Přeskočit na obsah

Vánoce dávají příležitost dotknout se člověka

Vánoce jsou zastavením na naší každoroční pouti životem. Budeme při nich nabírat síly? Budeme přemýšlet, co dál? Zastavme se, ať nám neproplynou mezi prsty.

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Život je složitou cestou nekonečným světem a ubíhajícím časem. A jako ke každému cestování patří k němu také zastávky – odpočíváme při nich a často přemýšlíme kudy dál. I Vánoce a novoroční svátky představují takovou zastávku. Rovněž při nich budeme nabírat síly, kterých nám letos opět ubylo, a uvažovat nad tím, co nás čeká.

Cesta, kterou letos školní jídelny mají za sebou, byla strastiplná, a neočekávaných situací bylo více než předchozí léta. Společně s vámi jsme zažili období, kdy svítilo slunce, ale i taková, kdy hrozily bouřky. Občas jsme bloudili, ti vpředu někdy ztratili směr cesty, a tak jsme potajmu vyhlíželi kometu, která by nás stejně jako dávné mudrce přivedla k cíli. Na této cestě jsme se nyní zastavili. Využijme toho a nepromarněme vzácný čas, který se nám nabízí.

Využijme ho především k odpočinku. Školní jídelny si ho dozajista zaslouží – po nekonečných změnách v objednávkách jídel, po přehazování stovek přepravek s potravinami, po celoročním shonu u strojů, pánví a kotlů, po handrkování se strávníky, dodavateli i nadřízenými. Až příliš mnoho z pracovnic jídelen jen musí, musí a musí, často také nesmí a nesmí, a jen výjimečně může. Po takovém náporu je čas Vánoc, čas dárků, koled, rozsvícených tváří a setkání s přáteli něco jak balzám na unavené tělo i rozbolavělou duši.

Vánoce nás vybízejí i k tomu, abychom si udělali více času na naše bližní. Zastavme se, bedlivě je pozorujme a možná se nám začnou jevit v jiném světle. Zkusme odhadnout, kdo potřebuje naši pomoc, a pomozme mu. Snažme se poznat, kdo má dobré úmysly, a otevřme mu. Pokusme se rozlišit, co můžeme změnit, a proveďme to. Možná tak vyrazíme do nového roku lehčím krokem, správným směrem a s nitrem, které nebude tolik obtěžkáno myšlenkami na neuskutečněné činy.

Využijme Vánoc k tomu, abychom si dali vzájemně pocítit lásku, pohodu a nefalšovaný dotek lidské bytosti, nesrovnatelný s tím, jak se dotýkáme počítače, televize či mobilu. Dotek člověka sice někdy bolí, pálí i dře, ale jeho vůně a teplo nás dokáže podpořit i ve chvílích, kdy se v nás podobně jako v betlémské stáji těžce rodí nový život, nová myšlenka a nový čin.

Přeji vám, abyste se o letošních Vánocích i v novém roce dokázali zastavit, aby se vás takový člověk mohl dotknout a vy jeho.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: majka1

    koleda
    pane Ludvíku, v jídelnách je to podobné, jako v textu koledy od Ebenů:
    ,,Doba se nám dopředu moc nepohnula,
    problémy jsou stejný jako v roce nula,
    hotely jsou narvaný a jak se s váma jedná,
    je to nemlich to samý co v roce jedna.
    R: Jenže dny se krátí a mnohem dřív se stmívá,
    už vyšla hvězda, za ní zlatá hříva,
    a z téhleté hvězdy naděje vyplývá,
    že světlo přijde i do našeho chlíva.
    2. V politice se to bere pěkně zkrátka,
    většinou to odskákají neviňátka,
    ať už vládne Herodes nebo jiná bedna,
    výsledek je stejný dnes i v roce jedna.
    R:
    3. Lidská duše připomíná někdy skládku,
    v každým rohu najdeš trošku nepořádku,
    každý má své hlubiny a své studny bez dna,
    jen jeden byl nevinný od roku jedna.“

    Takže šťastné a veselé a buďme vděčni za každé nové ráno. Přeji hodně sil v novém roce. Marie Kučerová

  • Autor: JanaHartová

    koleda
    Milá p. Maruško i p. Ludvíku patří vám velký dík za tak překrásné přání na konec roku a povzbuzující slova do dalších sil po náročné práci.Děkujeme