Přeskočit na obsah

Známé/neznámé (4): Čekanka obecná

Jistě znáte čekanku – modře kvetoucí bylinu zkrášlující kraje polních cest, meze, louky i pole. Některé její formy mají své pevné a nezaměnitelné místo ve stravování jako surovina pro přípravu pokrmů.

Autor: Kolektiv autorů

Cichorium intybus
Charakteristika: Čekanka je vytrvalá, až přes 1 m vysoká mléčící  bylina s vřetenovitým kořenem, z něhož vyrůstá větvená, poměrně slabá, ale tuhá lodyha. Prvým rokem vyrůstá přízemní listová růžice, která vykvétá od druhého roku. Spodní lodyžní listy jsou podobné přízemním, ale jsou přisedlé, horní lodyžní listy jsou podlouhlé až kopinaté, chobotnatě zubaté až celokrajné. Četné jednotlivé úbory modrých květů mají až 4 cm v průměru. Květy jsou jazykovité blankytně modré, vyskytují se ale také rostliny bíle nebo růžově kvetoucí.

Plody jsou obvejčité nažky bez chmýru, lemované na horním konci korunkou štětinek. Kvete od července do září. Čekanka čistí krev a je močopudná. Odvar z ní používáme na různé vyrážky, akné, jizvy a ekzémy. Byl prokázán účinek podporující vylučování žluči, snižující hladinu cholesterolu v plazmě a játrech a snižující tvorbu otoků. Tradičně je užíván při nechutenství, poruchách trávení a jaterních a žlučníkových potížích.

Výskyt: Vyskytuje se téměř v celé Evropě, severní Africe a západní Asii. Jako pěstovaná rostlina byla zavlečena na Sibiř, do východní Asie, Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky a dokonce až do Austrálie a na nový Zéland. Planá forma roste velmi hojně podél cest, na pastvinách, sušších loukách, mezích, u příkopů, na úhorech rumištích, často i na značně suchých půdách od nížin do podhůří, zejména v teplejších oblastech na hlubokých půdách. Nejvíce se pěstuje v západní Evropě.

Forma foliosum, vyšlechtěná již koncem 18. století v Belgii, poskytuje etiolované pupeny, známé jako „čekankové puky“, z nichž se připravuje salát, zatím co forma radicosum poskytuje kořeny, z nichž se získává kávová náhražka, známá jako cikorka. Pro farmaceutické účely se sbírá především kořen planě rostoucích rostlin, méně se sbírá nať. Jednoduché, někdy větvené válcovité nebo vřetenovité kořeny jsou až 30 cm dlouhé, v průměru mají až 15 mm. Kořen je žlutohnědý až světle hnědý, suché kořeny jsou na povrchu slabě kroužkovitě zvrásněné. Jsou téměř bez pachu a mají hořkou chuť.

Čekankové puky: Čekankové puky jsou nové výhonky, vybíhající po zimním klidu rostliny. Jsou významnou dietní potravinou diabetiků pro svůj vysoký obsah inulinu. Používají se k přípravě salátů a podobně jako chřest nebo černý kořen se vaří, dusí na másle,v zimě jsou vítaným zpestřením jídelníčku, především jako příloha k masům. Jako zelenina pro výrobu salátu byla čekanka známa již ve starém Egyptě.

Tip redakce pro použití v kuchyni
Autorkami článku jsou Veronika Bachanová, Veronika Havelková a Dana Jelínková – studentky oboru analýza potravin na VOŠ, SOŠ, SOU a OU Bzenec.
Autor: Kolektiv autorů

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se