Komentovat Projekt Zdravá školní jídelna (dále ZŠJ) je zaštítěný Státním zdravotním ústavem, podporuje ho Ministerstvo zdravotnictví ČR a iniciativa Vím, co jím. Jeho tvůrci nepožadují zásadní změny systému školního stravování. Své úsilí se snaží zaměřit na ty oblasti, kde jsou možnosti pro zlepšení a ozdravění obědů a které nejsou v praxi dostatečně využívány. Poukazují také na nutnost systematického vzdělávání zaměstnanců školních jídelen a zvýšení jejich odborného sebevědomí.
Projekt ZŠJ se převážně orientuje na oblast výživy a školní jídelny, okrajově se dotýká souvisejících oblastí. Jeho tým se skládá většinou z odborníků v oblasti výživy, lékařů a hygieniků. Aktivity projektu jsou částečně financovány Státním zdravotním ústavem a dotačním programem Ministerstva zdravotnictví Národní program zdraví-Projekty podpory zdraví.
Základní myšlenka projektu
Základní myšlenkou projektu ZŠJ je, že děti, které se stravují ve škole, méně často trpí nadváhou a obezitou. Návyky získané v dětském věku často přetrvávají do dospělosti a jídelny mají možnost jejich chutě a návyky ovlivnit. Proto je důležité naučit dětí jíst zdravě už v dětství.
Co projekt přináší
Členové týmu ZŠJ individuálně pomáhají provádět změny ve školních jídelnách a své odborné zkušenosti prezentují na webu ZŠJ, který rovněž pomáhá výměně zkušeností nabytých v projektu. Osobní kontakt a vzájemné sdílení informací přispívá v hledání problémových míst ve školách a cest jejich řešení.
V listopadu 2015 se v rámci projektu podařilo zorganizovat kurz pro kuchařky a aktivně vařící vedoucí ŠJ pod vedením šéfkuchaře Radka Šubrta, kde byly prezentovány praktické ukázky přípravy jídel podle Nutričního doporučení MZ ČR ke spotřebnímu koši.
Internetové stránky projektu
Na webových stránkách jsou k dispozici rady, recepty a příručky, které pomáhají školní stravování sladit s nejmodernějšími poznatky o zdravé výživě, příkladem jsou konkrétní zdravé recepty z oblasti luštěninových, zeleninových a sladkých jídel, polévek, příloh, salátů. Návštěvníkům stránek se rovněž nabízí různé články, související se školním stravováním. Jejich záběr je velmi široký, zahrnuje jak velmi odborné texty, tak i aktuální sdělení a informace o pořádaných akcích.
Velmi zajímavou a málo vídanou aktivitou, v níž se projevuje odbornost členů týmu ZŠJ, je zveřejňování školních jídelníčků společně s jejich slovním hodnocením. Hodnocení je v současné době již prováděno podle Nutričního doporučení MZ a je sympatické, že se ohlíží také za předchozími jídelníčky téže jídelny a shrnuje provedené změny. Součástí hodnocení jsou i doporučení do budoucna.
Zajímavým počinem je test znalostí, určený pro kuchařky a vedoucí školních jídelen. Test se zaměřuje na znalostí týkající se spotřebního koše, nutričního doporučení, sestavování jídelníčku, frekvence podávání některých druhů potravin apod.
Stránky projektu rovněž soustřeďují na jednom místě metodická doporučení a oficiální vzdělávací materiály, vydané různými subjekty. Mezi posledními vydanými publikacemi najdete i Rádce jídelny 1 (nutriční doporučení) a Rádce jídelny 2 (objektivizace spotřebního koše)
Certifikace školních jídelen
Projekt ZŠJ buduje vlastní síť jídelen, které se řídí jeho doporučeními a které usilují o získání certifikátu. V prosinci 2015 je jich přibližně 50. Na webu projektu je možnost se seznámit nejen s jejich seznamem, ale také s jejich jídelníčky a hodnoceními. Kritéria pro získání certifikátu jsou poměrně velmi přesně stanovena:
Přečtěte si článek, který seznamuje se základními kritérii pro získání certifikátu a s tím, co některým zúčastněným jídelnám projekt přináší. Podrobný výčet rad pro jídelny, které se chtějí do projektu zapojit, obsahuje metodický materiál pro jídelny.
Na rozdíl od jiných iniciativ projekt ZŠJ představuje spíše umírněné aktivity směřující k postupnému zlepšení školního stravování v rámci platné legislativy a s ohledem na dětského strávníka. Je na něm patrné, že využívá služeb specialistů na výživu a odborníků, kteří jsou velmi dobře obeznámeni s platnou legislativou a s praxí školních jídelen.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze
Autor: Dietolog
Zkáza českých jídelen
„Projekt ZŠJ buduje vlastní síť jídelen, které se řídí jeho doporučeními a které usilují o získání certifikátu. V prosinci 2015 je jich přibližně 50.“
Takže projekt likvidace českého školního stravování bude dokonán? Pokud se seznámíte s názory autorek i jejich veřejně proklamovanou životní filozofií, musí vám být jasné, že o žádné odborné doporučení se ve skutečnosti nejedná. Je to jen soubor nápadů obšhlenutý v bezhlavém zápalu z populárních veganských a makrobiotických příruček.
Byl bych opravdu potěšen, pokud by tito a další snaživci věnovali více času studiu odborné literatury, než sebestředným, rádobypokrokovým projektům založeným na zcela nepodložených tvrzeních, které toho hodně vypovídají o jejich odborné (ne)způsobilosti.
Autor: Pavel Ludvík
Nezmýlil jste se?
Věřím, že nejen mně, ale i dalším je smysl vašeho příspěvku nejasný. Připadá mně, jako byste reagoval na nějaký jiný článek. — Projekt ZŠJ má poměrně početný tým tvůrců, vy píšete, jakoby autorky byly dvě, tři. — Některé lidi z týmu znám, jejich životní filozofie není nikterak pozoruhodná a už vůbec ne veřejně proklamovaná. — Jestliže tým lidí s magisterským vzděláním v oboru výživa něco doporučuje, to není odborné doporučení? Oni nejsou odborně způsobilí? České vysoké školy udělují titul lidem, kteří ve své práci vycházejí z nepodložených tvrzení? SZÚ se o nepodložená tvrzení opírá také? — Projekt ZŠJ trvá na dodržování spotřebního koše, tedy i masa. Seznamte se prosím s tím, co je veganství a neuvádějte ostatní diskutující v omyl. —Tvůrci tohoto projektu vám rozhodně mohli být vzorem v tom, že nenapadají a neurážejí ostatní tak jako vy.
Autor: Dietolog
Ale kdeže. Nezmýlil. Mgr. Slavíková šíří po internetu tvrzení, která rozhodně nevypovídají o jakýchkoli znalostech z dietologie. Kromě toho vede internetový veganský obchod, na kterém se pochvalně vyjadřuje o MUDr. Strnadelové – což je bezesporu ten nejhororovější hardcore, jaký si lze v ČR v oblasti dětské výživy představit. Ing. Gonzálezová vede web „Vím, co jím“, který obsahuje fabulózní bajky o nutriční hodnotě rostlinných potravin. A to jsem si podrobně vygoogloval jen tři dámy z téhle desítky.
Jejich program je založen na zcela vymyšlených tvrzeních, která nemají žádnou oporu v odborné literatuře (viz veganská báje o aminokyselinové kompletnosti jídla z obilovin a luštěnin). Když se s tím seznámíte blíže, dojde vám, že nejde o nic jiného, než o nápady z brožurek typu Čínská studie – aplikované samozřejmě v neochvějné víře, že jde o cosi úžasně zdravého a pokrokového.
Autor: Dietolog
Největší problém je v tom, že nejde o žádné chybičky, ale o myšlenkový produkt, který by bylo třeba obrátit vzhůru nohama, aby se přiblížil pomyslnému ideálu. Odstraňovat z talířů nejhodnotnější potraviny a nahrazovat je jídly z nejchudších států světa, nebo pozitivně bodovat jídelny za propagaci největších dietních zabijáků lidstva… No promiňte, ale to je už prostě příliš. A pokud můj postoj stále nechápete, zkusím to polopatě: Kdybyste se dozvěděl, že ve škole, kterou navštěvují vaše děti, začala jakási organizace dietologů nabízet výživné kyanidové chlebíčky, měl byste s nimi zájem o kultivovanou konstruktivní diskuzi? To asi sotva. Vletěl byste do školy, milé „experty“ chytil za límec a rázně je odtud vyprovodil. Souhlasíte? Tak potom už mému „nezdvořilému“ postoji jistě rozumíte.
Autor: Pavel Ludvík
Určitě bych hodnotil projekt jako celek, a ne
podle jednoho bodu! Jednou ze zásad projektu je dodržování stávajícího spotřebního koše a myslím si, že to co uvádíte, nemůže jeho plnění významněji narušit. Doplňování luštěnin obilovinami je trend posledních let. Pokud vím, schvalují ho lékaři z hygienických stanic, i pražská a brněnská „výživářská škola“. Pod nutričním doporučením Ministerstva zdravotnictví jsou podepsány naše největší výživářské kapacity, s nejvyšším možným vzděláním. Jeho oponenturu dělaly dvě lékařské fakulty. Nechce se mi věřit, že ti všichni by se mýlili. Bylo by zajímavé vědět, jaké odborné vzdělání máte vy a kdo podporuje váš názor.
Autor: Dietolog
„Pod nutričním doporučením Ministerstva zdravotnictví jsou podepsány naše největší výživářské kapacity, s nejvyšším možným vzděláním. Jeho oponenturu dělaly dvě lékařské fakulty. Nechce se mi věřit, že ti všichni by se mýlili.“
No, ty „kapacity“ nám stále ještě neprozradily klíčové tajemství – a sice to, co z takových obědů dítě ve vyspělém průmyslovém státě bude mít. Já nemám nic proti tomu, když se někdy na talíři objeví luštěnina – čočka na kyselo dokonce patří mezi má nejoblíbenější jídla – , ale když máte polívky plné obilnin, luštěnin a zeleniny, a potom svačiny plné obilnin, luštěnin a zeleniny, a k tomu se ještě doporučuje minimálně 20% bezmasých obědů (samozřejmě opět hlavně s obilninou, luštěninou a zeleninou), tak to už v té jídelně bude vypadat jako v králíkárně, co myslíte?
Autor: Pavel Ludvík
Měli bychom hodnotit fakta, a ne jestli to „vypadá“ jako v králíkárně. Jestliže se 99 nutričních odborníků ze 100 shodne na tom, že je třeba přidat bezmasých obědů, nebo luštěniny doplňovat obilovinami (a možná i pod vlivem doporučení WHO a DACH), pak nám nezbývá než jim věřit. Obávám se, že vysvětlení, co z takových změn děti budou mít, se nedá podat stručně a tak, aby ho pochopili všichni, že by na to bylo potřeba pár semestrů vysoké školy. A ten 1 ze 100, který zastává jiné stanovisko, musí o něm přesvědčit další, získat spojence. Teprve pak se ostatní začnou jeho názory vážněji zabývat.
Autor: Dietolog
„Jestliže se 99 nutričních odborníků ze 100 shodne na tom, že je třeba přidat bezmasých obědů, nebo luštěniny doplňovat obilovinami (a možná i pod vlivem doporučení WHO a DACH), pak nám nezbývá než jim věřit. “ —- Možná těch 99 „odborníků“ ani neumí googlovat na internetu. Stačí si zadat do vyhledavače „legumes cereals pdcaas“ a vyjede vám hned několik studií, které ukazují, že kombinováním luštěniny s obilovinou žádnou kompletní bílkovinu NESESTAVÍME. Tak kdepak je asi chyba? A co se týče doporučení DACH a WHO, ta jsou úplně pro kočku, protože jim oprávněně nevěří ani jejich autoři. Naše „odborníky“ bych chtěl důrazně upozornit na sérii článků Elanga a kol., kteří dokládají, že tato doporučení denní potřebu bílkovin u dětí značně podhodnocují a jsou tedy zcela nedostatečná. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22049165
Autor: Pavel Ludvík
Googlovat dnes umí každý a podle toho to také často vypadá, googlováním se odborníkem ještě nikdo nestal. Jinak vidím, že jste řady našich nekompetentních specialistů rozšířil i o zahraniční. Není to podezřelé, že správné názory má jen pár zahraničních odborníků a vy?
Autor: Pavel Ludvík
Prosím, neočerňujte lidi a neznevažujte jejich činnost, aniž byste uvedl důkazy. Všem 3 uvedeným ženám by stálo za to se omluvit.
Autor: Dietolog
Jasné důkazy máte všude po internetu a na jejich webech. Není těžké je najít.
Autor: evib
Zdrává škola
Mé děti navštěvují jednu ze škol, které se zapojily do projektu Zdrává školní jídelna. Nemohu říci, že bych byla tomuto projektu nakoloněna. Vedoucí školní jídelny k tomu přistoupila tak, že v podstatě děti mají maso cca 1 krát týdně a každé pondělí rybu, kterou zavedli ještě dříve než do projetktu vstoupily a musím potvrdit, že ani jedno z mých dětí nezačalo jíst ryby ve velkém ba naopak. Dcera, která ryby alespoň v malém jedla je nyní nechce vůbec. Asi by nikomu nelibilo mít rybu se zeleninou stokrát jinak a to vždy v pondělí. Když starší syn na školu přestoupil jídelnu si nemohl vynachválit, a po roce a půl jsme se do stali do stavu, že jsme začali odhlašovat až 3 obědy z 5 za týden. A ostaní děti na tom jsou dost podobně, v jídelně není možný výběr z více jídel. Nejhorší je, že děti které takto zdravě poobědvají v jídelně pak běží do nedaleké pekárny, kde zakoupí zdravé koblížky apod. Proto si mé děti nosí již 6 měsíců oběd do školy v termosce, abychom jej udrželi teplý.
Autor: Pavel Ludvík
Jestliže vaše jídelna podává maso 1x týdne, pak nesplňuje základní pravidla projektu Zdravá školní jídelna a výrazně porušuje výživové normy předepsané vyhláškou.
Autor: saxana
Dobrý den, mohla byste uvést jméno této školy, protože pokud nabízí maso 1x týdně, neplní pak spotřební koš, což je jeden z nejdůležitějších požadavků Zdravé školní jídelny a bylo by tedy nutné sjednat nápravu. Pokud pouze takto nekonkrétně kritizujete a nelze dohledat, že jídelna opravdu nepostupuje je Váš přístup značně nekorektní. Na jednom nekonkrétním případu tak popisujete rádoby princip projektu, který takovýto opravdu není.
Pokud byste dobře četla pravidla, kterými se v projektu školy řídí a lektoři to kontrolují, pak ve 20 stravovacích dnech je 14 dnů podáván oběd s masem a cca v 5 dnech je možnost zařazení polévky s masem.
Autor: Dietolog
Ona taky ta „Zdravá školní jídelna“ není nic jiného než odborně se tvářící, obilovitě-luštěninový klon „Skutečně zdravé školy“. Ale děti se ještě mají relativně dobře. Mnozí pokrokoví výživáři si myslí, že budou vášnivě pít kefíry, jíst kyselý bílý jogurt a ve velkém chroupat brokolici. Všechny takové projekty zákonitě zkrachují.
Autor: středa
Děti „dietologa“ nikdo nenutí chodit do ŠJ
Vážený „dietologu“, můžete své děti po vyučování posílat rovnou do pekařství na „zdravé “ koblihy nebo do fast foodu na smážo.
Stravování ve škole je pro rodiče, i jejich děti, dobrovolné. Část nákladů na školní obědy připlácí stát. Je tedy logické, že inteligentní stát nechce mít z dětí nemocné a nezdravé tlusťochy, kteří budou zatěžovat neúměrně sociální a zdravotní systém. Povinná je pouze školní docházka. Své děti může každý doma zabíjet cukrem, solí a buřtama. Naštěstí máme svobodnou volbu. Nevím proč se navážet do „zdravých“ iniciativ.