Vánoční zamyšlení

 Celý rok jsme pokračovali se všemi kolegyněmi v každodenní trpělivé práci, abychom děti naučili chápat k čemu je jídlo dobré, proč je potřeba poznávat stále nové chutě, a nejen ty, se kterými se setkávají doma, jak si zpestřovat jídelníček vlastní fantazií, jak je důležité se s potravinami seznamovat, osahat si je, očichat a zkusit třeba mamince pomoci v kuchyni. Děti se s velkým zájmem zapojují a mají radost, když si mohou zaexperimentovat a samy něco vymyslet a poté sníst. Jídlo přijímají bez výhrad a máme opravdu jen několik málo maličkých dětí, které například nechtějí housku či chléb s čímkoliv namazané. Jedná se o děti, které jsou mezi námi teprve něco málo přes 3 měsíce. To je na vstřebání dalších jiných vjemů málo času, natož na rozvinutí chuťových buněk. Ale věřím, že i s těmito drobky společně vymyslíme, jak na to.

Vzpomínám si na nedávnou situaci, která ve mně vzbudila na jednu stranu úsměv a na druhou stranu údiv. Zhruba před měsícem jsem poprvé nabídla dětem pokrm z klokaního masa. Musím říci, že i já jsem poprvé v životě měla možnost klokana ochutnat. Sháněla jsem informace, jakým způsobem se s masem pracuje, aby pokrm z něj byl dobrý. Několik zajímavých informací o klokaním mase jsem sepsala a dala rodičům na stravovací nástěnku k přečtení. Nakonec jsem se rozhodla, že ho připravíme podle osvědčeného receptu a sice „na divoko“ se špenátem a bramborovým knedlíkem. Každé ráno rodiče čtou dětem na jídelním lístku „Co bude dnes dobrého“. Děti byly připraveny na klokaní dobrůtku. Měla jsem obavy, protože maso bylo trochu tužší. Hovězí maso, které je konzistencí, chutí a barvou podobné, děti nikdy moc nechtěly jíst a přesvědčíme je až po čase různými úpravami. Mé počáteční obavy se rozplynuly poté, co jsem po obědě viděla malou hrstičku zbytků. Nevěřila jsem svým očím. Ptala jsem se sama sebe, co se stalo? Bylo to snad tím, že nové láká a pokud jsou děti (a určitě i mnozí rodiče) obeznámeny dopředu, tak se těší a rády ochutnají? Faktem zůstává, že ani tužší konzistence nevadila. Věděly, že jedí klokana a všechno snědly. Tohle byl pro mne rozhodně zajímavý poznatek.

Nastal předvánoční čas a s ním pečení cukroví a dalších vánočních dobrot. Sama mám velice ráda tu sváteční atmosféru. Krásné koledy, výzdobu, výrobu perníčků, jejichž zdobení se mi stalo velkým koníčkem, vůni skořice, vanilky, kokosu, pomerančové kůry. Štědrovečerní tabuli si bez kapra vůbec nedovedu představit. Připravila jsem pro rodiče našich maličkých malou vánoční kuchařku s tradičními recepty, kde nechybí ani zajímavosti z historie výroby perníku.

Do nového roku přeji všem svým kolegyním – paním hospodářkám, paním kuchařkám a paním učitelkám, které s velkou trpělivostí a mnohými krásnými a užitečnými nápady přispívají k rozvíjení chuti a dobrého pocitu z jídla, mnoho spokojených strávníčků. Jejich šťastné oči a pohlazené bříško s poznámkou „ňam, ňam, to bylo dobrý“ je pro nás tou největší odměnou.

Renáta Voříkovská, MŠ Čtyřlístek Říčany