Cestování po světě s místní ochutnávkou (1)

V naší malé vesnické školní jídelně při ZŠ a MŠ Petrohrad se snažíme, aby si děti pamatovaly naši jídelnu jako místo, kam chodily rády a nevzpomínaly na nás ve zlém. Zkoušíme hledat jídla a receptury, které děti natolik zaujmou, že na ně budou dlouho a rády vzpomínat. Inspiraci hledáme u jiných škol, na internetu a vlastně kdekoliv, kde si myslíme, že se člověk dobře nají.

Projekt, který byl zpestřením nejen pro kuchařky

Tentokrát jsme se vydali cestou dlouhou a klikatou, pro někoho na známá místa a pro někoho na místa, která ještě nenavštívil, možná se tímto směrem ani nevydá a jen díky našemu cestování poznal tyto státy a jejich pokrmy.

V říjnu loňského roku jsme rozjeli projekt Cestování po světě s ochutnávkou místních pokrmů. Zpestření, které vlastně až do února zabavilo nejen nás kuchařky, ale i žáky a učitele. Společně jsme tak procestovali velký kus světa… Tedy jen pomyslně. Každý týden byl totiž věnovaný nějaké zemi či státu, který si žáci přiblížili ve vyučování a ve středu pak ve školní jídelně ochutnali jejich tradiční jídla. Některé pokrmy už všichni znali, ale spousta z nich netušila, že pochází právě odtud.

Děti projekt bavil natolik, že si samy začaly na daný týden připravovat referáty o konkrétní zemi. To je pro nás asi největší odměna. Málokdy se zdaří motivovat je natolik, aby se zapojily dobrovolně. Proto nás mrzelo, že některé nepřišly ani na řadu. To je na oplátku naše motivace, brzy se k projektu opět vrátit.

Země, které jsme navštívili a jídla, která jsme ochutnali

A která místa jsme vlastně navštívili? To Vám hned přiblížím. První týden jsme zahájili návštěvou Itálie. Když se řekne Itálie, každého jistě napadnou jídla, jako je pizza, špagety nebo lasagne, je to tak, nemýlíte se. Lasagne s mletým telecím masem byly i na našem jídelním lístku. Tohle je právě jedno z těch jídel, které znají asi všichni. My si ho však uvařili podle tradičního italského receptu, který jsme našli na italských webových stránkách. Recept je typický tím, že do masa přijde červené víno a mléko. A že naše putování nebylo jen o jídle, dokázali i učitelé ve svých hodinách. Probírali s dětmi, kde Itálie leží, jaké je hlavní město a další důležité věci. Děti (tedy některé z nich) přišly do školy dokonce i v barvách vlajky.

Protože se zahajovací týden našeho projektu vydařil, těšili jsme se na týden další, ve kterém jsme putovali k sousedům na Slovensko. Tento stát jsme si nemuseli tolik přibližovat, protože je nám srdečně známý, i když asi ne tolik jako v dřívějších dobách. S jídlem to tady nebylo příliš složité. Vyhrály halušky podávané s brynzou nebo smaženou cibulkou a uzeným masem, předcházela jim kapustnica neboli zelňačka a ke svačince děti ochutnaly slovenské sýry a krémeš – výborný zákusek, který zvládne připravit i kuchař začátečník. Jde totiž pouze o dva upečené pláty listového těsta promazané uvařeným vanilkovým pudinkem a šlehačkou.

                                       

Další zastávka byla v Maďarsku. Tady už pro některé přišly novinky. Na stůl se podával hovězí perkelt s bílým chlebem a takzvané bejgli, což je tradiční maďarský makový závin. Ani tentokrát učitelé a žáci nezaháleli, přišli v barvách vlajky a stát si přiblížili nejlépe, jak to bylo možné.

                 

A co dál? Tentokrát to byla neznámá hlavně pro nás kuchařky. Navštívili jsme totiž Čínu. Je mi jasné, že si řeknete, že čínské restaurace jsou tady už zcela běžné, ale to neznamená, že jejich jídla umíme vařit. Opět jsme čerpaly na internetu a našly recept od paní, která v Číně delší čas pobývala. Snažily jsme se uvařit jídla podle našeho nejlepšího umu. Servírovala se hovězí polévka s wontony, to jsou pytlíčky tvořené z těsta z hladké mouky, vody a vejce, plněné směsí mletého hovězího masa. Dále se podávalo kuřecí chow mein, které znáte spíš pod názvem restované čínské nudle s kuřecím masem, a konečně ke svačince dostaly děti čínskou omeletu se zeleninou, která se v podstatě neliší od naší klasické české vaječné omelety. Bylo to náročné, protože naše kuchyň nedisponuje obří pánví, kde by bylo možné chow mein připravit. Musím ale podotknout, že výsledek stál za to. Dětem pokrmy velice chutnaly. Soudím tak podle jejich reakcí a také podle toho, že jsme v ten den byli za bezzbytkovou jídelnu. Žáci si ve třídách vypracovali mapu Číny a do ní zakreslili vše, co k ní patří.

                  

Kdo miluje řízky? Věřím, že téměř všichni. Putování nás zavedlo do Rakouska, kde je pravý vídeňský řízek místní delikatesou. Podávala se štýrská dýňová polévka, vídeňský telecí řízek s petrželkovými bramborami a listovým salátem. Děti ve školce navíc ochutnaly taštičky plněné špenátem. Tak tentokrát to byla jízda. Všichni se olizovali až za ušima. Školáci už vědí, jaké jsou okolní státy Rakouska, které je hlavní město a mnoho dalších zajímavostí.

                             

Nezastavujeme, máme zpoždění. Za námi je velký kus cesty, ale před námi snad ještě větší. Z Rakouska to je do Francie řádný kus, ale pro nás v kuchyni to byla velká výzva. Hlavním městem je Paříž, kterou protéká řeka Seina. Ano i tohle už víme. K obědu se podávala francouzská cibulačka a jak jinak než francouzské palačinky, které měly sice úplně jiný poměr surovin, než na který jsme zvyklí, ale počáteční respekt z těsta vystřídalo nadšení z chutě první palačinky, kterou jsme namočili v pomerančovém karamelu. No jak se říká – božská chuť. Předškoláci ještě navíc ochutnali bagetu se sýrem s provensálskými bylinkami.

Dana Ďopanová – vedoucí školní jídelny, ZŠ a MŠ Petrohrad