Přečetli jsme za vás 2009/2

Stravovací návyky dnešních dětí
V časopisu Food Service 3/2009 jsme si přečetli článek, jehož autorem je Jan Jiran z Eurestu. V článku se můžete dozvědět, že mnohé děti ochutnají poprvé některá jídla až ve školce nebo ve škole, protože v domácím jídelníčku je nenajdou. Proto by mělo být úkolem dobré školní jídelny neodradit tyto děti od dosud neznámých jídel a nenutit je za každou cenu. Ideální je výběr z širší nabídky, kde je vedle novinek nabízena i známá jistota. Protože stravovací stereotypy v dnešních rodinách odpovídají zrychlenému životnímu stylu, děti se často doma setkávají s polotovary, hotovkami, polévkami ze sáčku apod. Děti si pozvolna zvykají na stereotyp omezené nabídky a tyto jídla potom očekávají i od školní jídelny. Odpovědnost za jejich zdravou výživu, co se oběda týče, pak přechází na školu. Dobrá školní jídelna by tedy měla dětem vštěpovat základy zdravého stravování, děti by měly poznat široký sortiment pokrmů v různých úpravách.

Papír je nejbezpečnější
Ve stejném časopisu jsme se dozvěděli, jak dopadly výsledky výzkumu tří různých způsobů sušení rukou po umytí: papírovými ručníky, běžnými horkovzdušnými vysoušeči a vzduchovými vysoušeči s tryskami. Výzkum prováděla fakulta biologických věd Westminsterské univerzity. Nejhůře dopadlo použití horkovzdušného vysoušeče, který způsobuje zvýšení množství bakterií na dlaních a polštářcích prstů. Nejlépe dopadly papírové ručníky, které snižují výskyt bakterií na rukou.

Snížení sodíku v dehydrovaných výrobcích
Přední tuzemské potravinářské firmy se dohodly, že do roku 2014 postupně sníží obsah sodíku ve značkových dehydratovaných polévkách a hotových pokrmech nejméně na polovinu doporučeného denního množství. Podle odborníků Češi konzumují příliš mnoho soli a snížení jejího obsahu představuje jednoduchou a účinnou prevenci vysokého tlaku. Česká iniciativa zohledňuje závazek Evropské federace výrobců dehydratovaných kulinářských výrobků snižovat v období 2009-2014 postupně obsah sodíku ve výrobcích. Spotřebitelé budou moci plnění tohoto závazku kontrolovat. Potravinářské firmy postupně zavádějí označování doporučeného denního množství živin a obsah sodíku včetně přepočtu na jednu porci. Do závazku nejsou zahrnuty výrobky, které slouží jako základ pro přípravu pokrmů: bujóny, kořenicí kostky, omáčky a základy jídel pro zapékání.

Zdravá strava ve školách
Článek nás zaujal v časopisu Food Service 4/2009, autorem je Miroslav Šole, Eurest.
Protože rodiče často nemají přehled o tom, co mělo dítě k obědu, Eurest vyvinul systém „Jíme s Barvožroutem“, který rodičům umožní důsledně kontrolovat, co děti jedí ve školní jídelně a ovlivňovat tak jejich stravování. A jak to funguje? Rodiče se přihlásí na stránky jídelny přes internet a zvolí pro dítě z týdenní nabídky jídel ty nejvhodnější. U výdeje pak jejich potomek dostane jedině to jídlo, které se kuchařkám zobrazí na displeji. Rodiče navíc mají přesný přehled o tom, co školák v uplynulých týdnech jedl, co si kupuje k pití a jestli příliš neutrácí za sladkosti. Aby byly do výběru jídla zapojeny spolu s rodiči i samy děti, vymyslel jim Eurest motivační hru o ceny. Na kartičku s obrázkem maskota hry Barvožrouta vyplňují školáci jednotlivá políčka podle toho, jaké jídlo v ten den snědli. Každé z jídel má svou barvu podle své výživové hodnoty (tuky, cukry, bílkoviny, vitaminy, energie). Ze třiceti polí je pro zeleninová jídla vyčleněno jedenáct zelených, pro ryby a drůbež sedm modrých, pro hovězí nebo vepřové maso sedm žlutých a pro sladká a moučná jídla pouze pět červených polí. Dítě se musí snažit obědvat tak, aby dodrželo stanovený poměr barev a co nejdřív vyplnilo svou kartičku. Pokud si v daném měsíci dopřeje šesté „červené“ jídlo, ten den žádné políčko nevyplní a hra i cesta k cenám se prodlužuje. Pouze zeleninové jídlo může nahradit jakoukoli jinou barvu. Barvožrout už funguje ve zhruba stovce školních jídelen. Hra prý děti většinou baví a ochotně ji samy praktikují také doma o víkendech.