Přeskočit na obsah

Školní stravování v Japonsku

O zemi vycházejícího slunce toho mnoho neznáme. Opačný konec zeměkoule, jiný svět, jiné tradice. Proto jsme přivítali nabídku autora, který v ní strávil několik měsíců a  pro portál Jídelny.cz popsal, jak se tam stravují studenti ve školách.

Autor: Martin Kočí

Střední škola, kterou studuji, je zapojena do mezinárodního programu Global Classroom a právě díky tomuto programu se mi naskytla příležitost navštívit Japonsko. Strávil jsem zde asi 3 měsíce. Má cesta měla studijní účel, navštěvoval jsem zde střední školu, především hodiny angličtiny a japonštiny, 

Má první zkušenost s japonským jídlem nebyla nijak příjemná. V restauraci jsem dostal paličky a zanedlouho donesli specialitu. Studené hranaté špagety, se syrovým žloutkem, zeleninou a samozřejmě sojovou omáčkou. Po nedlouhém ale vyčerpávajícím boji jsem odložil paličky, jelikož jsem si připadal nezvyklým pokrmem nasycený, mí přátelé již dávno dojedli a při odchodu jsem se ještě uhodil, jelikož dveře zde nejsou tak vysoké, jak jsem zvyklý. Bylo typické japonské jídlo Udon.

Již večer před prvním školním dnem jsem se zajímal, jak to tady chodí ve školní jídelně. Bylo mi řečeno, že oběd dostanu ráno a vezmu si ho s sebou do školy. Ráno jsem si opravdu v kuchyni vyzvedl v šátku zabalenou dvoupatrovou plastovou krabičku, která byla jakýmsi jídlonosičem. Ve škole jsem pak postupně zjišťoval, jak na to. V horním víku byly schované hůlky, v jednom patře byly různé druhy masa a zeleniny, v druhém pak rýže ozdobená malinkými rybičkami. Když jsem se porozhlédl po třídě, zjistil jsem, že nejsem jediný, kdo má oběd připravený stejným způsobem. Maminky, které nechodí do práce a jsou ženami v domácnosti, připravují dětem obědy doma a ty si je potom berou do školy. Pravda, oběd ve škole již není teplý, ale v těch horkách to vůbec nevadí.

Další část studentů odcházela ze třídy s peněženkou v ruce a šla si obstarat oběd do nedalekého obchodu, pekařství nebo bufetu, který byl ihned vedle jídelny. V obchodě si většinou studenti koupili rýži zpracovanou do rozličných tvarů od obyčejné kuličky, krychle až po srdíčko. K tomu měli kousky masa, zeleninu a nebo ji jedli jen tak. Oblíbené byly také instantní nudle, vybrat jste mohli z mnoha druhů a chutí. Nápoj volili dle libosti, od kávy až po Coca-Colu. Celý tento oběd stál zhruba 400 jenů, což je asi 100 korun českých. V bufetu jste mohli zakoupit již připravený balíček, nebo si menu sami poskládat. Sladkosti byly k dostání až po čtvrté hodině odpolední, kdy končila škola. V pekařství, které bylo přímo naproti škole, bylo nepřeberné množství druhů slaných a sladkých rohlíků, jejichž cena se pohybovala od 80 do 160 jenů. Chléb jako ho známe my v Japonsku k dostání není, místo něho mají bílý chléb, jenž se velmi podobá našemu toustovému. Ten stál kolem 200 jenů.

A konečně školní jídelna. Ta byla opravdu malá vzhledem k velikosti školy a počtu žáků, proto mě udivilo, že zde nejsou takové tlačenice a řady jako tomu je u nás. Jídelna byla přiměřeně zaplněna a řada na výdej jídel byla docela malá. Studenti se zařizovali dle situace, když viděli že je řada delší, tak si oběd koupili v bufetu. Ti, kteří opravdu měli o teplý oběd zájem, si zde vždy počkali a vystáli řadu. Bylo možno si vybrat ze dvou druhů polévek, tří jídel nebo salátů, dále jste si mohli vybrat z příloh a moučníků , přičemž nabídka se každý den různila. Nemuseli jste nic den dopředu hlásit, prostě jste se rozmysleli a šli na oběd. Jídelna se oproti našim jídelnám mnoho nelišila, postupně jste obešli výdejové okénka a na konci byla pokladna, kde se oběd platil. Oběd v jídelně stál kolem 400 – 500 jenů, záleželo na vybraném jídle. Samozřejmě byl k dispozici příbor, ostatně jako v každé restauraci nebo jídelně, ale nikdo tu s ním nejedl. Když byl na oběd bramborový salát a řízek, nikdo si nelámal hlavu, jak ho jíst. Prostě ho uchopili do hůlek a ukousli si kousek. Špagety, ačkoliv se to zdá nemožné, se zase nejí tak složitě, jak by se zdálo. Hůlkami si trochu naberete a pak je do sebe doslova soukáte. Se zásadami stolování u nás se to opravdu srovnávat nedá.

Před vchodem do jídelny někdy stáli pekaři, jejichž zboží se vždy rychle vyprodalo. V areálu školy bylo mnoho nápojových automatů, cena 0.3 litru za 100 jenů. Škola, o které je zde psáno, se mírně vymyká normálu, studenti nemusí nosit školní uniformy, je zde trochu jiný systém výuky. Dalo by se říci, že jde o takový experiment, který zaštiťuje Nara Women´s University. Proto se některé údaje mohou lišit od obecného průměru.

Pro srovnání uvádím ceny několika  základních potravin:
maso 1 kg, 100 – 200 jenů
mléko 1 l, 200 jenů
pomeranče 1kg, 250 jenů
papriky 1 kg, 1200 jenů
rajčata 1 kg, 600 jenů

Na japonském způsobu stravování je nejdůležitější to, že se zde jí více zeleniny a ryb. Ať již máte jakékoliv jídlo a množství masité přílohy, je vždy dostatek zeleniny, která je čerstvá. Mezi nejpoužívanější zeleniny patří chřest, čínské zelí, brambory (jsou většinou jako zeleninová příloha, ne jako hlavní jídlo), rajčata, z masitých pokrmů bych jmenoval ryby, kuřecí, vepřové a hovězí maso, krabí maso, chobotničky a další druhy mořských živočichů. Na závěr bych dodal, že rýže je opravdu hodně lepkavá a hůlkami se jí daleko lépe než třeba malá rajčata či studené a právě scezené nudle…  


Martin Kočí je studentem střední školy ve Zlíně.

Autor: Martin Kočí

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se