Komentovat V našich podmínkách je baklažán jednoletou, bohatě se rozvětvující bylinou, která může narůst až do výšky jednoho a půl metru.
Pochází z teplé Východní Indie, pěstuje se pro podlouhlé plody s fialovou pokožkou a jemnou měkkou dužninou. Je vhodný jako dietní jídlo při žaludečních a střevních chorobách a při chorobách souvisejících s výměnou látkovou. Příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi. Obsahuje vitamíny, zejména provitamín A, minerální soli a jiné účinné látky. Plodem a zároveň konzumní částí je bobule, její velikost, tvar a barva závisí na odrůdě a klimatických podmínkách, v nichž baklažán pěstujeme. Známe kulaté, podlouhlé, vejcovité plody, široké pět až deset a dlouhé do padesáti centimetrů. Dužnina lilku má vysoký obsah vody – asi 93%. Lilek sice neobsahuje příliš vitaminů, ale při pravidelné konzumaci má řadu léčebných účinků. Hodí se do diety obézních – v 1 kg má 1072 kJ využitelné energie, kromě toho dužnina v organismu bobtná a snižuje pocit hladu vlivem obsažených pektinů. Častější zařazení lilku do jídelníčku ovlivňuje vylučování cholesterolu z těla. Podporuje také snižování obsahu cukrů v krvi.
Barva slupky bobule může být černá, fialová, bílá, zelená nebo žlutá. Baklažán má, podobně jako rajče, mohutný kořenový systém, sahající až do hloubky jednoho metru.
Lze s úspěchem pěstovat jen v teplých a slunných polohách. Tepelné nároky má obdobné jako paprika. Na záhonech jej lze pěstovat jen ve zvláště teplých a chráněných polohách. Vyžaduje lehčí, teplé humózní a dostatečně hluboké půdy. Těžké a vlhké půdy jsou studené, a proto se pro pěstování lilku nehodí.
V méně vhodných polohách, kde bývá vlhké studené počasí, jej pěstujeme v pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem. Je též výhodné pěstovat lilek na záhonech přikrytých černou netkanou textilií, jenž více absorbuje teplo a zahřívá půdu, nebo pod tunelovými kryty. Sazenice si vypěstujeme tak, že semena vyséváme počátkem března do misek nebo truhlíků, které umístíme ve skleníku nebo pařeništi. Semenáčky přepichujeme na vzdálenost 10 cm nebo raději do květináčů průměru 10 cm. Během pěstování sazenic nemá klesnout teplota po 18°C.
Rostliny vysazujeme na záhony koncem května nebo počátkem června, do poloteplého nebo studeného pařeniště koncem dubna. Sazenice vysazujeme na vzdálenost 40 x 40 cm. Půdu vyhnojíme stejně jako pro rajčata. Nastane-li po výsadbě chladné počasí, přikrýváme sazenice na záhonech ochrannými fóliovými klobouky.
Chceme-li vypěstovat velké plody, ponecháme na rostlině jen 4 nejsilnější výhony a na nich 5-7 plodů. Ostatní výhony, popřípadě i malé plody včas vyštipujeme. V době tvorby plodů je lilek náročný na vláhu. Plody sklízíme před plnou zralostí, neboť tak mají pevnější a chutnější dužninu. Odřezáváme je i se stopkou.
Sklizeň plodů
Ke konzumaci jsou nejvhodnější plody sklízené asi 30 dní po odkvětu. Jejich dužnina je jemná s měkkými, nevyzrálými semeny. Plody však už musí mít vlastní typickou barvu a velikost. Většinou sklízíme od poloviny srpna postupně podle dozrávání jednotlivých plodů až do příchodu podzimních mrazíků. Při sklizni odstřihneme plod se stopkou dlouhou dva centimetry zahradnickými nůžkami.
Před příchodem mrazů sklidíme všechny plody. Můžeme je uchovat dva až tři týdny při teplotě 8 až 12 °C a relativní vzdušné vlhkosti vzduchu 90 procent. Jedna rostlina může poskytnout tři až deset kilogramů plodů.
Použití ve stravování
Baklažán nejčastěji smažíme, dusíme nebo plníme různými zeleninovými nebo masovými nádivkami. Z upečených a nadrobno nasekaných plodů připravujeme pomazánky s olejem a kořením. V orientální kuchyni se na kostičky nakrájené baklažány přidávají do rýžových jídel podobných rizotu.
Diskuze