Život je složitou cestou nekonečným světem a ubíhajícím časem. A jako ke každému cestování patří k němu také zastávky – odpočíváme při nich a často přemýšlíme kudy dál. I Vánoce a novoroční svátky představují takovou zastávku. Rovněž při nich budeme nabírat síly, kterých nám letos opět ubylo, a uvažovat nad tím, co nás čeká.
Cesta, kterou letos školní jídelny mají za sebou, byla strastiplná, a neočekávaných situací bylo více než předchozí léta. Společně s vámi jsme zažili období, kdy svítilo slunce, ale i taková, kdy hrozily bouřky. Občas jsme bloudili, ti vpředu někdy ztratili směr cesty, a tak jsme potajmu vyhlíželi kometu, která by nás stejně jako dávné mudrce přivedla k cíli. Na této cestě jsme se nyní zastavili. Využijme toho a nepromarněme vzácný čas, který se nám nabízí.
Využijme ho především k odpočinku. Školní jídelny si ho dozajista zaslouží – po nekonečných změnách v objednávkách jídel, po přehazování stovek přepravek s potravinami, po celoročním shonu u strojů, pánví a kotlů, po handrkování se strávníky, dodavateli i nadřízenými. Až příliš mnoho z pracovnic jídelen jen musí, musí a musí, často také nesmí a nesmí, a jen výjimečně může. Po takovém náporu je čas Vánoc, čas dárků, koled, rozsvícených tváří a setkání s přáteli něco jak balzám na unavené tělo i rozbolavělou duši.
Vánoce nás vybízejí i k tomu, abychom si udělali více času na naše bližní. Zastavme se, bedlivě je pozorujme a možná se nám začnou jevit v jiném světle. Zkusme odhadnout, kdo potřebuje naši pomoc, a pomozme mu. Snažme se poznat, kdo má dobré úmysly, a otevřme mu. Pokusme se rozlišit, co můžeme změnit, a proveďme to. Možná tak vyrazíme do nového roku lehčím krokem, správným směrem a s nitrem, které nebude tolik obtěžkáno myšlenkami na neuskutečněné činy.
Využijme Vánoc k tomu, abychom si dali vzájemně pocítit lásku, pohodu a nefalšovaný dotek lidské bytosti, nesrovnatelný s tím, jak se dotýkáme počítače, televize či mobilu. Dotek člověka sice někdy bolí, pálí i dře, ale jeho vůně a teplo nás dokáže podpořit i ve chvílích, kdy se v nás podobně jako v betlémské stáji těžce rodí nový život, nová myšlenka a nový čin.
Přeji vám, abyste se o letošních Vánocích i v novém roce dokázali zastavit, aby se vás takový člověk mohl dotknout a vy jeho.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze
Autor: majka1
koleda
pane Ludvíku, v jídelnách je to podobné, jako v textu koledy od Ebenů:
,,Doba se nám dopředu moc nepohnula,
problémy jsou stejný jako v roce nula,
hotely jsou narvaný a jak se s váma jedná,
je to nemlich to samý co v roce jedna.
R: Jenže dny se krátí a mnohem dřív se stmívá,
už vyšla hvězda, za ní zlatá hříva,
a z téhleté hvězdy naděje vyplývá,
že světlo přijde i do našeho chlíva.
2. V politice se to bere pěkně zkrátka,
většinou to odskákají neviňátka,
ať už vládne Herodes nebo jiná bedna,
výsledek je stejný dnes i v roce jedna.
R:
3. Lidská duše připomíná někdy skládku,
v každým rohu najdeš trošku nepořádku,
každý má své hlubiny a své studny bez dna,
jen jeden byl nevinný od roku jedna.“
Takže šťastné a veselé a buďme vděčni za každé nové ráno. Přeji hodně sil v novém roce. Marie Kučerová
Autor: JanaHartová
koleda
Milá p. Maruško i p. Ludvíku patří vám velký dík za tak překrásné přání na konec roku a povzbuzující slova do dalších sil po náročné práci.Děkujeme