Zamyšlení Lenky Dohnalové (2)

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o „zážitek“, který se mě úplně netýkal (naštěstí), ale vyprávěl mi ho člověk, který je mi velice blízký. Tato paní ve středních letech pracuje jako vedoucí kuchyně. Nevaří se zde mnoho porcí, tomu však také odpovídá množství personálu, takže kromě „papírování“ se musí umět otáčet také kolem plotny.

NEZVANÁ NÁVŠTĚVA
I sem občas zavítá hygienička. Až do této poslední kontroly bylo vždycky všechno v normě, jak se říká, „dalo by se tady jíst z podlahy“. Jenže ta poslední byla hodně špatná. Spousta vzorků byla pozitivní na plísně. Přitom se nic nezměnilo, a když, tak k lepšímu. Bylo to i na výpověď. Naštěstí jim hygienička i vedení vyšli vstříc a společně se pokusili najít příčinu.

PŘÍČINA
Nedávno totiž proběhla celková rekonstrukce budovy, ve které se kuchyně nachází. Mimo jiné byla vyměněna stará dřevěná okna za plastová a všechny obvodové zdi byly zatepleny. Samozřejmě kvůli úspoře tepelné energie. Ale bohužel to způsobilo také to, že dům téměř přestal dýchat, jak říkají stavaři. A jelikož se kuchyň nachází v přízemí přímo nad prádelnou, vlhkost i s plísněmi si to „namířila“ přímo sem. A problém byl na světě. Po tomto zjištění byla přijata ještě přísnější opatření. Takže teď ke starostem, aby bylo vše v pořádku a hlavně aby lidem chutnalo, přibyla ještě starost o to, aby se do kuchyně nenastěhoval nějaký ten nevítaný host. Přitom vina byla zjevně úplně někde jinde.

KDO HLEDÁ, NAJDE
Proč se o tom zmiňuji? I já jsem zažila několik takových kontrol, když chtějí, vždycky něco najdou. Berou stěry snad odevšad, dokonce i z míst, kde by jste to vůbec nečekali. Vím, je to jejich práce, ale ať mi potom někdo vysvětlí, proč mají problémy někde, kde se to čistotou jen blýská, a ne tam, se po kuchyni prochází jezevčík a jídlo roznáší kdosi v ušmudlaném tričku. To potom člověka přejde chuť k jídlu. Není to žádný výmysl, takhle jsme dopadli s manželem, když jsme si jednou po dlouhé době vyrazili na večeři. Raději jsme si dali jen drink a šli jsme se najíst jinam.

TA MOJE DEFORMACE
My v tomto máme trochu problém, tedy spíš já. Kamkoli přijdu, hned všechno vidím, prostě deformace z povolání. Snažím se to nekomentovat, ale někdy si prostě nemůžu pomoct. Jako v tomto případě, který byl ale tak do očí bijící, že jsem obdivovala hosty u vedlejšího stolu, kteří tu něco baštili a ještě se přitom bavili. Já jsem měla problém vypít tu objednanou minerálku a to opravdu nejsem žádný „cíťa“. A to byl jinak velmi útulný a hezky vybavený podnik.

NA VŠECHNY STEJNÝ METR
Možná by neuškodilo, kdybychom chyby viděli tam, kde skutečně jsou, a nehledali je tam, kde to není zapotřebí. Prostě není nutné, dělat z komára velblouda. Vím, tohle byl případ hodně extremní, ale je až zarážející, že takhle může někdo provozovat podnik veřejného stravování. Divila bych se, jestli ještě funguje a nezkrachoval.

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz