Školní stravování cizinců

Ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), přiznává cizincům ze třetích států přístup k základnímu, střednímu, vyššímu odbornému vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy za stejných podmínek jako občanům České republiky.

Cizinci ze třetích států tudíž nemají nárok na přístup ke vzdělávání, jež neposkytuje stupeň vzdělání (předškolní, jazykové, základní umělecké a zájmové vzdělávání), a ke školským službám (ke kterým patří i školní stravování) za stejných podmínek jako občané České republiky. Uvedené je zcela v souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky (např. článek 28 Úmluvy o právech dítěte, článek 22 Úmluvy o právním postavení uprchlíků apod.).

To samozřejmě neznamená, že by cizinci z třetích států nemohli být k jinému vzdělávání či školským službám přijati. Přístup k jinému vzdělávání a školským službám těmto cizincům upřen není, nejsou jim však zákonem garantovány stejné podmínky jako občanům České republiky. Odlišný přístup může spočívat například v odlišných podmínkách pro přijetí či ve stanovení úplaty za toto vzdělávání a školské služby přesahující maximální výši stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 123 odst. 5 školského zákona.

Uvedené souvisí s tím, že za cizince ze třetích států nejsou při poskytování jiného vzdělávání a školských služeb právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení poskytovány finanční prostředky státního rozpočtu (viz § 160 odst. 3 věta druhá školského zákona).

Pokud ale budou tito cizinci přijati do mateřské školy, základní, střední, popř. vyšší odborné školy, mají v souladu s §122 odst. 2 a 3 školského zákona nárok na zajištění školního stravování, tzn. možnosti stravování podle výživových norem v době jejich pobytu ve škole nebo vybraném školském zařízení. Služby školního stravování jim však nemusí být poskytovány za stejných finančních podmínek jako v případě ostatních školních strávníků. Po těchto strávnících je možné požadovat jak veškeré náklady na stravování včetně případné ziskové přirážky, tak je možné, pokud se např. náklady příslušného zařízení školního stravování v souvislosti s jejich stravováním nezvýší, poskytovat školní stravování za stejných finančních podmínek jako ostatním školním strávníkům.

V nových statistických výkazech za rok 2006 za společné stravování Z 17-01 už bude zvláštní kolonka, kde bude jídelna vykazovat strávníky, kteří mají státní příslušnost tzv. třetích zemí.
Zařízení školního stravování však musí v těchto případech vždy počítat s tím, že nelze tyto strávníky zahrnout do počtu stravovaných, na něž obdrží finanční prostředky ze státního rozpočtu. Jejich stravování, i když za ně budou třeba platit plnou cenu, bude i nadále pro školní jídelnu činnost hlavní.

Rozhodnutí o výši úplaty je ve výlučné kompetenci ředitele školy nebo školského zařízení (§ 123 odst. 4 školského zákona).

Poznámka:
Zákonem 161/2006, který platí od 27.4.2006, byl mj. novelizován i školský zákon 561/2004. V §183 školského zákona se doplňuje odstavec 7, který zní:
(7) Pro účely tohoto zákona se za osobu se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie považuje také osoba, které bylo Českou republikou přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího daňového rezidenta, a osoba, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky jí bylo uděleno povolení k pobytu.

Tato změna školského zákona znamená, že to, co je řečeno ve výše uvedeném článku, platí pouze pro děti státních příslušníků třetích zemí, jimž statut rezidenta nebyl přiznán. Hranice doby pobytu v ČR pro přiznání tohoto statutu je 5 let. Právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta přiznává cizincům v rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu Policie ČR.

Ing. Ludmila Věříšová, CSc. je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz