Komentovat Řada vedoucích a kuchařek ve školních jídelnách, když hodnotí svou práci a poukazuje na její nedocenění, používá jediný argument: platy jsou ve školním stravování nízké, jinde jsou podstatně vyšší. Dobrá hospodářská situace státu a velký zájem o nové pracovníky způsobuje, že čím dál více kuchařek přemýšlí o tom, že ze školních jídelen odejde. Nezřídka se tak i děje, protože volných pracovních míst je nyní opravdu hodně.
Na podzim 2017 byly ve školním stravování zvýšeny platy. Od roku 2018 byly navíc upraveny popisy prací profesí, které v jídelnách působí, a to ve svém důsledku může znamenat posun těchto lidí do vyšších tříd. Sílí hlasy volající po legislativním stanovení závazného počtu zaměstnanců v jídelnách, po stanovení jejich úvazků. Vyřeší se těmito kroky ale vše?
Co nám přináší práce?
Všem z nás přináší peníze, které nám umožňují žít nebo zlepšovat kvalitu života. Mnoha lidem ale zajišťuje rovněž smysluplný obsah dne, naplnění života, radost z jejich výsledků, někdy představuje dokonce poslání, přináší rovněž kontakt s lidmi, přátele, pocit, že někam patřím. S prací jsou však spojeny i povinnosti, někdy nepříjemné, nutnost se do ní dopravovat a dále různé závazky. Práce společně s dopravou ubírá podstatnou část dne a může se také negativně projevit na zdravotním stavu člověka.
Odměna za práci se dá poměrně snadno zjistit a porovnávat, s dalšími stránkami práce to tak snadné není a proto je někdy tendence je nevidět. Pokud však hodnotím své zaměstnání, bylo by spravedlivé brát v úvahu všechny výhody a nevýhody, a nejen platy.
Odchody do soukromé sféry
Nízký plat je častým důvodem kuchařky pro to, aby odešla ze školní jídelny. V soukromém sektoru má plat obvykle lepší, ale většinou se také po ní chce podstatně větší výkon, vyšší míra samostatnosti, vyžadují se směny a ochota je natahovat, je nutné se přizpůsobit jinému způsobu práce. Zejména vyprávění těch, kteří pracovali v nadnárodních společnostech, zaměřujících se na hromadné stravování, zní ve školním stravování jako z jiného světa.
Kuchařka ze školní jídelny ale nemusí zamířit do práce do nadnárodního řetězce. Množství pracovních míst a lepší odměňování v současnosti nabízejí například i hotely a restaurace. Do školní jídelny takto přešel bývalý provozní hotelu a říká: „Peněz jsem měl asi o třetinu víc než ve školní jídelně. Ovšem střídal jsem dlouhé a krátké směny, dlouhé byly od odpoledne až do noci. Hmotná zodpovědnost, dojíždění několik desítek kilometrů a to, jak se dopravím domů před půlnocí, bylo jen na mě.“
Mzdy v soukromé sféře jsou obecně vyšší než ve školní jídelně, ale jsou mezi nimi velké rozdíly podle zastávané pozice a schopností zaměstnance. Určitě tam neplatí, že dvě kuchařky se stejnou praxí dostávají stejně.
V některých soukromých firmách je navíc běžná praxe, že pracovník je u pohovoru vyzván, aby si sám řekl o výši mzdy. Musí dobře vyhodnotit osobní přínos pro firmu a její mzdovou politiku. Řekne-li si o hodně, nepřijmou ho. Požádá-li o málo, možná ho přijmou, ale bude dělat například za 70 % mzdy, kterou mají ostatní, a na své nadřízené nebude působit jako profesionál. Kolik lidí u nás si je vědomo hodnoty své práce a dokáže si říct o potřebnou částku?
Pracovní doba
Zatímco ve většině školních jídelen se pracuje jen na ranní směně, k typickým rysům mnoha jiných stravovacích zařízení (restaurací, nemocnic, závodních jídelen, rekreačních středisek, lázní apod.) patří směnování. Nejen ranní, odpolední, je třeba také počítat s tím, že se střídají směny dlouhé 10–12 hodin a krátké. Vaří se o víkendech, svátcích, často i o Vánocích. Zejména v klasických restauracích se předpokládá ochota operativně natáhnout směnu podle potřeby.
V rekreačních oblastech, hlavně v horách je třeba počítat se sezónami, kdy se pracuje denně na dlouhých směnách několik měsíců bez ohledu na svátky, dovolené apod.
Ke koloritu mnoha vývařoven patří akce: oslavy, svatby, pohřby, večírky, firemní setkání. Tyto akce mnoho restaurací doslova drží nad vodou, musí se stihnout samozřejmě současně s běžným provozem a mají přednost před dovolenými. V některých měsících nebo v době předvánoční musí jejich personál počítat s tím, že pracovních bude mít hned několik sobot v měsíci.
Kuchařky vysokoškolské menzy si těsně před Vánocemi 2017 nemohly vybrat jednotlivé dny dovolené, jak bývá v tomto období zvykem, protože jejich vedení nabralo požadavky na firemní předvánoční akce, kterými chtělo vylepšit roční hospodářský výsledek.
Doprava a čas
Zejména na vesnicích mnoho kuchařek pracuje poblíž školy, za jiným zaměstnáním by dojížděly. Za autobusovou dopravu na vzdálenost 15 km zaplatí měsíčně kolem 1 tisíce korun. Pokud nebudou mít vhodný spoj, budou nuceny jezdit autem, náklady pak budou vyšší, možná podstatně. Každé dojíždění je navíc spojeno se ztrátou času, lidé dnes běžně stráví dojížděním 1–2 hodiny.
Jídelny nemocnic, lázní, ale také některé hotely a velké chaty však jsou schopny zaměstnancům poskytnout nějakou formu přechodného ubytování (i zdarma) či formou bonusu přispívat na dopravu. Dochází k tomu hlavně v poslední době, kdy mají nouzi o kvalifikované pracovníky. Náhradní ubytování je však spojeno s delším pobytem mimo domov.
Čas strávený na cestě či mimo domov má samozřejmě značnou hodnotu a při posuzování výhod a nevýhod práce je důležité s ním počítat.
Kontakt se strávníky může chybět
Mnoho kuchařek školních jídelen drží u jejich práce kontakt s dětmi, pracují doslova srdcem. Zážitky s dětmi, které po mnoha měsících okusí nepopulární polévku, napijí se konečně mléka nebo snědí rohlík s pomazánkou, patří k nezapomenutelným zážitkům. Stejně jako pochvalná slova deváťáků při rozloučení se školou nebo jejich vzpomínky na „zlatou“ školní jídelnu, když se občas vrací na základní školu. To vše v komerční sféře mizí. Ve velkých vývařovnách se někdy strava připravuje jen na vývoz, nebo jsou kuchařky často vystaveny velmi neosobnímu styku se zákazníky, mnohdy ani neví, pro koho vaří, a řekněme si na rovinu, že podávat obědy v restauracích nižší úrovně nemusí být příliš povznášející.
Legislativní stanovení úvazků a popisu práce
O této záležitosti se mluví už delší dobu, určitý návrh úvazků byl zanesen do návrhu novely vyhlášky o školním stravování, v novele účinné od 1. 9. 2017 se však tato věc neobjevila a podle některých zpráv se uvažuje, že stanovení úvazků se přesune jinam. Ať už to dopadne jakkoli, můžeme se již teď seznámit, jaké praktické zkušenosti získali v této záležitosti na Slovensku. Jejich vyhláška o zařízeních školního stravování obsahuje detailní popisy toho, kolik pracovních úvazků má být v jídelně podle počtu žáků, přihlíží i k vybavení kuchyně, k tomu, zda se vaří celodenně či jen obědy. Také jsou stanoveny doporučené počty vybavení, pracovních oděvů pro kuchařky apod. A výsledek? Tyto počty se prostě nedodržují, porušují se masově a kontrolní orgány si dodržování nedokáží vynutit.
Lze se domnívat, že podobně to může dopadnout v ČR. Vždy bude záležet na finanční situaci školy, na prioritách ředitele a na schopnosti vedoucí přesvědčit ředitele, že neúnosnou situaci ve školní jídelně je třeba řešit.
Je zde také příklad komerční sféry, která se podobným diskusím diví a která se bez podobné legislativy obejde. Nebudou takové předpisy další administrativní zátěží pro státní a příspěvkovou sféru, nebudou znamenat další pokles její produktivity?
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze