Komentovat Lze vůbec spojit školní jídelnu a české potraviny? Tak nad tím si láme hlavu asi hodně z nás. Na jedné straně levný dovoz a na druhé česká potravina, která nemá lehkou pozici v tvrdém konkurenčním prostředí.
Dodavatelé
Při objednávání potravin pro naší mateřskou školu se snažím upřednostnit ty české vždy – chtěla bych i regionální potravinu, ale bohužel jsme v regionu spíše průmyslovém, než zemědělském. Když jsem se snažila najít dodavatele z nejbližšího okolí, třeba z Litoměřicka, setkala jsem se s názorem, že jsme malá školka a že se nevyplatí k nám zajíždět, nebo byla snaha natlačit nás odběratele do minimálního odběru, který začínal někde nákupem za 3000 Kč.
Bohužel nemáme žádné skladovací prostory, kde bych třeba větší dodávku brambor mohla mít celou zimu, a tak jsme odkázaní na dodavatele, který jezdí několikrát týdně a zaváží nám zboží. Už to ale není ten soukromník, který pěstuje a kterého třeba i známe. Dříve jsem se dost často setkávala s tím, že nám potraviny vozil pouze překupník, který měl zájem lacino koupit a se ziskem prodat.
Za slušného dodavatele mluví jeho nabídkový list, kde je nabízené zboží uváděno se zemí původu a ve stejném druhu zboží vám nabídne tuzemskou i dováženou variantu. Rozdíl je i v cenách a musím bohužel konstatovat, že ty tuzemské bývají mnohdy vyšší.
Mrkev jako příklad
I přes tento faktor se snažím volit tuzemsko a jako příklad uvedu mrkev. Ta dovozová sice chutná jako mrkev, vypadá jako mrkev a ve skutečnosti je to mrkev….. ale z jaké je oblasti, v jakých podmínkách byla pěstována, jakými hnojivy byla přihnojována, kdo a jak s ní manipuloval, jak byla sklízena a uskladněna, jaké podmínky jsou při jejím balení – tak z toho se nedozvíme nic. Co lze odvodit je to, že veškerá manipulace se zbožím, jeho pěstování a doprava je v ceně produktu.
Nechci spekulovat, ale napadá mne, že tahle krásně oranžová mrkev z dovozu může být plná škodlivin a že není nikdo a nic, co by mi moje podezření vyvrátilo – tedy kromě testů, ale ty stojí peníze a kdo je zaplatí? Kdo se dnes stará o to, že se k nám dostává kvalitní potravina? Překupník dnes v zahraničních oblastech nakoupí a doma prodá. A tak mrkev skončí na talíři strávníka, aniž bychom věděli, co jíme.
Mrkev od soukromého zemědělce z regionu – to by bylo jiné. Kolem jeho polí vidíme, jaký je hospodář, jak se o pozemky stará, jak sklízí. Ano, i tato mrkev může být plná škodlivin. Ale ten můj zemědělec je mi bližší jako člověk, který není v úplné anonymitě, a také jako výrobce, který dává práci dalším lidem. Také bych předpokládala, že zde vypěstované potraviny budou procházet kontrolou, třebas namátkovou, a protože je to člověk (nebo firma) dohledatelný, bude si dávat při pěstování svého produktu pozor na své dobré jméno a jeho výpěstky budou nezávadné.
Utopie? Možná, ale když se na to podívám s nadhledem, musím konstatovat, že ta česká mrkev je mi citově bližší než ta dovozová a bude mi také určitě více chutnat.
Lze vařit pouze z českých potravin?
Tak jak se dívám na tu mrkev, tak se mohu podívat i na všechny ostatní potraviny a začíná kolotoč, ze kterého jde hlava kolem. A právě tady narážíme na problém, zda jde kompletně vařit jen z českých surovin. Podle mého názoru to jde, ale co tomu řekne náš strávník, kterému tím dost razantně změníme jídelníček?
Představme si situaci, kdy dojde k totálnímu selhání u dovozových potravin. Co nám pak zbývá – vařit z českých. Musíme jen doufat, že naše zemědělství není v rozkladu a bylo by schopné nás uživit.
Poloha naší země hodně ovlivňuje naši kuchyni. Český jídelníček dokáže být pestrý, ale už není tolik zdravý – naše kuchyně je na trávení člověka dost těžká, dokáže ale vykouzlit úžasné chutě i z prostých surovin.
Však si vzpomeňte na lívance s marmeládou, kynuté buchty, ovocné knedlíky, šišky s mákem, pečená jablíčka, dušenou mrkev, lečo s vejcem, houbového kubu, houbovou smaženici, smažený květák, šoulet (hrách a kroupy), čočku, hrachovou kaši, nastavovanou kaši, bramborové placky. Nesmíme zapomenout na maso, naše zabíjačkové speciality, jitrnice, prejty, tlačenky, masové závitky, španělské ptáčky, rolády, masové haše.
Naše kuchyně je vyhlášená svými knedlíky – bramborový, chlupatý, houskový…
České zelí jako příloha k masům, ať už je červené nebo bílé, hlávkové nebo kysané, nebo připravované jako samostatný čerstvý salát.
Zvláštní kapitolu v našem jídelníčku mají polévky, kdy už naše prabáby říkaly, že polévka je grunt a ostatní je špunt.
Snad nekonečné využití u nás mají brambory – bramborový salát a řízek, kdo by odolal.
Hříchem by bylo zapomenout na chléb, zde se otevírá další kapitola při jeho využití. Třeba jako příloha k polévce, hlavním jídlům, nebo namazaný pomazánkami všech druhů.
Chlebem a solí vítáme odpradávna své hosty, neboť jak praví jedno slovanské přísloví „Bez soli není sladko, bez chleba není syto.“
Výše popsané produkty jsou jen malým zlomkem české kuchyně, který bych se nestyděla předložit svým strávníkům.
Bez zařazení dovozových potravin do naší stravy bychom tedy hlady asi neumřeli. Naši strávníci by ale byli ochuzeni o mnoho druhů zeleniny, ovoce a jiných produktů, kterým se v našich klimatických podmínkách nedaří. Jídelníček nám zpestřují, obohacují i doplňují. Domnívám se, že by byla velká škoda nevyužívat tyto produkty z cizích zemí v naší české kuchyni.
Dovážejme tedy všechno to, co neumíme doma vypěstovat, a to, co nám poloha naší země dovolí vypěstovat, to si vypěstujme a dejme na talíř našim jedlíkům.
Co mi nevyhovuje
Kdybych se měla zamyslet nad tím, v čem mi naše české potraviny nevyhovují, asi bych nenašla žádný příklad. Pokud je potravina dobře upravená, měla by být poživatelná a chutná vždy.
Však máme mnoho možností jak potraviny uchovat – sušení, mražení, nakládání, sterilování, uzení aj. Proč to nevyužívat a nevařit z českých produktů, které budeme doplňovat o dovážené?
No, nedalo mi to a šla jsem se podívat do našeho skladu, co tam máme… Mouka – značka Klasa, olejovky – dovoz, místo původu Tichý oceán, kakao – Orion, Nestlé, kávy – Slušovice, luštěniny EU, sterilovaná zelenina – ČR, med – ČR, jogurty – Bohemilk, mléko a mléčné výrobky – Kunín, přesnídávky – Zemchera Chelčice.
Plody z naší školní zahrady
A ještě něco … Na našich školních zahradách je několik jabloní a ořešák. Plody z těchto ovocných stromů se snažíme využívat i v našich kuchyních. Bohužel oříšky nám loni zmrzly, ale jablíčka se urodila.
Ty nejkrásnější dostaly děti ke svačinkám, z těch ostatních nám paní kuchařky udělaly žemlovku k obědu, upekly moučník a uvařily jablečné pyré ke svačině, ale pořád ještě hodně jablek zbývalo. Co s nimi, když nemáme skladovací prostory a jablíčka v teple nevydrží?
Zkusíme jablka proměnit v mošt … nápad se za pomoci ochotných lidí proměnil ve skutek a naši mrňouskové si v tomto zimním období pochutnávají na výborném zdravém nápoji, plném vitamínů.
Pokud nám příroda v letošním roce opět nadělí štědrou úrodu, moštování zopakujeme. Ocenění MŇAM od našich malých strávníků za trochu námahy stojí.
Nákup za hranicemi
Jako obyvatelka severních Čech mám k sousedům do Polska a Německa kousíček. Jezdit za hranice na běžné nákupy není žádný problém a ještě se ušetří. Já osobně k sousedům zavítám ráda na výlety, na nákupy nikoliv. Jsem toho názoru, že pokud své peníze utrácím za české potraviny, v českých obchodech, dávám tím práci českým lidem. A o výhodách nákupu za hranicemi mě nepřesvědčí ani ušetřené halíře – v tomto případě jsem Čech jako poleno. A taky doufám, že svým přístupem k nakupovaným surovinám, ať už pro školní jídelnu nebo soukromě, alespoň trochu pomáhám českým potravinám.
Eva Kalvodová, MŠ Jílové u Děčína
Diskuze