Přečetli jsme za vás

Hodnocení obědů na internetu

Zpravodajské portály Idnes.cz, Lidovky.cz a další referovaly o devítileté skotské školačce, která si fotila jídla ze školní jídelny a fotky pak i s hodnocením obědů zveřejňovala na svém blogu. Komentáře jídel rozzlobily úředníky města tak, že nařídili škole, aby žákyni zabránila jídla zveřejňovat. Toto rozhodnutí se po sociálních sítích okamžitě rozšířilo mezi lidi a zvedlo obrovskou vlnu nesouhlasu. Ozval se i známý Jamie Oliver. Nešlo jen o kritiku kvality jídel, lidi pobouřilo i nepřípustné omezení svobody projevu.

Jak však někteří čtenáři uvádějí v diskusi pod článkem, z gastronomického hlediska není záležitost tak hrozná, jak servery uvádí. Školačka dost často jídla hodnotí kladně. Obědy podle fotografií nevypadají tak zle, vždy je v nich zelenina, mléčný výrobek… Objevují se podezření, že na záležitosti mají podíl rodiče malé školačky. Diskutující poukazují i na to, že ostrovní kuchyně je trochu jiná než ta naše, a co je ve Skotsku standard, naše čtenáře může pobouřit.

Trochu bulvární historka, avizující začínající letní sezónu, však klade českým jídelnám nepříjemné otázky. Uvědomují si neuvěřitelnou sílu internetu a jeho schopnost roznést zprávu byť nepravdivou rychle dál? Jsou připraveny na to, až podobnou aktivitu rozvine některý z jejích strávníků? Jak na ni budou reagovat?

Knedlíkové překvapení

V červnu se na českém internetu probíral úspěšný recept z serveru Mimibazar.cz: Vezmeme dva plátky starého knedlíku, namažeme je kečupem, mezi ně vložíme plátek salámu, sýru a kolečko cibule, přiklopíme, obalíme ve strouhance a usmažíme.

Reakce byly různé. Zatímco čtenářky zmíněného serveru si recept často pochvalovaly a doporučovaly, návštěvníci zpravodajských portálů, kam se recept také dostal, už tak nadšení nebyli. Všímali si nejenom toho, že se takto dají zužitkovat zbytky.

Mnozí po matkách tvrdě vyjeli, že neváhají používat pro své děti staré zbytky. Oponenti se bránili, že mnohé rodiny s malými dětmi v dnešní hospodářské situaci opravdu těžko vychází s penězi a že jim nic jiného nezbývá.

Anonymní čtenář v internetové diskusi napsal:
Mám silný pocit, že většina lidí vůbec nepochopila smysl článku, ale chytají se pouze detailů. Smyslem článku není říci, že vařit ze zbytků je špatné (pokud nejsou ovšem zbytky plesnivé apod.). Smyslem je upozornit na to, jaké výtvory jsou někteří schopni ze zbytků vytvořit. Přijde mi to, jako za každou cenu z toho něco „uvařit“, ale hlavně to nevyhodit. Některé příspěvky pouze potvrzují to, co je už dlouho známé – jsme národ prasat, co je schopný zkonzumovat vše, hlavně ať to moc nestojí.

Lékařka v diskusi poukázala na to, že starý knedlík s uzeninou v kombinaci se smažením je to nejhorší, co mohou matky svým dětem poskytnout. Uvedla, že jídlo pouze zaplní žaludek a je zcela bez bez nějakých přínosných látek, vitamínů, minerálů, kvalitní bílkoviny, vlákniny a podobně. Nemluvě o množství nevhodného tuku, vysokém obsahu soli u uzeniny a nevhodné technologické úpravě pokrmu.

Lidovky.cz nabídly recept některým šéfkuchařům, ti se však k němu odmítli vyjádřit.

Tvrdými slovy odsoudil recept Jaroslav Vaněk, šéf Kulinářského institutu. V rozhovoru uvedl, že nám chybí pokora před potravinami a gastronomií, že stále používáme nekvalitní suroviny a snažíme se z toho vykouzlit světovou kreaci. Dále řekl: „Vařit se dá i za pár korun. Když by se tyto šílené matky s dětmi do tří let podívaly do obyčejných knih a do starých regionálních knih, tak by tam našly chudou kuchyni, ale nádhernou chudou kuchyni, která ale nikdy nedělá takovéto zhůvěřilosti.“

Přidat v jídelnách vzdělávání?

Úvodník třetího čísla letošního Zpravodaje školního stravování upozorňuje na potřebnost dalšího vzdělávání personálu školních jídelen. Mění se společnost, strávníci, technologie, suroviny a tak se mnozí ptají, jestli nebude třeba ve školním stravování ve vzdělávání přidat.

Totéž číslo přináší článek, jak fungují školní a závodní jídelny v Německu. Autorka mimo jiné seznamuje s faktem, který je již poměrně známý, že mnoho školních jídelen tam funguje na bázi vydatné pomoci dobrovolníků – rodičů. V praxi to vypadá tak, že většinu personálu jídelny představují matky, které se ve službě střídají.

Pozorného čtenáře však jistě zaujme informace, že v jedné z popisovaných jídelen probíhá 4x ročně školení hygienických předpisů. I když pomineme fakt, že školení je určeno pro dobrovolné kuchařky, tedy neprofesionály, že se všechny kuchařky možná všech školení neúčastní, přece jen frekvence těchto školení překvapuje. Můžeme se tedy ptát: Jsou podobná školení pro kuchařky potřebná? Mají naše jídelny možnost se podobných školení účastnit? Pořádá se jich dost a s jakou kvalitou?

Sousední Slovensko má podobně přísné hygienické předpisy jako u nás včetně povinnosti používat systém HACCP. Dalo by se tedy říci, že povědomí o hygieně tam bude na stejné úrovni. Před 2 roky tam začali s audity systémů HACCP a výsledky nejsou nikterak skvělé. Jsou i jídelny, které v auditu dostaly ohodnocení „nebezpečný provoz“. Tyto audity se připravují i u nás a doufejme, že v nich naše jídelny obstojí.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz