Vánoční zamyšlení Lenky Dohnalové (3)

Přišla zima. Vánoce se kvapem blíží a my přemýšlíme, co všechno ještě musíme stihnout. Ti důslednější z nás už mají i nakoupené dárky, nazdobené perníčky na Mikuláše, někteří dokonce začali už i péct vánoční cukroví. Nás ostatní to všechno teprve čeká. Pro někoho jsou tyto starosti radostí, jiní se těší, až to všechno budou mít za sebou. Děti se nemohou dočkat a počítají dny zbývající do prázdnin.

JAKO KAŽDÝ ROK
Je také nutné udělat všechny celoroční uzávěrky, dohonit to, co se prostě nestihlo, abychom začínali nový rok s čistým štítem. Rychle uhradit všechny faktury, aby se kvůli svátkům neopozdily, obeslat neplatiče upomínkami, aby ti důslednější mohli zaplatit ještě letos, zkontrolovat záruční doby zásob ve skladě, aby nás v lednu nečekalo nepříjemné překvapení v podobě prošlých výrobků. A je toho mnohem více.

BILANCE
Jelikož je tohle můj poslední letošní příspěvek, budu spíše optimistická, což je konečně mou lidskou přirozeností. Protože, ať chceme nebo ne, atmosféra Vánoc více či méně působí na nás na všechny. Začal advent, ulice „se oděly“ do svátečního a nejen díky pochmurnému počasí jsme tak trochu melancholičtí. Začínáme bilancovat, co se nám letos povedlo a co méně, že to či ono můžeme příští rok zvládnout lépe. Dáváme si různá předsevzetí, která možná splníme, ale možná taky ne.

Z TROCHU JINÉHO SOUDKU
Já bych si pro tentokrát dovolila trochu odbočit od problémů, které nás trápí a komplikují naši práci. Protože kdy jindy než o Vánocích, bychom měli odpouštět a zapomínat na křivdy, kterých se nás dopustili druzí. Ale také zpytovat svědomí, jestli jsme někomu neublížili my, třeba nevědomky. Je to také  jedna z mála příležitostí být se svojí rodinou a přáteli. Protože člověku samotnému je na světě smutno, o Vánocích o to víc. Zde bych si dovolila citovat slavného Cicera: „Sine amitia vitam esse nullam, neboli bez přátelství není pravého života.“ Mimochodem, všimli jste si, že v tomto svátečním čase jsou lidé na sebe přece jen milejší?

VŠICHNI JSME BYLI DĚTMI
Ale abych tady stále dokola neomílala staré známé fráze, zapomeňme na chvíli na to, co nás ještě čeká a vychutnávejme si tyto svátky jako dřív, když jsme ještě byli bezstarostnými dětmi. Vždyť ono to nějak  dopadne. Určitě nebude vadit, když některá skříňka nebude perfekcionisticky uklizená nebo všechny skleničky v baru naleštěné. Buďme alespoň jednou za rok tak trochu dětinští a nechme problémy za dveřmi.

No, myslím, že filozofování bylo už dost. Ať se Vám všem splní všechna tajná přání, ať ten příští rok je zase o chlup lepší než ten letošní! A až se po Novém roce vrátíte do svého zaměstnání, určitě Vám půjde práce skvěle od ruky, jako ostatně vždy.

KRÁSNÉ SVÁTKY!

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz