Komentovat Víceletá v noci kvetoucí keřovitá rostlina tamarillo – Cyphomandra betacea původem z Peru se pěstuje v tropických a subtropických horských polohách celého světa. Tvoří porosty vysoké jako stromy a přezdívá se jí také tomátový strom či tomátovník. Ovoce se dováží do Evropy hlavně z Brazílie, Kolumbie, Keni a Jižní Afriky a také z Nového Zélandu.
Tamarilo vytváří hrozny bobulovitých plodů vejčitého tvaru, které dosahují délky až devíti centimetrů a váhy 70 – 80 gramů. Vzhledem ke své hladké tenké slupce, jejíž barva se během zrání mění z nazelenavé a načervenalé na žlutočervenou až purpurovou, připomínají rajská jablíčka – tomáty.
Uprostřed šťavnaté dužiny, pod slupkou tuhé a ke středu plodu postupně stále měkčí, jsou rosolovité semeníky plné semínek. Bobule obsahují především vitamín C, provitamín A a prvky křemík, železo, hořčík a fosfor a 210 KJ, to jest něco přes 50 Kcal na sto gramů dužiny.
Použití ve stravování
Zralá žlutočervená tamarila jsou velice choulostivá na pomačkání, je třeba je uložit v chladu a co nejdříve spotřebovat.
Dužinu lze čerstvou pojídat lžičkou z přeříznutých plodů. Plátky oloupaných tamaril se hodí do ovocných salátů, ke zmrzlině a se šlehačkou. Přílišnou kyselost přitom lze případě potřeby zmírnit ocukrováním, fádní chuť naopak upravit citrónovou šťávou. Chutný je chlazený krém za studena připravený z propasírované dužiny, cukru a smetany.
Tamarila se zpracovávají i na kompoty, zavařeniny a želé. Mohou se také dusit a peci podobně jako rajská jablíčka. Velmi hořkou slupku je vždy předem třeba stáhnout.
Autorkami článku jsou Veronika Bachanová, Veronika Havelková a Dana Jelínková – studentky oboru analýza potravin na VOŠ, SOŠ, SOU a OU Bzenec.
Diskuze