Vojáci ve školní jídelně v době epidemie

Na uzavření státních hranic, ke kterému v březnu došlo, dozírají příslušníci policie spolu s armádou. Jedna ze skupin vojáků je ubytována v Trutnově v budově Základní školy Mládežnická. Přinášíme rozhovor s paní Lenkou Dvořákovou, vedoucí jídelny v této škole, v níž se vojáci stravují.

Jak mají vojáci ve vaší škole zajištěno ubytování a stravování?

Je jich celkem 43 a ubytováni jsou po škole, v tělocvičnách. Původně se prý uvažovalo o tom, že by žili ve stanech přímo na hranicích a sami se o sebe starali. Tady jsou v teple, mají blízko sociálky, sprchy, do naší jídelny chodí na jídlo, můžou si zasportovat, mají 100 m do obchodu na nákupy. Většina z nich prošla zahraničními misemi, z možností u nás jsou nadšení a jsou za ně také vděční.

Předpokládám, že vaše jídelna je nyní zavřená, cizí strávníci nemá, jen ty vojáky.

Nevaříme teď ani pro žáky, ani pro učitele, jen pro pečovatelskou službu, která si stravu odváží v termonádobách. Vojáci se tak v jídelně s nikým nepotkávají. Zpočátku měli jen snídaně a obědy, večeře si chystali z vlastních zdrojů, od soboty se však stravují celodenně. Jídlo jim připravují naše kuchařky, město využilo možnosti, že i po zavření škol vaříme pro pečovatelskou službu a provoz tak u nás stále běží.

Jste zvyklé na děti. Jaké to je vycházet s vojáky?

Jsou velmi vstřícní, jako strávníci nenároční. Často se ptají, s čím potřebujeme pomoct, co pro nás můžou udělat. V jídelně nemusím mít uklízečku, protože nádobí uklidí, stoly si po sobě setřou, i podlahy.

Mají vlastní jídelníček, nebo jim ho připravujete vy?

Stravují se podle našeho jídelníčku. Strávníci u nás mají na oběd na výběr ze dvou jídel a vojáci se jako skupina rozhodnou, které si dají, a to pak všichni dostanou. Často si dají to obyčejnější, třeba nedávno si vybrali krůtí rizoto, které bylo proti holandskému řízku. Ale musím říct, že sní, co se jim uvaří. Oproti dětem mají navíc velkou a bohatou snídani. Děláme jim rautový stůl, uzeniny, vajíčka, ale i jogurty. Vybavení na přípravu snídaní máme, hodně nyní využíváme nový konvektomat, který jsme koupili vloni, má i snídaňový program a volské oka tam jsou hotová za 3 minuty.

Máte nějak nařízeno, jak velké mají mít porce, nebo za kolik peněz jim musíte vařit?

Než přijeli, ředitel podepsal s armádou smlouvu na služby, které jim poskytujeme. Byla jsem překvapena, jak detailní ta smlouva byla, na vše pamatovala: zdravotně nezávadné potraviny, nutriční hodnota, doba spotřeby jídla apod. Je v ní i finanční norma, samozřejmě vyšší než dětí, ale hospodaření s normou je podobné jako ve školním stravování.

Jakými strávníky jsou vojáci?

Jsou velice vděční, hodně nám jídlo chválí, všechno snědí a mají velice málo zbytků. Málo jí rohlíky a přílohy, naopak mají rádi vajíčka a maso, hlavně ale ne s omáčkou. Víc solí než děti a jídlo jim i přikořeníme. Jíst chodí po skupinách a těm, co jsou ve službě, jídlo berou s sebou.

Dodávky potravin zvládnou vaši běžní dodavatelé, nebo jste musela oslovit jiné?

Dodavatele máme pořád stejné, zvládnou to. Objednávám většinou u místních nebo v okolí, u řezníka, v pekárně, mléko je z farmy, snažím se jim pomoci, aby se v této době udrželi.

Jaké hygienické předpisy uplatňujete? Má armáda nějaké své vlastní, kterým musíte vyhovět?

Jim stačí, že jim uvaříme, hygienu nechali na nás. Provoz zajišťujeme ve čtyřech lidech, do kontaktu s vojáky přicházejí ale jen dvě kuchařky, jedna u výdeje, druhá bere použité nádobí a dává je do myčky, kde vysoká teplota snad vše zničí. Samozřejmě nosíme ochranné roušky, něco máme vlastní, něco jsme dostali od města. Také rukavice – ty jsem ve velkém nakoupila ještě před Vánoci, teď nám další přivezli z města, i Savo. Na výdejní pult máme bezoplachovou desinfekci, podobně na stoly, také tím zvenku desinfikujeme termoobaly, které nám doveze pečovatelská služba, na vnitřek termoobalů používáme pro jistotu zředěnou desinfekcí.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz