Řekněte to rodičům

V poslední době se mi dostaly do rukou bakalářské a magisterské práce několika absolventů Masarykovy univerzity Brno, které byly zaměřeny na problematiku výživy dětí a školního stravování. Šlo o práce Lydie Stodolové, Roberta Kameníčka, Libuše Šílové, Barbory Kostihové a Marcely Rábové. Práce pocházely z let 2008-2011, obsahují tedy poměrně aktuální informace.

Všechny práce se sobě zčásti podobají a obsahují podobná zjištění. Je až s podivem, proč škola podobná zadání akceptuje a proč recenzentům nevadí, že autoři docházejí ke stále stejným výsledkům. Na druhou stranu jestliže se do prací začteme, v každé nacházíme zajímavé dílčí závěry. Lze jasně lze odlišit práce více teoretické mladých absolventů a zkušených lidí s praxí ve školních jídelnách.

K jakým zjištěním práce dochází?

Jen malá část dětí pravidelně snídá. Děti tak nečiní proto, že na snídani nemají dostatek času nebo mají ranní nechutenství. Rovněž dopolední svačiny pravidelně jí jen menší část dětí. V nepořádku je rovněž složení dopolední stravy. Převažují nevhodné kombinace bílého pečiva se sýry a uzeninou. Do skladby svačin významně zasahují školní bufety nebo obchody po cestě do školy, v nichž si děti mohou svačinu koupit. Kolem 60-90 procent dětí obědvá ve školní jídelně a většinou jsou s kvalitou stravy spokojeni. Zelenina a ovoce je součástí denních jídel jen málo často, pokud je nabízena k obědu ve školní jídelně, vezme si ji nebo sní ji jen menší část dětí.

Tolik tedy nepříliš optimistické závěry, k nimž dochází prakticky všechny práce.

Zajímavosti

V uvedených pracích najdeme ovšem zajímavější a ne tak známá fakta. Kostihová se podrobněji věnuje pití během školního vyučování. Jen málo dětí dbá o pravidelný příjem tekutin během školního vyučování a většinou vypijí v době nápojů málo, obvykle jen kolem 0,5 l. Svůj výzkum prováděla ve školách ve městě i na vesnici a zjistila, že zelenina a ovoce se objevuje ve městech častěji než na vesnici, ač bychom možná předpokládali opak.

Obžaloba rodičů

Všechny práce bez rozdílu ovšem působí jako obžaloba rodičů a jejich výchovy. Jak jinak interpretovat následující informace u prací:

• Zmiňované práce opakovaně zjišťují, že děti na snídani nemají čas. Proč? Není to tím, že chodí pozdě spát, že jejich rodičům je lhostejné večerní vysedávání u televize a počítačů?
• Stodolová zjistila, že děti, kterým svačiny chystají rodiče, je i více jedí, a samozřejmě lze v takovém případě i kontrolovat skladbu svačin. 
• Kostihová dětem položila otázku „Proč nejíš ovoce a zeleninu?“ 63 % dětí odpovídá: „Nechutná mi“. Chuť těchto potravin se příliš nezměnila. Buď rodiče své děti na chuť ovoce a zeleniny nenaučili nebo se chutě dětí změnily. Jsou deformovány solí, kořením a výraznými chutěmi průmyslově vyráběných pokrmů.
• Kameníček se zajímal, zda děti někdy mluví se svými rodiči o výživě. 40 % dětí uvedlo, že nikdy a jen asi 11 % uvedlo, že občas. K čemu tedy rodiče jsou, když ne k diskusím s dětmi?
• Rábová zjistila, děti pozřou většinu kolových nápojů a cukrovinek ne ve škole, nýbrž doma, často pod dohledem svých rodičů. 
• Šílová uvádí, že 90 % malých druhaček dostane doma peníze na svačinu, kterou si pak kupují po cestě do školy. Jsou ty malé dívky schopny vybrat odpovídající jídlo?
• Tatáž autorka vykresluje tristní zkušenost, jak po dlouhých vyjednáváních prosadila „zdravý“ sortiment školního bufetu a pod tlakem rodičů musel bufet nakonec přejít na sortiment běžný.

Výchova a vzdělávání v jídelnách

Školní jídelny byly před deseti, patnácti lety většinou integrovány do škol, jsou dnes jejich součástí. Je-li škola určena k výchově a vzdělávání, pak zcela analogicky se patrně počítalo s tím, že tyto funkce bude mít i jídelna. A jídelny se jich ujaly. Dokládá to např. aktivita mnohých jídelen v oblasti výchovy ke zdraví a životnímu stylu nebo působení některých vedoucích ve výuce.

Je ovšem otázkou, zda by se výchovné působení jídelen nemělo spíše než k žákům obrátit k rodičům. Jestli by se jim nemělo říci, že:

– jim určitě velmi záleží na zdraví i školních výsledcích jejich dětí,
– výživa ovlivňuje zdraví z 30-50 %,
– tím, že budou více dohlížet na snídaně a svačiny svých dětí, mohou pro jejich zdraví mnoho vykonat,
– a nejen to, mohou tak hodně udělat i pro jejich chování a prospěch ve škole.

Patrně povinně by se jim měl předčítat odstavec z magisterské práce Lucie Stodolové:

„Výhody snídání ovlivňují nejenom tělesnou, ale i duševní výkonnost, která je požadována zejména u školních dětí. Skutečnost, že dítě nesnídá, může mít za následek problémy s učením a poslušností (syndrom zlobivého dítěte). Organismus nemá dostatek „paliva“, tedy rychle využitelných sacharidů (glukózy), které jsou nezbytné pro funkci mozku. Následné hladovění vyvolává zhoršení kognitivních funkcí.

Naopak děti, které jsou zvyklé pravidelně snídat, mají lepší školní výkonnost, zvláště v průběhu pozdních dopoledních hodin. Konzumenti snídaně obecně dosahují lepších výsledků, jsou efektivnější v řešení problémů, logickém uvažování, lépe se vyjadřují a déle udrží pozornost. Příčina neobliby některých pokrmů dětmi ve školní jídelně se však rodičů týká mnohem více, než si možná sami uvědomují. Ve skutečnosti je hlavní překážkou fakt, že děti mnoho pokrmů neznají z domova a odmítají je jíst.“

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz