Komentovat Na začátek něco málo z dávnější historie pro dokreslení situace. Z původní tvrze z 15. století se stal na konci 19. zámek. Posledním majitelem byl baron Derczeney, mimo jiné starosta Dolních Počernic, který v roce 1926 (jiné prameny uvádějí 1922, 1923) prodal obci Praha za symbolickou 1 korunu (jiné 20 korun) zámek s podmínkou, že zde musí být zařízení výchovného charakteru pro děti. A tak podle kroniky od roku 1926 začal zámek „patřit dětem“. Nejdříve pouze dívkám a od roku 1951 i chlapcům.
Když jsem nastoupil v roce 1998 jako vychovatel, měl jsem ve výchovné skupině 13 chlapců ve věku 5 – 17 let. Celý domov měl a stále má kapacitu 42 dětí. Stravovací systém byl „klasicky“ školní. Na povel jsme všechny tři výchovné skupiny sešly dolů do sklepa do jídelny, která sousedí (ještě stále) s kuchyní. I časy byly téměř striktně dodržovány. Od snídaně do večeře bylo vše vydáno výdejním okénkem v hotovém stavu a prázdné talíře se vracely na okénko druhé. V kuchyni se střídaly dvě kuchařky a pomocná kuchařka (ta nechodila v sobotu a v neděli). Občas ji nahrazovaly děti u loupání brambor a mytí nádobí. V té době se povídala historka o tom, jak děti dostaly na horách vodu a vedle čaj v pytlíku, a nevěděly co s tím. Když jsem nastoupil, bývalá paní ředitelka v domově pracovala 3 roku. Byla přístupná změnám a snažila se je i iniciovat. První vlaštovkou bylo, že dívčí skupinu přiměla k častějším pokusům něco upéci (tato skupina měla jako jediná již cvičnou kuchyňku) a obědy dětí již neprobíhaly pouze v domově, ale i ve školách, kam děti docházely. Přesto bylo stravování stále více v náhledu sycení dětí.
V roce 2001 se zvýšil počet ze tří výchovných skupin na čtyři. Tím klesl počet dětí na 10 a vznikly tudíž skupiny rodinné místo výchovných. Na 4. rodince jsem pracoval se současnou zástupkyní. Začali jsme za podpory paní ředitelky měnit pomalu systém stravování. První změnou bylo, že naše rodinka si po obědě odnesla veškerou stravu (svačinu, večeři, snídani a svačinu do školy) do kuchyňky rodinné skupiny. Ta již byla vybavena lednicí, mikrovlnnou troubou, sporákem s troubou, kuchyňskou linkou a potřebným nádobím. Děti se začaly tedy učit připravovat si lehce zvládnutelné pokrmy samy. A samozřejmě po sobě musely uklidit. Dost náročné bylo i některé naučit, že co je v lednici, se musí rozdělit pro všechny. Ze sycení dětí se stalo stravování částečně každodenní povinností. Výhodou ovšem byla časová nezávislost nejen rodinky na provozu kuchyně, ale i jednoho dítěte na druhém (zatím jen na jedné rodince). Provoz kuchyně i nadále fungoval stejně a zbylé tři rodinky také. Důležité bylo však zjištění, že to jde.
V roce září 2003 jsem se stal ředitelem a snažím se pokračovat v dalších změnách (společně s týmem). Od října všechny rodinné skupiny přešly na systém „vynášeného jídla“ a povinnosti s tím spojenými. V lednu dalšího roku odcházela jedna z kuchařek do starobního důchodu a tak za menšího násilí byl učiněn další krok. Tento krok byl učiněn proto, že na stravování bylo a je již nahlíženo jako na nástroj nutné praktické přípravy dítěte pro budoucí život. Dalším krokem bylo, že rodinná skupina „vyfasovala“ potraviny na víkend a z nich děti s pedagogem vařily. A to tedy od sobotní snídaně až po pondělní svačinu do školy. Samozřejmě se musely všude udělat kuchyňské linky a vybavení. V kuchyni pracuje již jen jedna kuchařka a pomocná kuchařka v týdnu. Mezitím jsme se opět „roztáhli“ a vznikla i 5. rodinná skupina. Takže počet dětí na rodince se snížil na 8 (většinou).
Další změna přišla v lednu 2005 a na stravu je nahlíženo i jako na nutné zajištění živobytí. Samozřejmě v domově hlídané a korigované pedagogem. Přibyl další krok, a to ten, že rodinné skupiny začaly dostávat finanční prostředky na stravování. Finanční prostředky se řídí počtem dětí, které zůstávají na víkend a jejich věkem. Za tyto finance musejí vychovatelé s dětmi na víkend nejdříve nakoupit a pak i uvařit. Jelikož to není stravování školní, nemusí se sledovat spotřební koš a sleduje se jen v týdnu ve školní jídelně.
Další a zatím poslední plánovaný krok by měl být uskutečněn od září letošního roku. Veškerou stravu budou totiž mít za povinnost si zajistit na rodinné skupině. Pro děti to bude znamenat zapojení do plánování jídelníčku s částečným přihlédnutím na spotřební koš (obědy většinou ve školách) a na finanční prostředky (podle normativu). Zvětší se podíl dětí na každodenních nákupech a přípravě stravy, rovněž bude větší uvědomění si spojení stravy, nákladů, nutností a povinností. Kuchařka a pomocná kuchařka budou propuštěny. Znamená to vytvoření spíží, ještě větší komunikaci mezi pedagogy (nemoc dítěte apod.) a větší zátěž na plánování.
Martin Lněnička, ředitel Dětského domova
Diskuze