Inspirace z praxe: Raut a slavnostní tabule na závěr školního roku

Konec školního roku je pro školní jídelny specifickým obdobím. Uzavíráme další stravovací období, bilancujeme, hodnotíme uplynulé měsíce a současně se připravujeme na období letních prázdnin. Všechny jídelny čeká sanitace, generální úklidy, inventury, plánované opravy, modernizace nebo rozsáhlejší rekonstrukce. A to vše někdy ještě za letního chodu mateřských školek, kdy stále vaříme pro naše nejmenší. Po celoročním provozu přichází čas, kdy se můžeme zastavit, zhodnotit odvedenou práci a připravit se na nový školní rok.

Jako vedoucí školní jídelny se často zamýšlím nad tím, že naše práce není pouze o přípravě pokrmů a zajištění každodenního stravování. Podílíme se na chodu nejen naší jídelny, ale i školy. Jsme také součástí vzpomínek, které si děti odnášejí do dospělosti. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak významnou roli mohou sehrát zdánlivě obyčejné okamžiky – společný oběd, oblíbené jídlo nebo milé slovo při výdeji.

Závěr roku jako příležitost k rozloučení

Konec školního roku bývá každoročně pro děti obdobím radosti, očekávání prázdnin, ale také loučení. Pro některé žáky znamená pouze uzavření dalšího školního roku, pro naše deváťáky však představuje významný životní milník. Opouštějí školu, ve které strávili velkou část svého dětství, a vydávají se vstříc dalším výzvám, školám a novým životním zkušenostem.

Jako školní jídelna jsme chtěli být součástí posledních společných okamžiků našich deváťáků a přispět k tomu, aby si ze školy odnášeli nejen vysvědčení a vzpomínky na učitele a spolužáky, ale také pocit, že na nich záleželo všem, kteří se podíleli na jejich každodenním životě. Přáli jsme si, aby jejich poslední oběd nebyl jen běžným jídlem, ale příjemným zážitkem a milým rozloučením.

Slavnostní tabule a raut

Právě proto jsme se letos v naší školní jídelně rozhodli, že se pokusíme poslední školní den vytvořit výjimečnou atmosféru uspořádáním slavnostního obědu a nachystáním slavnostní tabule pro deváťáky a celý pedagogický sbor.

Již v loňském roce jsme se snažili zpestřit závěr školního roku. Poslední školní oběd jsme připravili podle přání dětí, které prostřednictvím ankety vybíraly z trojice nabízených pokrmů. Letos jsme chtěli dát přednost právě žákům deváté třídy. Původně jsem měli v plánu, že si poslední menu vyberou sami deváťáci, ale nakonec zvítězila myšlenka připravit pro děti oběd formou rautu, který bývá typický pro různé oslavy. Jelikož jsou mezi námi i ti, kteří ještě nic takového nezažili.

Pro ostatní strávníky jsme připravili rautový způsob výdeje přímo v jídelně. V nabídce byly vepřové výpečky, kuřecí paličky na medu, smažené mini kuřecí a vepřové řízečky, zapečený hermelín a smažený mini sýr. K tomu jsme nabídli několik druhů pečiva, opečené brambory a bohatou zeleninovou oblohu. Jako slavnostní polévku jsem zvolila kuřecí vývar se zeleninou a nudlemi. Naším cílem bylo dopřát dětem možnost volby a nabídnout jim oběd, který bude v závěru školního roku působit slavnostněji než běžný jídelníček. Do rautové nabídky jsme vybrali pokrmy, o nichž víme, že je mají děti rády. Navíc, u nás v jídelně smažíme minimálně, proto si tyto druhy jídel necháváme právě na výjimečné situace.

Organizace, příprava a finanční náročnost

Poslednímu dni přecházelo velké chystání a plánování. Spolu s paní kuchařkou jsme v kulturním domě nachystaly slavnostní tabuli včetně ubrusů, založili jsme talíře, sklo a ubrousky. O květinovou výzdobu se postarala naše skvělá paní školnice. Velmi si vážím nadšení a nasazení všech, kteří se na této akci podíleli, jelikož ne vždy lze stihnout vše vyřešit v pracovní době. Výhodou u nás je, že je kulturní dům součástí budovy školy, která leží bezprostředně vedle budovy MŠ, v jejímž horním patře máme kuchyni a jídelnu. O to bylo chystání jednodušší.

Já jsem z pozice vedoucí kuchyně musela nanormovat množství všech pokrmů. Vycházela jsem z běžného množství masa, které připravujeme. Pouze jsem část masa nahradila sýry. Současně jsem počítala s určitým procentem odhlášených obědů na tento den, ale zároveň bylo potřeba uvařit dostatečné množství jídla, jelikož se při rautovém výdeji sní více. Jak jsem předpokládala, většina dětí sáhla po vepřovém nebo kuřecím řízku, proto jsme jich v porovnání s výpečky či paličkami, uvařili více. Ačkoliv v naší kuchyni nevaříme z polotovarů, tentokrát jsem vzhledem k časovým možnostem udělali výjimku. Oběd začal již v 9. 30 a abychom stihli vše uvařit, objednala jsem již řízky i sýry předsmažené. Co se finanční stránky týče, nebyla finanční bilance na daný den výrazně vyšší, jak by se dalo očekávat, jelikož jsem s touto akcí počítala dopředu a využila jsem různých akčních nabídek.  Navíc jsme byli před touto akcí celkově v plusu (ve finančním přebytku), byla tohle skvělá příležitost, jak finance srovnat. Celkově byl výdej o necelých 30 % vyšší než byl finanční limit na daný den, což se nám stává i v běžných stravovacích dnech, kdy máme dražší maso (například čerstvou rybu apod.)

Rautový výdej ve školní jídelně vs. slavnostní tabule

U slavnostní tabule jsme počítali se 40 místy, aby se tam bez problémů vešli jak žáci, tak učitelé. Jelikož bylo ten den přihlášeno zhruba 220 strávníků, v jídelně jsme počítali přibližně se 180 dětmi, které budou přicházet, jak dostanou vysvědčení.

Při samotném rautu bylo nezbytné, aby paní kuchařka s výdejem dětem pomohla a regulovala, kolik si toho berou na talíř. Doporučovala dětem, ať to nepřehánějí, že si mohou přijít přidat. Jinak volba, co si každý ochutná, byla na nich. Tácy jsme postupně doplňovali a i nás samotné překvapilo, jaký měl výdej v jídelně hladký průběh. I když děti v klidu poseděly, najedly se a společně zhodnotily průběh toho dne, během hodiny bylo vše vydáno. U nás v jídelně máme klasické výdejní okénko, proto byl pro děti zážitek vybírat si, co si dají. Jelikož nemáme žádný výdejní pult, doplňovala paní kuchařka tácy bezprostředně při příchodu dětí a druhá paní kuchařka průběžně dosmažovala a dopékala.

Průběh slavnostního obědu v kulturním domě měla na starosti druhá paní kuchařka, která zastala i pozici servírky. Před plánovaným zahájením jsme pokrmy převezly do vedlejší budovy v termoportech, z nichž je paní kuchařka nasrvírovala na rautový stůl. O slavnostní přípitek se postaral pan starosta, který se s deváťáky také přišel rozloučit. Jako sladkou tečku jsme pro deváťáky a pedagogický sbor připravili tartaletky a věnečky. Tyto dezerty jsme upekli soukromě mimo rozpočet školní jídelny, jako osobní a malé gesto na rozloučenou. Chtěli jsme, aby celý oběd působil slavnostně od začátku až do konce a aby si jeho účastníci odnesli nejen plný talíř, ale také příjemný zážitek.

Inspirace pro závěr školního roku

Ráda bych se o tuto zkušenost podělila i s kolegyněmi a kolegy z ostatních školních jídelen. Nemusí jít nutně o raut v podobě, jakou jsme zvolili my. Každá jídelna má jiné prostorové, personální i finanční možnosti, ale myšlenka slavnostního zakončení školního roku může mít mnoho podob. Důležité je, aby nás to bavilo, naplňovalo a viděli jsme v naší práci smysl.

Bc. Michaela Potůčková, vedoucí školní jídelny ZŠ a MŠ Myslbořice