Škola a jídelna – bitva nebo spolupráce? (1)

Jedním z velkých problémů, který trápí školní jídelny, je jejich vztah k ředitelství školy, vztah vedoucí jídelny – ředitelka, ředitel. Celkem těžko se shánějí příklady škol, kde tento vztah funguje, kde je to vztah skutečných partnerů, mnohem více je škol, kde tento vztah příliš funkční není, nebo kde se jednotlivé strany dokonce znevažují. Jsou ředitelé, kteří vedoucí školní jídelny chápou jako svého zástupce pro oblast stravování, kteří jídelně poskytnou určitou samostatnost, ale i zodpovědnost. Na druhé straně existují i školy, které jídelnu vysloveně přezírají, kde vedoucí jídelny je považována téměř za nesvéprávnou a kde ředitel denně zasahuje do jejích provozních kompetencí.

Po příčinách tohoto stavu a ukázkách, jak by vše mělo vypadat, jsem pátral po několik let v jídelnách v České i Slovenské republice. Školní stravování se v obou zemích vyvíjí jen mírně odlišným způsobem, avšak společná minulost je důvodem společných problémů, které v této oblasti panují.
Rozhovory na toto téma jsem vedl v České Třebové (2009), Liptovském Mikuláši (2009), Prešově (2009), Dunajské Stredě (2009), Pohořelicích u Brna (2010), Komárně (2010), Novém Městě nad Metují (2010), Vrbně pod Pradědem (2011), Opavě (2011). Hovořil jsem nejen s ředitelkami a řediteli škol, ale i s vedoucími jídelen a s ředitelkami jídelen, které jsou samostatnými právními subjekty.
(Poznámka: Fakta uváděná v tomto článku, osoby a stav spolupráce jídelen a škol odpovídají uvedenému roku)
Naprostá většina vedoucích školních jídelen, s nimiž jsem o tomto tématu mluvil, říká, že nelze dát jednoduchý návod, jak dosáhnout dobré spolupráce s ředitelstvím. Jde vždy především o osobní vztah vedoucí a ředitele či ředitelky. Jestliže si kápnou do noty, spolupráce funguje. Když ne…

Manažerské dovednosti ředitelů

Školy vedou lidé, kteří jsou především pedagogy. Do výběrového řízení na ředitele školy se mohou hlásit pouze absolventi pedagogických škol. Jenže škola z doby, kdy byla z větší části řízena školskými úřady, je něco jiného než škola dnes, kdy je samostatným právním subjektem.
Řízení současné školy vyžaduje velkou míru manažerských dovedností. Mnozí ředitelé je mají, naučili se jim, nebo je mají vrozené. Mnoho z nich je však neovládá. A tak bohužel můžeme narazit na ředitele, kteří si neumí plánovat práci a čas, neumí delegovat úkoly, kteří neumí jednat s lidmi, k určitým profesím se chovají povýšeně, nedokáží stanovit priority, nedokáží se věnovat koncepčním úkolům a věnují se drobnostem.
Jenže podobné kriteria pro vedoucího pracovníka platí v trochu menší míře i pro vedoucí školní jídelny. Každý, kdo řídí školní jídelnu, musí v určité míře zvládnout tyto manažerské dovednosti, řídí-li jídelnu v právní subjektivitě, pak tím více. Jestliže se pak setkají ředitel školy a vedoucí jídelny a oba jsou špatnými manažery, je na problém zaděláno.

Zlepšuje se tento stav?

Bc. Lenka Šlechtová, která je ředitelkou školské organizace a současně organizuje i vede kurzy manažerských dovedností, však tvrdí: „Ředitelé škol si začínají tento stav uvědomovat a čím dál více usilují, aby si tyto dovednosti osvojili.“ Co ale vedoucí školních jídelen?
Vztah jídelna-ředitelství má nejen profesní, odborný, ale i lidský rozměr. V několika jídelnách mi vyprávěli, že ředitel, který odešel do důchodu, byl sice špatný manažer, ale vypěstoval si alespoň dobrý vztah k lidem, zatímco noví mladí ředitelé jsou možná dobrými manažery, jenže (možná díky jejich mládí) jim vztah k lidem chybí.

Čas a administrativa

Obecně všichni zainteresovaní tvrdí, že potíže tohoto vztahu se zhoršily s příchodem právní subjektivity škol, kdy se potřeba manažerských dovedností dostala do popředí. O příčinách otevřeně hovoří ředitel ZŠ v Pohořelicích Stanislav Polák: „Ředitelé nemají motivaci se školní jídelnou zabývat. Výrazně jim přibylo administrativy a nemají na jídelnu čas. Úroveň jejich spolupráce se školní jídelnou není součástí hodnocení školy.“
Stanislav Polák však kriticky hledí i do vlastních řad. Tvrdí, že ředitelé by měli své podřízené (mezi něž patří i vedoucí jídelen) vychovávat, měli by je seznamovat s problémy řídicí práce, uvádět je do oblasti manažerských dovedností, ale nezbývá jim na to čas.

Stížnosti a doporučení ředitelů

Na protistranu si však stěžují nejen vedoucí školních jídelen, ale i ředitelé škol:

• Mnohé vedoucí nedorostly do pozice samostatného vedoucího pracovníka. Neumí samostatně řešit složitější problémy.
• Přiběhne a okamžitě se mnou chce hovořit. Neumí pochopit, že mám svou práci, že mám jiné povinnosti, často důležitější než její malichernost.
• Stále jen něco chce a nikdy nepřinese žádný návrh.
• Když má něco navrhnout, realizovat a dotáhnout do konce, nikdy to nedokáže.
• Nedokáže se podívat na věci z nadhledu.

A co doporučují:

• Na jakékoli jednání s ředitelem se důkladně připravit.
• Nečekat, že se ředitel může vaší záležitosti okamžitě věnovat.
• Na schůzku si přinést písemné podklady a materiály, které si ředitel může v klidu prostudovat.
• Přinášet nejen problémy, které má vedení školy vyřešit, ale i návrhy, jak to provést. To se týká zejména financí.
• Naučit se plánovat čas, uvažovat v předstihu.
• Chodit za řediteli v předstihu, nikoli až s průšvihy, kdy hoří termín.
• Uvědomit si, že nejste šéfovou kuchařek, ale že jste vedoucím pracovníkem.

Dobrý návod dává p. Horváthová, vedoucí samostatné jídelny v Komárne. Na otázku, jak jednat s nadřízeným, odpovídá:
„Musíte byť pripravený, musíte vedieť prečo, musíte mat zdôvodnenie, prečo to chcem. Je dobre, keď ekonóm príde do vašej jedálne a viete mu ukázať, čo je dobré a čo zlé, a on tak vidí a spozná vaše ťažkosti a prekážky v práci.“

Ředitel ZŠ s dětským domovem ve Vrbně pod Pradědem Ing. Kočička říká lakonicky: „Vedoucí jídelny mně své požadavky musí logicky zdůvodnit a zejména přinést výhled do budoucna.“

Upozornění redakce:
V dalším dílu článku se budeme věnovat tomu, jakou pozici ve škole má vedoucí školní jídelny a co může udělat pro to, aby se tato pozice zlepšila.