Přeskočit na obsah

Vaříme podle receptů našich žáků

Z neobyčejných akcí, kterými se školní jídelny snaží prezentovat svou práci, nás zaujala akce v Hodoníně, kde týden vařili jídla podle receptur, které přinesly děti. Článek je návodem i výzvou pro ostatní. Přijmete hozenou rukavici?

Autor: Bohumila Šardická

Když mě redakce portálu www.jidelny.cz oslovila, abych napsala článek o akci, která proběhla druhý lednový týden v naší ŠJ, zprvu jsem váhala, protože nejsem žádný spisovatel ani novinář. Nakonec jsem se rozhodla, že článek napíšu s tím, že důležitý je obsah, ne forma a pokud si z něj ostatní vedoucí ŠJ něco odnesou, budu ráda.

Hned na začátku podotýkám, že ve školním stravování pracuji už více než 17 let, takže nejsem žádný nováček v tomto oboru a dobře vím, co školní stravování a všechno kolem něj obnáší. Znám radost z toho, když se nám podaří propašovat do dětí kousek zeleniny nebo ryby, děti to nepoznají a ještě jim chutná. Znám ale i nechuť a zklamání z toho, když vidím, že děti výsledek dopolední snahy kuchařek vrací netknutý, aniž by ho byť jen ochutnaly a následně je potkám cestou z práce s pytlíkem brambůrek v ruce.

Po celá léta se upřímně snažím předkládat stravu zdravou, pestrou, ale hlavně chutnou. Zařazuji do jídelníčků stále nové receptury a suroviny jako jsou např. pohanka, cizrna, kuskus atd… Je však pravdou, že po čase inspirace může začít docházet a tak jsem s radostí přivítala iniciativu našeho pana zástupce, který na jedné z našich porad navrhl, abychom udělaly pro děti „Týden dětské kuchyně“, který by byl sestaven z receptů našich strávníků. Co ho k tomuto nápadu přivedlo, nevím, ale každopádně já se tohoto nápadu ujala s tím, že to bude určité vybočení ze stereotypu všedních dní a že snad konečně proniknu do tajů dětských chutí.

Protože jsem od přírody spíše pesimista a jak jsem již podotkla ve školním stravování pracuji už nějaký ten pátek, moc jsem si od toho neslibovala. Nicméně jsem akci vyhlásila a děti měly možnost nosit své oblíbené recepty. Během měsíce se mi sešlo asi 30 receptů. Byly to recepty známé i neznámé, zdravé i nezdravé. Po poradě s hlavní kuchařkou jsem vybrala pět vítězných receptů, které splňovaly alespoň trochu moji představu o zdravém jídelníčku a které byly v našich možnostech realizovatelné. Teď zbývalo „jenom“ recepty upravit do receptur, nanormovat, zjistit možnosti dodavatelů, přesvědčit kuchařky, že to půjde, objednat zboží a doufat, že vše klapne, jak má.

Nastal týden T a já s napětím očekávala ohlasy našich strávníků. Každý den u výdeje visela receptura s pracovním postupem a informací, kdo recept přinesl. Děti z toho měly radost a kuchařky někdy nestačily odpovídat na jejich zvídavé dotazy. Receptury jídel, která jim chutnala, si dokonce fotily na své mobilní telefony.
Děti u nás v průběhu týdne ochutnaly tyto jídla:


Kdybych měla zhodnotit tento náš počin, přiznám bez mučení, že zpočátku jsem k této akci přistupovala spíše skepticky. O to více mě potěšila a překvapila reakce, jak u dětí, tak i u veřejnosti. Dokonce se mě ozvala redaktorka regionálních novin, jejíž dcera naši jídelnu navštěvuje a moc jí chutnalo, a napsala o nás hezký článek do novin. Tuto akci jsem samozřejmě prezentovala i s příslušnými fotkami a komentářem na webových stránkách školy, kde ji zřejmě objevila i redakce portálu a oslovila mě.

Netvrdím, že vše proběhlo hladce a bez stresů, ale přesvědčila jsem se, že tudy vede cesta, jak prezentovat a přiblížit naši mnohdy nelehkou práci veřejnosti. Teď jsem se pro změnu inspirovala článkem na portálu o významných dnech, které jsou věnovány jídlu, výživě, zdravému životnímu stylu a těším se, jak uspořádáme v naší ŠJ 6.3. Den jódu. Nějaký rybí recept a jódový nápoj zvládneme, ale 22.3. na Světový den vody, to bude oříšek!

Bohumila Šardická, vedoucí školní jídelny ZŠ U Červených domků, Hodonín

Autor: Bohumila Šardická

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: jajina

    vaříme podle receptů našich žá
    Moc gratuluji!!!!! Vím kolik to dalo práce a času. Máme za sebou podobnou akci. Každý den bylo menu jiného státu. Po – Řecko, Ut – Maďarsko,atd.. Byla polévka, hlavní chod i moučník. Oběd si mohl koupit i ten, kdo normálně na oběd nechodí. Byla to fuška, ale stálo to zato!!! Přeji všem hodně nápadů a hodně radosti z práce i v práci.

  • Autor: Monik

    Dobrý nápad
    Dobrý nápad, děti se určitě rády pochlubí, co jim doma připravují maminky a co jim chutná.