Kterak se ředitel školy přes noc stal zároveň vedoucím školní jídelny

Souběh určitých okolností vedl na základní škole v Kaznějově na Plzeňsku k situaci, kdy se o školní jídelnu neměl kdo postarat. Na několik měsíců se tak funkce vedoucí ŠJ ujal ředitel školy. Přiznává, že prvních čtrnáct dní po přebrání funkce vedoucí byl „záhul“, jedním dechem však dodává, že to pro něj byla zároveň zajímavá výzva. Co byl ze začátku největší problém? Kolik jídel a v kolika lidech musí denně stíhat připravovat? Jak vnímá situaci personálu ve školních jídelnách? A co vzkazuje ostatním ředitelům? Přečtěte si náš rozhovor s Mgr. Tomášem Korelusem.

Kolik ve vaší jídelně děláte jídel?

V současné době připravujeme necelých 450 hlavních jídel s polévkou a 100 dopoledních a 80 odpoledních svačinek. Kromě naší školy vaříme a vyvážíme pokrmy pro jednu další základní školu a dvě školky.

Jak došlo k tomu, že jste se stal vedoucím školní jídelny?

Před několika měsíci šla paní vedoucí neočekávaně na dlouhodobou neschopenku, která vyústila v ukončení pracovního poměru. Bylo nutné za ni zaskočit. Vzal jsem si to na starost osobně. Klobouk dolů, co všechno naše paní kuchařky zvládají. Ještěže k nám od začátku letošního školního roku nastoupí nová paní vedoucí. Najít kvalifikovaného pracovníka na tuto pozici není vůbec jednoduché. Ze čtyř přihlášených uchazeček splňovala podmínky jen jedna!

Na jaké překážky jste při převzetí funkce narazil?

Prvních čtrnáct dní pro mě bylo hodně krušných, musel jsem skloubit svůj čas ředitele a čas v jídelně. Plno věcí jsem dělal doma po nocích. Největším problémem bylo normování, sklad, nákup a dodávky surovin. Normování zastala jedna z kuchařek. Na sklad, nákup a objednávky máme program. S ním nám pomohla dodavatelská firma. Když zjistili náš problém, ochotně nám poslali zkušeného servisního technika, který nás zaučil a se vším pomohl. O finanční věci se postarala naše paní ekonomka. Jak jsme vše postupně zvládali, kuchařky si přibraly i řešení objednávek a výdejek.

To je ta ekonomická stránka věci. Kdo sestavoval jídelníčky?

Já. Už předtím jsem se o jídelníčky zajímal a schvaloval je. Prostudoval jsem si spotřební koš a nutriční doporučení. Člověk si i pak zapamatuje, že dvakrát do měsíce musí být ryba, že musíte mít tolikrát brambory nebo luštěniny. Navíc se sestavením jídelníčku pomáhá i počítačový program. Takže jsem s vytvořeným jídelníčkem šel vždy za kuchařkami a probrali jsme, zda jsou technicky či personálně schopné jídelníček uvařit.

Kolik máte v jídelně personálu?

Teď máme pět kuchařek na plný úvazek a jednu na půl úvazku. Potřebovali bychom ale ještě dvě kuchařky na plný úvazek. Když to jinak nejde, musí někdy vařit jen ve čtyřech nebo dokonce ve třech. Sehnat kvalifikovanou kuchařku, či alespoň někoho nekvalifikovaného, kdo chce vařit, se rovná zázraku. Jsem si vědom, že na to, jak je práce v kuchyni těžká, jsou tabulkové platy žalostné. Proto také všechny peníze, které na jídelnu od kraje dostanu (dostávám normativ na 7,5 člověka), rozděluji stávajícímu personálu. Finanční ohodnocení pracovníků ve školní jídelně vnímám jako naprosto katastrofické. Takže vyloženě „kopu“ za to, aby bylo v současnosti přidáno hlavně provozním zaměstnancům a aby se jim zlepšily pracovní podmínky.

Jak vnímaly kuchařky, že s nimi najednou spolupracuje ředitel školy?

Nikdy jsem si nehrál na „Pana ředitele“. Ani jsem se nestavěl do pozice toho, kdo striktně nařizuje. Kromě „učitelování“ vím i jak funguje úklid, kuchyně či jiné provozní procesy školy. Tohle by měl vědět každý dobrý ředitel. Škola není jen o pedagogickém sboru, funguje přece také díky provozním zaměstnancům. Věřím, že i toto přispělo k tomu, že v kuchyni vznikl sehraný tým. Kuchařky si spolu velice dobře rozumí a samy si mezi sebou rozdělují práci podle toho, jak je třeba. A takhle si představuji, že by měl správný tým fungovat.

Jak reagovaly děti, že mají ředitele jako stravenkářku?

Děti jsou zvyklé mě vídat i jinak než jako „Pana ředitele“. Není mi cizí sebrat papír na chodbě, opravit vysazené dveře. Jsem z vesnice a plno věcí jsem zvyklý si udělat sám. A to samé ve školní kuchyni. Když jsem viděl, že byly kuchařky jen ve třech a nestíhaly výdej, tak jsem prostě u okýnka nandával do jídlonosičů a poprosil uklízečky, aby šly také pomoci.

Změnil se nějak Váš pohled na školní jídelnu?

Co se týče náročnosti práce, tak určitě ne, protože jsem věděl od začátku, jak je těžká. Snažím se kuchařkám práci ulehčit tím, že intenzivně sháním další kuchařky, zatím stále marně. Povedlo se mi aspoň dovybavit provoz moderním konvektomatem a zajistit odpovídající zaškolení. Technika kuchařkám hodně pomůže práci usnadnit.

Máte nějaký vzkaz pro ostatní ředitele škol?

Ostatním ředitelům vzkazuji, aby si šli do školní jídelny vyzkoušet, jak funguje. Nedokážeme si představit, co vše obnáší uvařit tolik jídla najednou. Nebo aspoň aby se o školní jídelnu více zajímali. Každý ředitel by si měl uvědomit, že sehraný pedagogický i nepedagogický provoz je testem toho, jací jsme manažeři.

A co na angažmá ředitele ve školní jídelně říkají tamní kuchařky? Závěrem naší návštěvy na kaznějovské škole bylo více než příhodné, že jsme šli nakouknout do jídelny. Tamější paní kuchařky jsou nejen mladé, ale i velmi usměvavé. Na dotaz, jak se jim s panem ředitelem spolupracovalo, nám se smíchem prozradily, že by byly nejraději, kdyby pověsil ředitelování na hřebík a šel k nim do kuchyně. Považují ho za velice svědomitého. Z jejich vzájemné komunikace bylo vidět, že zde panuje přátelská až rodinná atmosféra.

Přejeme zdejšímu kolektivu hodně pohody a spokojených strávníků. Vám, našim čtenářům, přejeme ředitele, kteří se o své pracovníky starají tak jako tento. Jak to funguje u Vás? Podělte se s námi o své zkušenosti v diskusi pod článkem.