Zamyšlení Lenky Dohnalové (5)

Když jsem jako malá občas ohrnovala nos nad nějakým jídlem, maminka říkávala: „Víš, co by za takové jídlo daly děti v Africe?“ Tuto větu dokonce pronesla paní Helena Růžičková v jednom díle trilogie Slunce, seno… 

VŠECHNO SE MĚNÍ
Při nedávné návštěvě mých rodičů přišla řeč na to, co bylo, prostě jsme tak trochu vzpomínali. Skutečnost, že naši jako malí šli někdy spát o hladu z důvodu nedostatku, mě znovu utvrdila v tom, že ať si říká kdo chce, co chce, máme se stále lépe a naše životní úroveň roste. Já jsem nikdy hlad neměla a naše děti snad ani nevědí, co to slovo znamená. Máme videa, mobily, počítače a nevím, co ještě a stále si stěžujeme. To je hold ta česká povaha.

VESNICE VERSUS MĚSTO
Když pak projíždím kolem jedné ze škol a vidím, jak starší kluci vedou „pomerančovou válku“, je mi z toho smutno. Uznávám, že každý nemusí mít všechno rád, ale to ještě není důvod takhle zacházet s ovocem a jídlem vůbec. Možná se mi to jen zdá, ale hlavně větší děti ve městech si méně váží toho, co mají. Teď mluvím samozřejmě hodně obecně, všechny nejsou stejné a nechci se nikoho dotknout. Ale mám pocit, že na vesnicích je to přece jen o poznání lepší. Přitom tady má téměř každá rodina zahradu nebo sad a ovoce a zeleniny snědí během roku mnohem více. Jsou šetřivější? Zřejmě je to tím, že tady žijí lidé, kteří tu vyrostli nebo jsou zde takoví, kterým bydlení ve městě není příliš po chuti a mají rádi klidný život. Ani tady to ale není pravidlem. Jistě mi však dáte zapravdu, že nějaký ten rozdíl mezi těmito dětmi je.

VITAMÍNY CELOROČNĚ
Já ještě pamatuji dobu, kdy se před Vánocemi stála fronta na banány a množství bylo omezené podle počtu členů domácnosti. To, že je nyní veškeré ovoce i zelenina na trhu neustále, je jistě výhoda, ale ceny se samozřejmě liší podle ročního období. Takže i když seženeme kdykoli cokoli, stále většinou vaříme ze sezónních potravin a výjimku si dovolíme jen zřídka. Nepříliš odlišným způsobem k tomuto musí přistupovat i veřejné stravovny, protože je obecně známo, že finanční prostředky jsou zde poněkud omezeny. Ale můj názor je, že kvalitu a pestrost jídel to nijak neovlivňuje, protože zelný salát je stejně dobrý jako okurkový a jablka mají vitamíny tak jako pomeranče.

UČME SE ŠETŘIT
Peníze dnes prostě hýbou světem, o to víc mě zaráží takové plýtvání, se kterým jsem se určitě nesetkala jen já. Nevím, jestli existuje nějaká alespoň částečně účinná metoda, kterou by se tomu dalo trochu zabránit, ale pokud není základ v rodině, tak asi ne. Ale o tom, že rodina je základ, už tady kdysi řeč byla a nerada bych se opakovala. Škola je sice základ života, ale všechno sama  prostě nezmůže. Můžeme stále dokola mluvit o třídění odpadů, úspoře energií, když neumíme začít sami u sebe tím, že naučíme naše děti vážit si toho, co mají.

Škoda, že všichni nemáme tak moudrou babičku, jako měla Božena Němcová. Já jsem to štěstí měla, a ať byla, jaká byla, mohl nám ji každý závidět…

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz