Autor: Alena Stará
je spolupracovnice redakce portálu Jídelny.cz

22. prosince 2006

David Suchařípa
Herec
Konzervatoř Praha 1980-86
Nejznámější role: muzikál Tajemství v divadle Kalich, krimi seriál Strážce duší, komedie A do pyžam! v Divadle Palace, drama Kean v divadle Pod Palmovkou.

Bližší info o práci : www.agenturahk.cz

Na pana Davida Suchařípu jsem se těšila především jako na „Strážce duší“, protože se mi hluboce vryl do paměti jako hrůzný přízrak z tohoto velmi povedeného seriálu krimi příběhů. Vyrazil mi dech, ale zcela z jiných důvodů.
Jednak měl oholen svůj příznačný vous a taky tím, jaké měl znalosti v oblasti stravování. Nestačila jsem se divit. Pro mě chlap, který umí vařit, znamená hodně, je-li laik ovšem, a zvláště když dovede hovořit s nadšením o tom, co je doménou žen.
Měli jsme pro sebe asi hodinu v pěkném prostředí restaurace „U Pinkasů“. David měl čas před představením Tajemství v divadle Kalich. Povídání bylo velmi příjemné, neboť téma jídlo je samo o sobě úžasné a velmi vděčné. Smáli jsme se a docela nám bylo líto, že čas tak rychle běží.

Zrovna dotočil pohádku Sůva z nudlí a televizní film Tajemství ďáblova chřtánu. (Kde nehraje dle mého odhadu ďábla, ale českého pána z r. 1620, který se dostane smyčkou času do současnosti, část děje se odehrává v historii.) Připravuje se pokračování Zdivočelé země a Ordinace v Růžové zahradě, kde ztvární doktora Kroupu, zda to bude gynekolog, zatím nevíme…

Zkoušel jste zvládnout nějaký hudební nástroj? Vím, že váš syn hraje na elektrickou kytaru. Jak je na tom otec?
Já říkám, že neexistuje nástroj, na který bych nezahrál stupnici. Ale zkoušel jsem to na harfu a tam mi to chvíli trvalo.
Je nástroj, o kterém můžete říct, že ho zvládáte?
Neexistuje takový nástroj! Umím zahrát na kytaru běžné věci, ale žádný virtuos nejsem.
Jak jste na tom se zpěvem?
Já jsem vlastně vystudoval zpěv současně s herectvím. Na konzervatoři jsme studovali hudebně-dramatický obor.
Možná bude lepší, když se zeptám, jestli zpíváte rád.
Jo, určitě, po několika slivovicích, to jde samo. Snad budu někdy vystupovat i se zpěvem, ale je to zatím jen nápad.
Nemůžeme vynechat vzpomínku na tatínka, který jistě hodně ovlivnil syna, co se týče herectví.
Já kdybych měl mluvit o tátovi, trvalo by to hodně dlouho.V každém případě to byl člověk, který mě ovlivnil, jako herecký příklad samozřejmě. Hlavně jeho životní moudrost a jeho vlastní slušnost, protože on byl slušným člověkem. Je to těžké… Kdybych se během mého života aspoň přiblížil k tomu, jaký on byl člověk, tak bych byl docela šťastný a spokojený.
Přejdeme od práce ke sportu. Co vám dává sport? Adrenalin? Vášeň?
Všechno, všechno! Sport je moje absolutní životní nutnost. To, že jsem si zlomil ruku na boxu je výborný! Ale nemůžu vzít nic do ruky.
Takže k té ovázané ruce jste nepřišel stylem „A já brouček sekal souček.“?
Ráno jsem měl hrát tenisový turnaj, nemůžu. Golf, nemůžu. Na koně, nemůžu. Fotbal, nemůžu. Takže to je období čtyř neděl o ničem, co se sportu týká.
Nemám rád snad jen vodní polo, protože mi moc nejde plavání. Krasobruslení, tomu taky moc nerozumím. Se sportem nemám problém, zvláště ne s kulatými věcmi, jako balony, míčky. Basket jsem zkoušel, ale nedostal jsem se do partičky, která by mě podpořila.
Sport děláte aktivně a naplno?
Fotbal je na prvním místě. Kickbox je nejnáročnější sport, co jsem zažil. To člověk ze sebe dostane nejvíc energie. Je nejnáročnější, co se týče uvolňování endorfinu, člověk musí jít na pokraj svých možností. Kickbox se dělá na čas, ty dvě minuty pak mají trvání pěti hodin. Je to úplně strašný, je to o fyzické zdatnosti. Nikdo nemůže říct, že příkladně squash je náročnější.
Je to jistě i o pevné vůli a charakteru. Mám pocit, že lidi, kteří dělají něco navíc jsou bohatší a šťastnější. Že ti, co jen sedí a nadávají, jsou na tom daleko hůř.
To je nejjednodušší přístup, nic nezkusit a kritizovat. Máme to v národě trochu zakořeněné.
Přejdeme na to, co nás nejvíc zajímá. To je to jídlo, to stravováníčko.
Říká se: Láska prochází žaludkem! nebo Mám hlad jako herec. Tak by nás zajímalo, jak ten herec je na tom s tím hladem.
Tak to je sranda! Když se řekne, že láska prochází žaludkem… Já vždycky na to vaření sbalil baby. Ne… dělám si srandu. Já když jsem se vlastně rozhodoval, čím budu, tak jsem chtěl být fotbalistou, kosmonautem, kuchařem na zaoceánském parníku a hercem.

Vypočítávání profesí David demonstroval na zasádrovaném zápěstí pravé ruky, což nás pěkně rozesmálo. Kromě toho kosmonauta se mu jeho přání vlastně splnilo. No, ale co není ještě může být.
Hercem je, fotbalistou rovněž a o svém kuchařském umění a nemalých kulinářských znalostech mě přesvědčil rovněž.

V téhle předvánoční době můžeme začít s otázkou: Co se vaří u Suchořípů na Vánoce?
Klasika smažený kapr a salát. Kapr v trojobalu a bramborový salát, podle receptu maminky mé babičky. Zakládá se na úplně jednoduchých věcech. Spousta lidí dává do salátu šunku, salám, což do bramborového salátu vůbec nepatří. Jen brambory, vejce, majonéza a ochucení. Brambory se uvaří ve slupce, nakrájená cibule, strouhaná kyselá okurka, okurčiček přiměřeně podle chuti. Dělám domácí majonézu ze žloutků a oleje v mixéru. Já ten salát dělám pokaždé jinak, jak mi chutná.
A zvládnete jako chlap majonézu s přehledem?
To je přece jedna z nejjednodušších věcí.
Nikdy se vám nesrazila?
Ne, ne. Dá se koupit i vážená, což není běžné. Majonéza je velmi důležitá, musí být udělaná ten den čerstvá. Maminka chodila kupovat váženou majonézu, byla nenahraditelná, ta je velmi důležitá. Patří tam bílý pepř, ne aby to pálilo, jen lehce kvůli pikantnosti. A to je celý bramborový salát. Je to něco neuvěřitelného s tím kaprem. Neumím si představit, proč někdo jí smaženého kapra a k tomu má v salátu maso. To je pro mě prostě barbarství největšího kalibru.
My máme takový hezký zážitek s tátou. Vždycky na Vánoce, když jsem byl doma, tak jsme se s tátou sešli, náhodou samozřejmě, vždycky nějak stejně jsme se vzbudili ve dvě ve tři hodiny a sešli jsme se u lednice. Otevřeli jsme lednici, seděli jsem na takových stoličkách a jedli jsme rovnou z ledničky, vůbec jsme ji nezavřeli a brali jsme ty kapry, a jedli jsme lžící z takové velké mísy. A tak jsme každý snědl několik dílů kapra a půl kila salátu. A s tím strašně plným břichem jsme si šli lehnout. Pak jsme se zase sešli, že nemůžeme spát. Shodli jsme se, že otevřeme láhev vodky, že musíme spálit tu majonézu a kapra. Krásně jsme se picli a ještě líp se nám usínalo. Ráno jsme se probouzeli až na pohádky. Fakt hezký Vánoce.
Co měl tatínek nejraději?
Měl moc rád ryby a měl rád zeleninová jídla, saláty. Neodmítl řízek s bramborem. Že by musel jíst českou kuchyni, to ne. Ani ne buchty. Měl rád šoulet, luštěniny.
Máte sourozence?
Mám sestru a bráchu. Vánoce jsme trávili vždycky všichni spolu.
Co další jídla?
Maminka dělala několik chodů. Měli jsme rybí polévku, čočku, hrách, měli jsme kubu. Maminka je na to přeborník a velkej mistr, to kulinářské umění jsem zdědil asi po ní.
Máte rád cukroví? Pekla maminka?
Néé. My jsme dělali nepečené – rumové kuličky s kokosem. To mě docela baví. Já tomu cukroví moc nedám, obecně sladké nejím. Není to nic, co by mě uchvacovalo.