Světová kuchyně

Na jaře proběhly v některých školních jídelnách dny světové kuchyně. Pryč jsou sice doby, kdy pro nás bylo kung pao velkou neznámou, přesto jsme stále k některým kuchyním více či méně nedůvěřiví. A pro naše děti to platí taky. Většinou všechny zbožňují špagety, pizzu, čínu. Některé již okusily tortily nebo japonské suši. I hamburgery nebo hot dog vlastně patří mezi světovou kuchyni. No a při rychlosti, jakou se svět zmenšuje, za pár let ani nerozeznáme, kde se která dobrota „narodila“.

Pojďme tedy nakouknout pod pokličku našich evropských sousedů a možná zavítáme i kousek dál.

Slovensko, donedávna ještě náš „brat“, dnes naše děti ani neví, co je čučoriedka. Kolik z nich alespoň tuší, že oblíbené halušky se zrodily právě tam. A že kyselica není vlastně nic jiného než zelňačka.

Němci. Spousta z nich k nám jezdí mimo jiné i kvůli výborné kuchyni, obráceně to už tak jisté není. Zbožňují obalovaný řízek se zelím, byla jsem svědkem kombinace vánočka a rybí pomazánka. Beze srandy. Jejich karbenátky s tuňákem pro ty, kteří ryby můžou, určitě budou zajímavé, chřest se sýrovou omáčkou by ta zvědavější část ráda zkusila.

Rakousko: kdo by neznal vídeňskou roštěnou, vídeňský dort. Rakušané jsou známí svou slabostí pro slepičí polévky se vším možným, co je možné do ní dát. Za zkoušku by bezpochyby stála také vepřová játra po tyrolsku.

Maďarsko už našim sousedem není, ale vzhledem k naší minulosti máme k jejich kuchyni hodně blízko. Dnes už spousta lidí netuší, že guláš vymysleli právě naši bývalí sousedi, všudypřítomná paprika k jejich kuchyni neodmyslitelně patří. Všichni znají čabajku nebo langoše.

Rusko. Co se týče sousedství, je na tom podobně jako výše uvedení Maďaři. S jejich kuchyní už to tak asi není, což však může způsobovat také neznalost, také netuším, jak chutná polévka ruská Ucha. Ale pirožky jsem jako dítě zbožňovala. (Nejedla jsem je pěkných pár let.) Stejně tak těftěli ze skopového masa jsou pro většinu z nás velkou neznámou. Nebo se pletu?

Opustíme naše sousedy a vydáme se trochu na jih, na pláž k moři, sluníčko svítí, svěží vánek přináší na pevninu vlhký oceánský vzduch… A k tomu výborná jihoevropská kuchyně, která je navíc i zdravá. Moje představa ideální dovolené.

Francie a její delikatesy. Na krůtí pečeni po provensálsku, alsaské zelí a bramborové noky bych se nechala přemluvit. A palačinky s ovocem, nugetou a šlehačkou už u nás téměř zdomácněly.

Řecko, jejich rajská polévka voní skořicí, dobře udělaná musaka probudí všechny chuťové buňky. Obrovská spousta zeleniny a olivy sem neodmyslitelně patří.

Španělsko, jejich kuchyně je pro nás z této oblasti nejméně známá. Děti mohly ochutnat katalánskou čočku se šunkou a vejcem nebo rybí paelu.

Italská kuchyně – na tu se zde tak trochu pozapomnělo a to je škoda. Nejenže je jako ty předchozí zdravá, ale je také velmi oblíbená, a to nejen dětmi. Kdo by neznal špagety, pizzu, rajčatovou polévku či omáčku, i když italská chutná trochu jinak, než ta naše počeštěná.

A teď se přes moře vydáme třeba na americký kontinent.

Mexiko a jeho kuchyně voní kovbojskou romantikou. Snad nejznámější jsou fazole na nespočet způsobů, také tortilla plněná vším, co dům dal, si k nám již našla cestu. Je to kuchyně levná, výživná a hodně pálivá. A dobráááá.

USA: Američany proslavil jejich hamburger, hot dog, americké brambory. V jejich jídelníčku však najdete i něco méně kalorického, třeba kuřecí polévku s kukuřicí nebo krůtí kostky s ananasem. Čím dál populárnější je jejich moučník Brownies. Další americká kalorická bomba.

Než se vrátíme domů, zastavme se ještě v Asii.

Indie je pro nás zemí poměrně exotickou, ale její kuchyně si i v Evropě našla své příznivce. Ochutnejte třeba polévku z cizrny nebo kuře na kari, kuskus, nesmí chybět spousta dušené zeleniny.

Čínskou kuchyní jsme byli téměř pohlceni. Bistra s nabídkou všemožných čínských specialit u nás vyrostla jako houby po dešti. Mimochodem, houby jsou důležitou součástí čínského jídelníčku, stejně jako rýže nebo nudle, maso na všechny způsoby v kombinací se zeleninou, případně i ovocem.

Japonsko je také velmi specifické svými chutěmi, proslavilo ho hlavně lákavě vypadajícím suši. Pro někoho je ale lepší nevědět, jak se vyrábí. My středoevropané jsme poměrně hákliví.

No a jsme doma, v Česku.
Česká kuchyně je většinou kalorická a velmi pestrá. A skvělá. A vězte, znám Itala, který miluje pečený bůček se zelím, Angličana, který snědl asi dvacet plněných bramborových knedlíků a klidně by pokračoval. O Němcích ani nemluvím, těm u nás chutná všechno.

A jak řekl pan Hrušínský: „Holky, holky máme nejkrásnější na světě.“

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz