Skladové hospodářství a DPH v praxi

Skladové hospodářství příspěvkových organizací je podrobně řešeno v Českém účetním standardu č. 707 – Zásoby. Cílem tohoto standardu je stanovit základní postupy účtování o zásobách za účelem docílení souladu při používání účetních metod. O zásobách účtuje účetní jednotka dvěma způsoby – způsob „A“ a způsob „B“. Při obou způsobech musí úbytky zásob vykázané v účetní závěrce odpovídat skutečnému úbytku zásob.
Zásoby (ve školních jídelnách to jsou hlavně potraviny a obaly, popř. čistící prostředky) se účtují na skladových kartách nebo v dnešní době hlavně ve skladových programech na počítači. Zde účtování nákupu potravin přináší různé komplikace v časově i místně rozdílných pořizovacích cenách, zejména při vyskladňování potravin.

České právní předpisy o účetnictví připouštějí následující metody pro výpočet ceny vyskladňovaného materiálu, tedy potravin:

1. Cena zjištěná výpočtem váženého aritmetického průměru z cen materiálu při jeho pořízení, a to nejméně jednou za měsíc. Tato metoda má dva možné postupy:

• Cena podle váženého aritmetického průměru zjišťovaná jednou měsíčně, zpravidla ze stavu k poslednímu dni běžného kalendářního měsíce na celý měsíc.
• Cena podle váženého aritmetického průměru zjišťovaná průběžně (klouzavě) se vypočítává po každém nákupu a používá se do příštího nákupu.

2. Jako cena vyskladněného materiálu se použije skladová cena nejstaršího skladovaného materiálu, tzn. z nejstaršího nákupu. Tato metoda je označovaná jako metoda FIFO. FIFO je zkratkové označení plného anglického vyjádření principu metody – first in, first out (první dovnitř, první ven). Tato metoda je charakteristická tím, že jednotlivé skladové položky si pamatují svoje nákupní ceny, tj. ceny ve kterých byly na sklad přijaty. Při výdeji se ze skladu odečtou nejprve ty skladové položky, které byly přijaty jako první v nákupních cenách příjmu. Je založena na přesné evidenci skladových zásob – příjemek a výdejek, které je nutné zadávat v časovém sledu. Při takovéto evidenci skladových zásob nevznikají problémy s finančními rozdíly ve skladu, známé z průměrování skladových cen.

Účetní jednotka se může samostatně a svobodně rozhodnout pro ten způsob oceňování materiálu při výdeji, který považuje za nejefektivnější ve svých podmínkách. Zvolený způsob ocenění musí být stanoven vnitřní organizační normou (směrnicí, pokynem apod.) a nesmí se měnit v průběhu účetního období. Způsob ocenění lze tedy měnit jen s účinností od prvého dne následujícího účetního období.

Metoda FIFO – příklad
  1. 1. Nákup 1 ks za 100 Kč = 100 Kč
12. 1. Nákup 4 ks za 80 Kč = 320 Kč
20. 1. Výdej 2 ks za ? Kč (první do skladu, první ze skladu = 1 ks za 100 Kč, 1 ks za 80 Kč =
              2 ks za 180 Kč

Vážený aritmetický průměr (VAP) – příklad
   1.1  Nákup 1 ks za 100 Kč = 100 Kč
12. 1. Nákup 4 ks za 80 Kč = 320 Kč
            VAP = (100×1 + 80×4)/5 ks = 84 Kč/ks
20. 1. Výdej 2 ks za 84 Kč = 168 Kč

Vedení skladového hospodářství je náročné na přesnost a pečlivost, a to jak z hlediska přesných příjemek, tak přesných výdejek, a samozřejmě přesných inventur, tak, aby nedocházelo ke zkreslování kalkulací pro jednotlivé pokrmy. Další návazností skladu je spotřební koš a výpočet finančního normativu. A pokud mají příspěvkové organizace povolenu doplňkovou činnost, může se organizace stát plátcem daně z přidané hodnoty.

Základní údaje o dani z přidané hodnoty – DPH:

• řídí se zákonem č. 235/2004 o dani z přidané hodnoty;
• sazby daně 14 % a 20 %, od 1.1.2013  17,5 %;
• organizace může být dobrovolným plátcem DPH;
• povinným plátce DPH se stává zařízení po překročení obratu 1 mil. za 12 měsíců po sobě jdoucích;
• registrace do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém byl překročen obrat;
• plátcem se organizace stane od začátku třetího měsíce po měsíci, ve kterém byl obrat překročen;
• plátci DPH jsou čtvrtletní nebo měsíční;
• přiznání se podává k 25. dni následujícího měsíce.

Rozdíly mezi plátcem a neplátcem DPH z hlediska skladového hospodářství a kalkulací ve školních jídelnách

Neplátce DPH vede sklad v pořizovacích cenách včetně DPH, to jsou pro něho základní ceny do všech kalkulací a normativů. Výdejky se vystavují v cenách s daní a to jak pro školní stravování, tak i pro doplňkovou činnost.

Normativ potravin	Strávník platí
Kategorie  7-10 let	20 Kč	20 Kč
Kategorie  11-14 let	23 Kč	23 Kč
Kategorie  nad 15 let	26 Kč	26 Kč

Příklad kalkulace pro plnou cenu

Normativ potravin	26 Kč
Osobní režie	18 Kč
Věcná režie	8 Kč
Zisk	1 Kč
Výsledná cena	53 Kč

Plátce DPH musí sklad vést v cenách bez DPH. Výdejky ze skladu se vystavují v cenách bez DPH a to jak pro hlavní činnost, tak i pro doplňkovou činnost. Drobné komplikace nastávají se zadáním normativu pro kategorie strávníků. Tento normativ musí být zadán také bez DPH, i když strávník platí cenu s DPH. 

Normativ potravin	Strávník platí
Kategorie  7-10 let	17,54 Kč	20 Kč
Kategorie  11-14 let	20,18 Kč	23 Kč
Kategorie  nad 15 let	22,81 Kč	26 Kč

Stravování žáků je osvobozeno od DPH. Organizace si z tohoto osvobozeného plnění nemůže uplatnit DPH u finančního úřadu, proto tito strávníci musí platit cenu s DPH.

Příklad kalkulace pro plnou cenu

Normativ potravin	22,81 Kč	22,81 Kč
Osobní režie	18 Kč	18 Kč
Věcná režie	6,67 Kč	6,67 Kč
Zisk	1 Kč	1 Kč
Základ daně	48,48 Kč	48,48 Kč
DPH 14 %	6,79
DPH 20 %	9,70 Kč
Výsledná cena – zaokrouhleně	55,30 Kč	58,20 Kč

Na těchto příkladech je vidět, že stravování u plátce DPH vyjde strávníka – jednotlivce v rámci doplňkové činnosti o něco dráž. Ale pokud jídelna stravuje firmu, která je plátcem DPH, přijde stravování této firmě levněji než u jídelny, která není plátcem DPH.

Marta Kacálková, ředitelka Školní jídelny Žamberk