Komentovat Mnoho jídelen si stěžuje, že jejich nadřízení, veřejnost i zřizovatelé na ně hledí skrz prsty. Přesto však existují cesty, jak to změnit. Znamená to měnit povědomí o školním stravování, soustavně ho prezentovat na veřejnosti, v médiích, psát o tom články, účastnit se společenských akcí a soutěží, dokazovat, že kuchařky opravdu umí.
V současnosti začal další ročník celostátní soutěže jídelen. O tom, co tato akce účastníkům přináší, ale také o tom, proč by se školní jídelny měly objevovat v médiích a jaké náměty při tom použít, nám v dnešním rozhovoru řekne vedoucí velkoberanovské školní jídelny Jarmila Kalivodová.
Ve vaší obci vás znají jako pravidelnou autorku příspěvků v místním zpravodaji. Píšete o školní jídelně, povězte nám o tom něco.
Nejsem člověk, který je rozený spisovatel, ale přesto píšu! Jsou to články o kuchařkách, jídlech, které se vaří, o změnách ve školním stravování, o školních akcích, kam se pečou dezerty, jak připravujeme vánoční besídky pro rodiče, kdy se ze školní jídelny stane kavárna, nebo jak na ples vaříme guláš. Pro zpestření přidávám k textům vždy fotky. Nedávno jsem posílala článek o možnostech naší školy v oblasti dietního stravování, protože zájemců velmi přibylo. Popsala jsem čtenářům, co takové vaření diety obnáší, co si můžeme a nemůžeme dovolit. Je velmi důležité, aby rodiče byli informováni, dá se tak předejít zbytečným konfliktům.
Mnoho informací o školním stravování se objeví v tisku také v době finále soutěže O nejlepší školní oběd. Vy jste v ní už druhý rok po sobě skončili druzí. Proč jste se přihlásili?
Důvodem byla prezentace školního stravování a prezentace naší školní jídelny. Jsem člověk, který rád využívá výzvy a příležitosti, řekla jsem proto kuchařkám, že to prostě musíme zkusit. Nepopírám, že první reakce kuchařek nebyla kladná, jsou to ženy, které byly vždycky stranou, v pozadí, a najednou se měly nějak zviditelnit. Nakonec vše dobře dopadlo a jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit.
Co účast v takové soutěži jídelně přinese?
Zájem všech médií, rozhlas, televize, rozhovory s novináři, focení, já jako vedoucí mám velkou příležitost vyjádřit se ke školnímu stravování, říct svůj názor, zkušenosti, co je špatně, co dobře a vím, že to bude mít svou váhu, když už je to v novinách.
Takovou možnost máte vy jako vedoucí, ale co kuchařky?
Kuchařky najednou zjistí, že něco dokázaly a je to pro ně obrovská motivace. Mají z toho radost a uvědomí si, že jejich práce má nějaký smysl. Je spousta lidí, kteří haní školní stravování, a víte proč? Neví, co všechno se musí dodržovat. Řekněte jim, ať zkusí uvařit třeba polévku ze surovin, které máte vytištěné na papíře a musíte tento postup striktně dodržet! Vsadím se, že budou chtít přidat nějaké koření, sůl ale to NESMÍ!! Vařit v nějaké luxusní restauraci, kde můžete použít jakékoliv množství čehokoliv (fantazii se meze nekladou) je fajn, ale vařit ve školní jídelně, kde se musí dodržovat přísná pravidla jako je spotřební koš, používání koření, soli, hlídání norem, doporučená pestrost, teď už i nutriční hodnoty, je podle mě UMĚNÍ a ještě aby to chutnalo? Vždycky říkám vedoucí kuchařce při vaření „hlavně nezapomeňte používat zdravý selský rozum.“ Po takové soutěži mám pocit, že se i rodiče zamyslí a řeknou ano, je vidět, že i ta malá školní jídelna opravdu něco dokáže, jsou tam lidé, kteří se o něco snaží.
Jaké zkušenosti vám přineslo finále?
Ve finále jsme byli dvakrát, i přes velký stres a vypětí jsme se tam cítily jako v pohádce. Organizace úžasná, ubytování krásné, jídlo víc než dobré, starali se tam o nás jako o princezny. Vyzkoušíte si tam vařit v časovém presu, při tom se ukáže spolupráce mezi kuchařkami, a pak ta obrovská radost z účasti nebo i z umístění. Je to krásný pocit, který nám vydrží ještě hodně dlouho.
Často vzpomínáme na večeře, které byly pro všech deset týmů každý večer připravené organizátory v nějaké luxusní restauraci. Menu o několika chodech, při jídle nám hrála živá hudba. Byla to pro nás vždy velká odměna po náročném dni. Hostem byla každý večer Markéta Hrubešová, velmi sympatická patronka soutěže, a mnoho dalších zajímavých osobností. Měli jsme možnost se mezi sebou více poznat, popovídat si, vyměnit si mezi sebou zkušenosti.
Vaše soutěžní menu bylo brokolicová polévka, paprikový lusk plněný kuskusem, bramborové gnocchi s restovanou zeleninou, rajčatová omáčka, bulgur s ovocem. Zelenina nebo ovoce je ve všech pokrmech, z kterých se menu skládá. Jak složité je takové menu vymyslet.
Letos to bylo složité proto, že se vařila bezmasá nesladká jídla. Museli jsme hodně přemýšlet. Ani ne tak o surovinách, které použijeme (v dnešní době „zdravého životního stylu“, to není problém, trh je takřka přesycený nabídkou), ale šlo hlavně o to, jak tyto suroviny navzájem kombinovat (bulgur, kuskus, ovoce). Také polévka se dnes nedoporučuje zahušťovat moukou. Toto vše jsme si spojili se zkušenostmi z minula a sestavili dvě tři menu, kuchařky je zkusily uvařit, ochutnali jsme, zhodnotili, při výběru také hrál roli čas na přípravu jídla a nakonec jsme vybrali toto menu. Nejde jen o to ve finále něco uvařit, i příprava před soutěží je velmi náročná, ale každá snaha bývá odměněna.
Někdy se kritizuje, že soutěžní jídla jsou dost jiná než ta, která se vaří v jídelně. Co byste na to řekla?
Kritici si musí dobře přečíst jídelní lístek, my třeba právě tento týden budeme vařit jídlo, se kterým jsme v soutěži uspěli minulý rok. Samozřejmě když ho aranžujete na soutěži, tak jídlo musí vypadat. Příloha se dává do formiček, nazdobíte ho líp, než když ho dostávají děti, při běžném výdeji. Děti se mě jednou ptaly, proč nemají k obědu jídla, co jsou na obrázku. Máme v naší ŠJ vyfocené všechny soutěžní obědy, i ty bez umístění. Řekla jsem jim, že právě tohle jídlo, na které se díváte, se vařilo včera, jen není tak naaranžované, jako když jde o soutěž. Když jde modelka fotit, tak se také upraví.
Takže rozdíl je v aranžování, ale složení jídel je stejné?
Ano, přesně takhle to je. Všechna soutěžní jídla se v naší jídelně vaří pravidelně, na tom si zakládám, protože se máme čím pochlubit.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze