmosféru při konzumaci pokrmu. Jako hosté jsou ženy více otevřenější novým jídlům, muži si spíše vybírají klasické, tradiční, syté pokrmy.
Žena více vnímá celkovou atmosféru v místnosti jako květiny dekorace, kombinace barev a látek. Ženy také více požadují absolutní čistotu, ať už je to ulepená cukřenka nebo sociální zařízení. Autor uvádí: „Tam, kde se ženy cítí dobře a často tam chodí, tam přitáhnou i muže.“ Pokud se rozhodujete, do které restaurace zajít, jistě je lepší řídit se výběrem ženy. Muži nemají takové nároky a zajdou do kterékoli hospody.
Majitel brněnské kavárny říká: „Nejdůležitější otázku, kterou si vždy klademe při změnách v jídelním lístku i interiéru, je: Bude se to líbit ženám?“
V případě nespokojenosti vyvolává konflikt častěji žena, řekne, pokud se jí něco nelíbí. Muž se konfrontacím vyhýbá. Autor píše: „Muž vyprázdní talíř a až poté eventuálně prohlásí, že např. to maso se mohlo grilovat déle.
Ženy jsou náročnější hosté a mají komplexnější přání. Mužům stačí méně dekorace a estetiky jak v jídle, tak i v interiéru. Ženám údajně dokáže chybný detail zkazit radost z gastronomického zážitku.
Muži vidí svět spíše racionálně a analyticky a podle potřeb se zaměří na jediný cíl, ženy vnímají svět více emocionálně a intuitivně a soustředí se na detaily. Žena konzumuje i očima. Z tohoto důvodu autor doporučuje v gastronomii použít jako měřítko nároky žen.
Diskuze