Přeskočit na obsah

Školní stravování ve Francii

Naše země pomalu míří do EU a proto by nás všechny, odborné pracovníky školního stravování zvláště, mělo zajímat, jak funguje stravování dětí ve školách v zemích EU. Přinášíme zkušenosti české rodiny, dlouhodobě žijící ve Francii.

Autor: Renata Brandtnerová

Závislost místním školním systému a místních podmínkách

Školní jídelny ve Francii jsou a jejich fungování je jako všude jinde podřízeno  místnímu  školskému systému. Ten je ve Francii hodně odlišný.
Školky jsou ´bezplatné´ a garantované státem pro děti od 3 let (tj. rodiče je platí vrámci svých daní a stát penize přerozděluje). Povinná školní docházka začíná v 6 letech, český první stupeň odpovídá francouzské Základní škole, která má 5 ročníků.  Předškolní a první školní stupeň představují systém podřízený potřebám malých dětí, které nejsou samostatné a musí na ně být po celý školní den dohlíženo. Ráno se začíná v 8.30, v poledne je přestávka mezi 11.30-13.30, končí se v 16.30. Středa je volna, ve většině míst se děti učí i v sobotu dopoledne. Někde ne, a pak se krátí prázdniny (kterých je hodně – zbruba 4 měsíce v roce). Před i po vyučování a celý den ve středu lze využít mimovyukového školního systému (lepší ekvivalent české družiny), který se platí, ale ceny jsou velmi symbolické.
Vše co nesouvisí s výukou, tj. ´družina´ a školní jídelna, nespadá pod správu ministerstva školství (a tudíž státu), ale pod město. Z toho plyne spousta pozitivních i negativních skutečností. Teoreticky je tedy školní jídelna místní záležitostí, která se řeší dle místních podmínek místními lidmi. Ovšem tím si škola, kde stravování probíhá, si nebere její fungování na zodpovědnost…. a francouzská školní a místní byrokracie se musí dohodnout…

Kdo rozhoduje o ´místních možnostech a potřebách´

Z toho plyne, že školní jídelny fungují všude trochu jinak, podle místních potřeb a hlavně podle místních možností. Takže to, jak to fungovalo ve městečku, ve kterém jsme 5 let žili, může být a je  zcela odlišné od situace  v jiném městě.
V zásadě všude školní jídelny fungují od pondělí do pátku a jsou zajišťovány jsou pouze obědy. U nás školní jídelny představovaly jen místo distribuce. Vaření jídla město zadávalo soukromé firmě Eurest France, která měla ve městě centrální kuchyni a  vařila pro 3 školy. Ve vlastní školní jídelně se jen ohřívalo a vydávalo. Na začátku týdne byl vyvěšen jídelníček, výběr z různých jídel nebyl, menu bylo kompletní: tj. předkrm, hlavní jídlo, sýr, zákusek. Běžné menu bylo zpestřováno akcemi jako Týden zahraniční kuchyně, Vánoční jídlo atd.  Koncem měsíce rodiče obdrželi fakturu.
O fungování školní jídelny tedy rozhoduje město a diskutuje se mezi radnicí, školou, Eurestem a asociacemi rodičů

Cena stravenky

Cena jídla může být dotována, dotace přichází z městského rozpočtu. Francie je ve spousta věcech velmi ´socialistická´ a i město s pravicovým vedením ceny stravenek dotuje. A hodně. Např. v našem městečku existovala tabulka  6 kategorií dle příjmů a tudíž 6 rozdílých cen. Plná cena představovala 5,15 EUR a dotováno bylo až 50 procent. Průměrný příjem francouzské 4-členné rodiny je cca 2 300 EUR, její nájem za byt představuje zhruba 1/3 příjmu. Cena 1 bagety v obchodě je 1 EUR, cena dobré obložené bagety v pouličním stánku kolem 3 EUR, cena nejlevnějšího hamburgeru v McDonaldu 2,50.

Velký zájem, málo míst

O školní stravování je vzhledem k tradici, vysoké zaměstnanosti žen a nízké ceně stravenek stoprocentní zájem. Hlavním a zásadním problémem jejich fungování jsou obecně nedostatečné místní kapacity,  nejčastěji míst v jídelně. Např. ve škole, kam chodily naše děti, na cca 550 žáků ve škole bylo 60 míst v jídelně. Děti přihlášené ke stravování se musely během 2 hodin vystřídat.
Město byrokraticky řešilo deficit míst v jídelnách tím, že děti, jejichž jeden z rodičů nepracoval, byly ze školního stravování vyloučeny. Nebo jim byl povolen jen některý den v týdnu.

Přihlašování do jídelny

Děti ze školek a základních škol jsou přihlašovány na školním odboru radnice. Rodiče musí dodat daňové přiznání ev. doklad o průměrném výdělku za poslední 3 měsíce.
Většinou zápis probíhá koncem školního pro rok příští, začátkem školního roku se řeší jen změny  Někde pak stačí hodit stravenku ráno do 9 hod. do příslušné schránky, jinde den předem. Někde jde o fixní docházku v určité dny, ev. po celý týden. To byl bohužel případ v našem městečku. Pak ovšem velmi byrokraticky Eurest fakturoval, to co bylo objednáno. Omlouvala jen několikadenní nemoc potvrzená lékařem.

Role rodičovských asociací

Asociace rodičů mají tradici a váhu. V našem malém městečku fungovaly na Základní škole hned 3. Jsou zvány na všechna příslušná jednání organizovaná ředitelem školy a školním odborem městského úřadu. Jsou velmi aktivní a jejich prostřednictvím rodiče mohou skutečně prosadit své zájmy. Většinou v každé rodičovské asociaci má jeden z členů výboru na starosti školní stravování. Pokud jsem si jako rodič chtěla stěžovat,
pak nejúčinnějsí způsob bylo prostřednictvím takovéto asociace.
Diskutuje se hlavně čistota jídelen, kvalita a kvantita jídla, složení  týdenního jídelníčku (Eurest je musel pravidelně posílat). Sleduje jak funguje dozor při stravování, pomáhá k individuálnímu přístupu k dětem s alergiemi na určité potraviny ev. odmítajícím určitou stravu z náboženských důvodů. Odhlasovanou zásadou bylo, že děti nebudou do jídla nuceny, ale musí alespoň ochutnat… atd. V době ´nemoci šílených krav´ např. asociace prosadily dočasné vypuštění hovězího masa z jídelníčku. Každý rodič byl vítán si na místě zakoupit oběd a přesvědčit se o stavu věcí.
V našem městečku se úsilí hlavně soustředilo na řešení nedostatku školních kapacit, kokrétně  míst v jídelně – na  boj o novou školu nebo novou jídelnu. Do té doby úsilí směřovalo na začlenění všech dětí do školního stravování aspoň několikrát v týdnu (1-2x  týdně i dětem, jejichž matka je např. na mateřské dovolené nebo hledá práci) a na co nejefektivnější systém střídání dětí v jídelně.


Postřehy dětí

Děti měly rády školní jídelnu hlavně z toho důvodu, že během dvouhodinové přestávky mohly být na školním hřišti se svými kamarády. Ač doma  jí všechno, jídlo jim ve školní jídelně nechutnělo. Zřejmě z důvodů ohřívání nebo občas dostali něco, na co nebyly zvyklé. Některé věci prostě jen neměly rády (např. pravidelný sýr před zákuskem nebo některá jídla). Byly na tom podobně jako děti ostatní.

Na závěr mi nezbývá než zopakovat, že místní podmínky hrají hlavní roli a fungování školních jídelen se liší od místa k místu. Role sdružení rodičů je často rozhodující pro zavádění novinek a bourání starých zvyků.

Renata Brandtnerová je Češka, která několik let žila se svou rodinou ve Francii.

Autor: Renata Brandtnerová

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se