Komentovat Ještě jednou se vracíme k soutěži O nejlepší školní oběd a famóznímu úspěchu školní jídelny ZŠ Na Výsluní v Uherském Brodu. Tato jídelna dělá opravdu čest svému jménu, nejenže se jmenuje Na Výsluní, ale je umístěna na kopci na krásném slunném místě a v současné době se vyhřívá i na výsluní školního stravování v ČR.
Na soutěži v Praze uspěli s tímto menu:
Polévka z míchaných luštěnin s uzeným tofu
Zapečené rybí filé se zeleninou, brambory
Ledový salát s ředkvičkami
Tvarohový krém s ovocným přelivem a müsli
Degustace
Aby mohli vítězný oběd ohodnotit i rodiče strávníků této jídelny, uvařily ho paní kuchařky i pro ně ve čtvrtek 11.11. 2010 Všichni byli spokojeni, i když to nebyla zrovna svatomartinská husa, a potvrdili výrok poroty ze soutěže v Praze. Dokumentuje to i mail, který kuchařkám poslala maminka dvou dětských strávníků odpoledne po degustaci: „…moc děkuji za oběd, který jste uvařily i pro nás rodiče. Je mi jasné, proč jste vyhrály. Miluji luštěniny, mám velice ráda husté polévky, ryby si ráda dám a upřednostňuji pangase, který nemá kosti. Klasický salát v kyselém nálevu je jednoduchý a velmi chutný a tvarohový krém, prostě mňam. Moc jsem si pochutnala. Mé děti si velice často chválí vaše jídla, syn si skoro pokaždé přidává a to nosí pravidelně svačiny, takže to není hladem. Přeji vám hodně nápadů, ale hlavně elánu do další báječné práce, věřte, že to někteří umíme ocenit.“
Seznámení
Rádi bychom vás s touto školní jídelnou krátce seznámili. Její vedoucí, paní Trtková ráda říká „patřím už k nestorům, ve školním stravování pracuji od r. 1978“. Ve svém týmu má 6 kuchařek. Připravují denně 480 porcí s výběrem ze 2 jídel, z toho na vývoz do MŠ a dalších dvou ZŠ je 200 porcí. Rozvoz neomezili pouze na jedno jídlo, jak bývá zvykem, vyváží obě jídla, která vaří. Na jedničku připravují klasiku, to, co se běžně vaří a co vesměs všichni budou jíst, ale výběr jsou především jídla bezmasá, rybí, zeleninová, luštěninová v netradičních a různých úpravách, méně obvyklá a oblíbená, novinky nebo jídla, která se dají těžko uvařit ve velkém počtu.
Ceny stravenek podle kategorií:
Strávníci 7-10 let 18,- Kč
Strávníci 11-14 let 20,- Kč
Strávníci 15-více let 22,- Kč
Spotřební koš se v této jídelně daří plnit v doporučených požadavcích. V rámci vyučování dělá paní vedoucí dětem přednášky a připravuje pro ně besedy o výživě. Na nástěnce aktualit je seznamuje s novými potravinami, nutričními hodnotami jednotlivých jídel, které se ten den podávají. V době výdeje se zdržuje u okénka nebo se pohybuje po jídelně a získává „rozumy“ od dětí. V kanceláři pak úřaduje velmi často i do večerních hodin.
A teď rozhovor, který jsme s paní Trtkovou pořídili v její kanceláři při hrnku dobré kávy.
Jak moc Vás potěšilo to vítězství? Vždyť jste toho ve školním stravování zažila už hodně a myslím, že Vás už nic moc nemůže rozhodit.
Potěšilo mě to obrovsky, řekla jsem to i při vyhlašování a předávání cen. Cítím to jako obrovskou satisfakci za moji celoživotní práci, za moje celoživotní snažení, dala jsem tomu hodně energie ze sebe, hodně lásky. I paní kuchařka řekla, takovou radost jsem snad ještě nikdy neměla. Bylo to velmi spontánní, nečekaly jsme to, konkurence byla opravdu velká. Určitě bych si to svoje jídlo ale obhájila, proč zrovna vyhrálo ono.
V soutěžních týmech byly vždy dvě kuchařky nebo kuchaři a jedna vedoucí. Doslechli jsme se, že vy jste vyhrály v oslabení…
Druhá paní kuchařka onemocněla v předchozím týdnu virózou a doufala, že ji za 5 dnů vyléčí, jenže bacil byl zákeřnější a ona při pondělní kontrole uschopněna nebyla.
Náhradní posilu se nám již nepodařilo zajistit v daných požadavcích a tak jsme se rozhodly s vedoucí kuchařkou, že to zvládneme samy. V některé chvíli jsme se však cítily i jako sirotci, když mnohé soutěžní týmy tam měly celé kolektivy, které jim fandily a duševně podporovaly.
Slyšeli jsme, že jste si to vaše jídlo báječně obhajovala. Že jste byla nad věcí…
Nelíbilo se mi, že porotci pořád připomínali, že by jídlo mělo být víc načančené a nazdobené, prostě víc do soutěže. Obhajovala jsem, že to takto podáváme dětem ve škole, a taky jsme to tak vyfotili a poslali do prvního kola soutěže, snad ale vždy se snažíme o estetiku na talíři. Je to ryba ve zdravé úpravě se zeleninou a u našich dětí oblíbené jídlo, proto jsme se rozhodli uvařit na soutěži právě to.
Řekněte nám, jakou rybu jste připravovaly? Porotě se údajně nelíbilo, že téměř všichni soutěžící připravovali pangasia.
Dělaly jsme tresku, naše děti ji jedí. Přes pangasia se naučily jíst i ostatní ryby. Dříve filé hodně bylo cítit rybinou a děti to odmítaly, jedly rybí filé pouze smažené. Teď jsem už od pangasia upustila, upřednostňujeme tresku.
Myslíte si, že by se tyto soutěže měly pořádat ve větším? Že by jich mělo být víc po republice?
Jistě, bylo by to dobré, pro soutěžící je to určitá zkušenost. Jsou tam samí zapálení lidé do té stejné věci. Je tam skvělá atmosféra, máte ještě větší pocit, že naše práce je významná a dobrá.
Vaše jídelna dostala za účast v soutěži poukázku na vybavení kuchyně. Co plánujete koupit?
Je to sice pěkná částka, ale na nový konvektomat nebude stačit. Možná nějaký kuchyňský robot, pro přípravu menšího počtu porcí a pro MŠ. A také novou tiskárnu s kopírováním potřebuji.
K čemu je jídelně, když se zúčastní takové soutěže? Co jste si odtud odvezly kromě té poukázky na vybavení?
Je to velký zdroj inspirace, nápadů, poučení. Určitě jsme si odvezli ocenění práce, prestiž, zviditelnění a slávu. Máme být přijati i u starosty města. Půjdeme celý kolektiv, ne jenom my dvě, co jsme vařily na soutěži. Nejde jen o jediný den, jsou to úspěchy dlouhodobé. Celý kolektiv je jeden tým a kdybych já neměla dobré holky za zády, které mě podpoří při těch mých nápadech a pomohou mně je realizovat, jak bych tu svou aktivitu mohla dělat?
Na podobné soutěži v Pohořelicích jste si zkusila i práci porotce. Jaký je rozdíl být v porotě anebo soutěžící?
Řeknu Vám, že porotce to vůbec nemá lehké, potřebuje čas, urovnat si myšlenky o tom jídle, popřemýšlet o chutích…
Já jako vedoucí bych chtěla, aby porota, která jídla ochutnává, je víc rozebírala i z nutričního, výživového hlediska. Určitě je to dobré pro kolegyně z ostatních soutěžních týmů, pro veřejnost a osvětu a ukazuje to i vysokou odbornost této práce, kdyby to rozebral i odborník na výživu, aby to doplnilo subjektivní chuťové pocity.
Do jídelen v dnešní době často nastupují vedoucí a kuchařky, které nemají vzdělání v oboru. Myslíte si, že je personál školních kuchyní na úrovni?
Když tu práci dělají lidi, co mají jenom ekonomku a nemají k vaření ani vztah, když nemají na to vzdělání, nemohou tomu přece tak rozumět. Navíc to často dělají jen na poloviční úvazek a toho času k této náročné práci je potřeba určitě více.
Potvrzují mi to i ostatní kolegyně, že se tato práce nedá za 8 hodin rozhodně v plné šíři zvládnout. Rozhodně bych odborné vzdělání preferovala. I já jsem ze začátku měla kuchařky, které měly jenom kurzy, potom zapracované, vyučené. Teď už dbám na to, abych měla pracovnice vyučené v oboru. Dneska už se nevyučení lidé do kuchyní snad ani neberou, myslím.
Jaké předpoklady pro práci by měla mít vedoucí?
Na ní nejvíc záleží, proto by měla mít patřičné odborné vzdělání (společné stravování, hotelová škola, dietní sestra apod.)
Co Vám dává Vaše práce navíc, s čím byste se nikde jinde nesetkala?
Výsledek naší práce je vyhodnocen každý den, v tom je to dobré. A když vidíme, že děti si přidávají, že se to všechno snědlo, je to každodenní radost. Když zůstanou velké zbytky, už nad tím přemýšlím, proč se to stalo. Někdy je to vnějšími vlivy, třeba děcka přiletí zvenku z nějakého sportovního zápasu udýchané, zpocené nebo rozjívené z divadla. To všechno ovlivňuje, že k jídlu přistupují jinak, než když přijdou z lavice po vyučování a v klidu sní oběd.
Uvědomuji si také to, že je vlastně v našich rukou zdravý vývoj dítěte, jak na tom moc záleží, jakou stravu jim podáme, jak to ovlivní jejich další životní styl a návyky. Hodně mě vždy potěší kladné vzpomínky našich absolventů, ten mýtus o „uho“ a odporných jídlech by měl být už vážně vymýcen. Snad se to povedlo i touto republikovou soutěží a jsem pro, aby tyto akce a zviditelnění naší práce pokračovaly.
Náš rozhovor ukončila paní kuchařka, donesla nám na ochutnávku oběd, který ten den uvařili. Paní vedoucí nás potom provedla po svém království. V kanceláři jí visí na zdi certifikáty ze školení a seminářů, které kdy absolvovala a má tam i několik diplomů z kuchařských soutěží. Vězte, že tato školní jídelna na takové soutěži nevyhrála poprvé.
V kanceláři na nástěnce i na nástěnce v jídelně a na webových stránkách dominuje motto „Pro zdravou výživu – do školní jídelny“, které si paní Trtková zvolila jako své životní krédo.
Přečtěte si i články
Jaká byla soutěž O nejlepší školní oběd
Fotoreportáž ze soutěže O nejlepší školní oběd
Celebrity školního stravování
Diskuze