Komentovat Na otázky portálu Jídelny.cz odpovídá vedoucí školní jídelny jičínské průmyslovky paní Gabriela Klamrtová
Komentáře k jídlům, které jídelna připravuje
Strávníkům nabízíte spoustu neobvyklých bezmasých jídel, ale někdy i jídla klasická a jednoduchá, třeba vaječnou omeletu se špenátem. Jaký je o ni zájem?
Vaječná omeleta se špenátem je bezvadné jídlo, strávníci ho jedí výborně, dávám ho jen na jedničku. Když je špenát dobře dochucený, k tomu báječná omeleta, takový oběd naši strávníci jedí výborně.
Sójové nudličky se zeleninou a vůbec sójová jídla. Jaké s tím máte zkušenosti?
Sója je neutrální surovina, takže kde ji potřebujete použít, tam ji dáte, třeba granulát, kostičky, nudličky. Já ji zařazuju proto, že ne všichni maso chtějí, a vegetariáni sóju můžou. Když děláme vepřové nudličky, tak není problém je udělat i ze sójového masa, dochutí se to úplně stejně a dáte šanci těm, kteří maso nechtějí. Pochutnají si a nemusí z něho nic vybírat nebo odhlašovat oběd. Ze sójového granulátu také připravujeme pikantní směs a tou plníme žampióny, které zapečeme se sýrem.
Do receptáře bezmasých pokrmů, který vloni vyšel, jste přispěla například zapečenými paprikami s jáhlami.
Jde o půlené papriky jako lodičky, beru vždy červenou masitou a žlutou masitou, každému jednu tu a jednu tu, spaří se jáhly a udělá se z nich směs. Do směsi přidáte co děti rády. My jsme použili šunku, nivu sýr a touto směsí se lodičky naplní. Samozřejmě se dá nasekat červená paprika a dát do směsi, aby jídlo bylo pestřejší. My jsme do směsi dali zelenou petrželku. Tento pokrm bych ale už řadila do výstřelků, nedávala bych ho na začátek.
Do polévek celkem často dáváte osmaženou housku, cizrnu. Jak to přispívá k úspěchu polévky?
Ze 70 %. My si housku děláme sami, máme to tady tak zavedené a dáváme ji do některých polévek. Připravit ji není žádná velká zátěž a hráškový krém s houskou je pak celkem schůdný.
Ve vašem jídelníčku najdeme také bezmasé varianty těstovin nebo zapečených brambor.
Když jsem dělala poprvé zapečené těstoviny s houbami, měla jsem strach. Ohlas však měly úžasný, ale jídlo je spíše na dvojku, na jedničku bych ho nedala. Na dvojce si ho dá minimálně 160 lidí. Strávníci, kteří taková dvojková jídla preferují, si jídelníčky hodně hlídají. Jsou to jak studenti, tak dospělí.
Jídel založených na houbách, se dnes objevuje hodně. Myslíte si, že tato jídla jsou vhodná do začátku?
Určitě bych tím nezačínala. Houbové jídlo buď jíte, nebo ne. A když ho někdo nejí a není z čeho vybrat, má bohužel smůlu. U nás ale strávníci jídla s houbami celkem jedí. Například s hlívou ústřičnou jsme začínali dělat nejdříve špagety, což mělo tehdy velký ohlas. Dnes uděláme klidně z hlívy ústřičné guláš s bulgurem.
Mohou být houbové guláše náhradou těch klasických s masem?
Asi ne, ke guláši dávám převážně knedlík, naši kluci jsou velcí, potřebují se najíst.
Jídelny dnes nabízejí také klokaní maso nebo divočinu, dančí, jelení. Je strávníky potřebné nějak připravovat na taková jídla?
Zvěřina je hodně specifická, děláme ji taky, ale jsem ráda, když si ji dá 140 lidí. Děti ji z domova vůbec neznají, i její chuť je jiná.
Výchova a komunikace
Lze děti v průběhu školní docházky vychovávat k dobrým stravovacím návykům?
Určitě. Děti na základní škole chodí na obědy proto, že to chtějí rodiče. Naše jídelna je mimo školu a nám chodí strávníci na oběd, protože sami chtějí. Malé děti si takové věci ještě nedokáží srovnat v hlavě. Ale v osmé deváté třídě už strávníci ubývají, např. proto, že se doma domluví, že na oběd chodit nebudou. A v jídelně už zase zůstávají jen ti, co chtějí. Menší děti chodí na oběd s družinářkou, a pokud se správně namotivují, tak je šance je ovlivnit. Pokud se nepodchytí přístup k jídlu včas, na druhém stupni nebo na střední škole je malá pravděpodobnost něco ovlivnit. Samozřejmě je velmi důležitá podpora a spolupráce v rodině.
A jsme zase u komunikace.
Ano, zase ta komunikace. Člověku nesmí být lhostejné, jestli strávník jídlo sní nebo ne. Já si říkám: uvařili jsme jídlo dobře, je jedlé, a je na strávníkovi, jak se k němu postaví. Já za ním nepůjdu ke stolu a nebudu ho přemlouvat, aby ochutnal, i když u výdejního okénka podobná slova často zazní. Malé děti jsou tvárnější, nechají se ovlivnit, jsou ochotné našim argumentům věřit. Všichni víme, jak motivujeme malé děti: za maminku, za tatínka. U starších žáků a studentů to tak nefunguje. Musíme vědět, že jsme uvařili dobře a nabízíme strávníkům kvalitní jídlo. Věřím, že oni naši snahu buď hned a nebo časem dokážou ocenit.
Má smysl navázat kontakt s rodiči a učiteli. Lze ovlivnit jejich chování?
Smysl taková snaha určitě má. Když ke školnímu stravování bude učitel přistupovat pozitivně, když bude vědět, o co se jedná, že nové jídlo není můj výmysl, bude to přínos. Když ale bude kantor obden vyžadovat maso s knedlíkem, tak ho můžu přesvědčovat horem dolem, že zeleninová jídla jsou zdravá, moje argumenty nebudou nic platné. Ale i on by měl pochopit, a většina pochopí, že se nedá jíst jenom maso, že potřebujeme všechno. Já s tím seznamuju kantory na obou školách, pro které vaříme. Pokaždé jim říkám: I když máte výhrady k některým jídlům, před studenty prosím mlčte. V mateřských školách by učitelky nebo i družinářky měly děti vést takto: neříkej hned, že ne, jen trošku ochutnáš, vždyť jídlo není tak špatné, zkus ho, dáš si třikrát do pusy, a uvidíš.
Čeho se dá dosáhnout na poradách učitelů?
Já chodím na poradu před začátkem školního roku, všechny seznamuji se základními informacemi – dotace stravného pro studenty i učitele ze strany státu, náš systém stravování, co jsou výživové normy, trend zdravějšího stravování apod. Z porady odcházím s pocitem, že jsem udělala maximum, abych jim přiblížila problematiku školního stravování. Oni jídelníčky také čtou z pozice strávníka, který se chce najíst a chce tam mít jídla, která mu chutnají. Musí ale vědět, že já mám také nějaká pravidla a normy, které musím dodržovat a jejich plnění předkládám ke kontrole.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze