Aktuality k novele vyhlášky

Novela vyhlášky je venku čtyři dny a za tuto krátkou dobu jsme zaznamenali obrovské množství nejasností, které vedoucí školních jídelen trápí. Jedním z nejdiskutovanějších bodů je především splnění podmínek podle přílohy č. 2, konkrétně zda je nutné rozdělení věkových skupin strávníků pro účely finančních limitů. Novela zavádí od 1. 9. 2025 novou finanční kategorii pro děti ve věku 2–3 roky.

Dnes (29. 8. 2025) MŠMT rozeslalo ředitelům škol do datových schránek dopis (Č. j.: MSMT-20748/2024-13), ve kterém nejasné body blíže vysvětluje. Citace:

Pokud se bude vařit podle požadavků dosavadního spotřebního koše, kde jsou děti

zařazení do kategorie 3-6 let, budou školní jídelny nově účtovat dle věku 2-3 roky a 4-

6 let?

Jak výslovně vyplývá z přechodného ustanovení, od 1. 9. 2025 se postupuje podle přílohy

č. 2 v novém znění. Nelze již vůbec postupovat podle přílohy č. 2 ve starém znění. Tzn., že

od 1. 9. 2025 je finanční limit pro strávníky ve věku 2-3 roky 15-32 Kč u oběda bez ohledu

na to, podle jakého spotřebního koše se postupuje. Právně nic nebrání tomu, aby finanční

limit byl stejný pro všechny děti od 2 až do 6 let tak, aby se cena oběda vešla do finančního

limitu obou věkových kategorií (např. u oběda v rozmezí 17-32 Kč).

Další povinností od 1.9.2025 je také možnost konzumace vlastního pokrmu

Ustanovení § 4 odst. 10 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění novely

č. 310/2025 Sb. (dále jen „vyhláška“), zní:

„(10) Zařízení školního stravování umožní dítěti, žákovi nebo studentovi, kterým

právnická osoba vykonávající činnost školy zajišťuje školní stravování, konzumaci

vlastního jídla časově a prostorově společně se školním stravováním. Dítěti nebo

žákovi dále poskytne zařízení školního stravování nezbytnou pomoc při konzumaci

vlastního jídla a v souvislosti s ní, pokud tuto pomoc potřebuje.“

Ministerstvo k této nové povinnosti vydalo podrobné vyjádření, které upřesňuje působnost ustanovení, odpovědnost školních jídelen a rozsah poskytované pomoci:

Působnost ustanovení

Ustanovení se nevztahuje na všechny provozovatele stravovacích služeb podle § 2 odst. 1

vyhlášky, ale vztahuje se pouze na zařízení školního stravování podle § 2 odst. 1 písm. a)

vyhlášky, tzn. zařízení zapsaná do rejstříku škol a školských zařízení. Netýká se jiných osob

poskytujících stravovací služby (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky). Umožnit konzumaci vlastní

stravy je vyhláškou uloženo pouze zařízením školního stravování. 

Konzumace vlastní stravy nemusí být umožněna všem osobám, které se stravují v daném

zařízení, ale pouze těm dětem, žákům nebo studentům, jimž je jinak zajišťováno školní

stravování podle § 122 školského zákona. Jedná se tedy o všechny děti, nebo žáky

mateřských a základních škol v jejich školní jídelně, respektive v zařízení školního

stravování, které je pro ně určené. V případě žáků středních škol po ukončení povinné

školní docházky a studentů vyšších odborných škol musí být konzumace vlastní stravy

umožněna jen, pokud je jim obecně poskytováno školní stravování. 

Vlastním jídlem se rozumí takové jídlo, které nebylo zajištěno zařízením školního

stravování; dítě, žák nebo student si ho přinesl sám. Za obsah a kvalitu tohoto jídla zařízení

školního stravování žádným způsobem neodpovídá; podobně jako neodpovídá škola

nebo zařízení školního stravování za vlastní svačinu apod.

Konzumace vlastního jídla musí být umožněna souběžně (časově i prostorově)

s konzumací jídla zajišťovaného zařízením školního stravování pro ostatní strávníky. Děti,

žáci nebo studenti s vlastní stravou tedy konzumují vlastní jídlo společně s ostatními

strávníky, kteří odebírají jídlo zajišťované zařízením školního stravování. Vyloučena není

ani kombinace vlastního jídla a odebraného jídla, tedy že strávník odebere stravu

zajištěnou zařízením školního stravování a současně si donese vlastní stravu.

Ustanovení dává povinnost zařízení školního stravování poskytnout nezbytnou pomoc při

konzumaci vlastního jídla a v souvislosti s ní, pokud je tato pomoc potřebná. Poskytnutí

pomoci se týká pouze dětí a žáků. Jedná se tedy o dítě v mateřské škole, přípravné třídě,

přípravném stupni základní školy speciální, žáka základní školy, žáka střední školy a

konzervatoře. Netýká se studenta vyšší odborné školy.

 Nezbytnost a potřebnost pomoci

Nezbytnost pomoci je třeba posuzovat jednak objektivně, a dále částečně i ve vztahu ke

konkrétnímu žákovi. Vztahuje se k účelu, kterým je, aby se žák najedl. Tato nezbytnost by

se mohla týkat např. otevření nádoby u dítěte v mateřské škole, pokud si ji nedokáže samo

otevřít. 

Zařízení školní stravování má obecně zejména umožnit využití prostor pro konzumaci

vlastní stravy. Poskytnutí jakékoliv pomoci je tedy nutné vykládat úzce. Povinnost pomoci

směřuje pouze k tomu, aby si mohlo dítě nebo žák vlastní stravu reálně sníst. Zpravidla se

tedy pomoc bude týkat malých dětí v mateřské škole v podobném rozsahu, jako je

poskytována ostatním dětem, aby se najedli.

Nezbytná pomoc tedy nezahrnuje například umývání nádoby nebo likvidaci zbytků vlastní

stravy.

Nezbytná pomoc se neposkytuje v každé situaci a všem dětem a žákům, ale jen v případě,

že dítě nebo žák pomoc potřebuje. 

Převzetí stravy zařízením školního stravování

Nezbytná pomoc nezahrnuje ohřev jídla ani jeho převzetí a uchování v lednici. Zařízení

školního stravování může jídlo převzít, uchovat ho v lednici a následně ohřát, ale není

povinno tak učinit.

Musí být žák, který si donáší vlastní jídlo, zapsaný strávník?

Zápis „strávníků“ není právními předpisy výslovně upraven. Z právní úpravy však celkově

plyne, že je nutné v každém okamžiku přesně vědět, kdo je účastníkem poskytovaných

veřejných služeb v podobě hmotného zabezpečení, resp. školního stravování. Z hlediska

hmotného práva je to důležité například kvůli otázce odpovědností školského zařízení vůči

dětem, žákům a studentům ve školském zařízení podle § 391 odst. 2 zákoníku práce. Proto

je nutná evidence dětí, žáků a studentů.

Kdo je osobou potenciálně podléhající režimu „účastníka“ školního stravování, plyne

z § 122 odst. 2 školského zákona. Konkrétní způsob evidenci je pak ponechán na místních

podmínkách a zpravidla na vnitřním řádu daného zařízení školního stravování.

Jde o doplňkovou činnost?

Nejde o doplňkovou činnost. I umožnění konzumace vlastní stravy a případné poskytnutí

pomoci je součástí hlavní činnosti (stejně jako poskytování dietní stravy). Není nutné a ani

není podmínkou změna zřizovací listiny. Podle § 121 odst. 2 školského zákona se má

vyhláškou stanovit mj. „podrobnější podmínky provozu zařízení školního stravování

a rozsahu poskytovaných služeb“ a může jít i o jiné služby než jen pouze o školní

stravování (již dnes jde např. o poskytování dietní stravy). Tím se rozšiřuje okruh hlavní

činnosti.