Mohou být děti závislé na jídle? (1)

Mezi závažné zdravotní, psychologické i výchovné problémy patří projevy závislého chování. Mohou mít různé formy i výši rizika dlouhodobých nepříznivých důsledků. Patří mezi ně zejména závislosti na drogách, alkoholu, nikotinu, ale i na hracích automatech, počítačích, televizoru apod. Pozornosti často uniká závislost na jídle, přestože může přinášet mnohé problémy nejenom dítěti, ale i rodině, vychovatelům a společnosti.
Pro závislost na jídle platí, podobně jako pro jiné závislosti to, že si je člověk nedovede odepřít, abstinenci prožívá jako stres, trauma, touha po jídle pohlcuje jiné zájmy, jedinou motivací je uspokojit neodbytnou touhu po jídle nebo určité potravině. Závislost na jídle může vzniknout v každém věku, vyvinout se z obliby, zvyku, z návyku se fixuje jako nutkavé chování.
Stává se součástí osobnosti člověka, důležitou motivační, volní i emoční charakteristikou. Období dětství a dospívání představuje důležité vývojové etapy, citlivé na vnější vlivy a zkušenosti, jež mohou vést k nevhodným formám chování, které se mohou obtížně měnit v dospělosti a mohou tak předznamenat nástup různých somatických i psychických obtíží. V souvislosti s jídelními závislostmi si lze klást mnoho otázek, např.:

• Jak se projevují, jaký mají rozsah a v čem je jejich závažnost?
• Jaké jsou mechanismy vzniku a upevňování závislosti na jídle nebo na určitou potravinu (živinu)? Jak se transformuje pouhý návyk v nepřekonatelnou závislost?
• Jaké faktory se mohou podílet na vzniku jídelní závislosti? Jaký má vliv rodina, sociální prostředí, dostupnost jídla nebo potraviny, kulturní pozadí dané společnosti?
• Jaké důsledky může mít jídelní závislost pro integraci osobnosti, fyzické a psychické zdraví, výkonnost, život ve společnosti?
• Lze odvykat závislosti na jídle?
• Je možné působit u dětí preventivně proti vzniku závislosti?

Pro zodpovězení některých otázek je třeba nejprve uvažovat o funkcích jídla, které by se mohly uplatňovat ve vzniku a vývoji závislosti.

FUNKCE JÍDLA V DĚTSTVÍ, JEŽ MOHOU VÉST K ZÁVISLOSTI
Od narození dítěte se spojují dvě základní, úzce související funkce jídla: nutriční (biologická) a psychologická. Obě jsou stejně důležité, nicméně už od počátků postnatálního života se za určitých okolností mohou stát zdrojem závislosti.

1) Jídlo jako zdroj bezpečí
Blízká přítomnost matky nebo jiného pečovatele během kojení navozuje u kojence pocit bezpečí, tepla, ochrany. Tyto pocity se spojují s důležitými smyslovými vjemy nejen z přijímaného mléka, ale i z fyzického kontaktu s pečovatelem, odrážejí jeho pozitivní emoce, úsměv, mazlení. Dítě se uchyluje k vyžadování jídla, má-li pocit ohrožení, nepohodlí. Mléko je garantem dočasného bezpečí. Tím mohou vznikat vazby na jídlo jako na prostředek k řešení prvních životních trampot.

2) Příjemné tělesné pocity
Nejmenší dítě signalizuje pláčem veškeré tělesné potřeby, které ještě nedovede vyjádřit diferencovaně verbálními prostředky. Nemůže usnout, má bolesti, nepříjemné pocity vlhkosti, nebo jenom touží po přítomnosti pečovatelky. Matka dá dítěti jídlo (nakojí je), aby se upokojilo. Jídlo používá jako všelék, někdy tím řeší vlastní problémy. Může to být výrazem strachu o dítě, matka se obává, že mu nedává dost jídla, nedovede rozpoznat jeho nutriční potřeby. Podávání nadměrného množství potravy (zejména mléka při umělém kojení) může přispět k vytváření návyku na větší dávky jídla. Matka se tak může nechtěně stát prvním zdrojem jídelní závislosti dítěte. Navíc si však kojenec nevytváří správné spojení jídla pouze s uspokojení potřeby živin a tekutin, ale potrava se stává univerzálním prostředkem k dosažení příjemných pocitů.

3) Příznivé hodnocení fyzického zjevu dítěte
V mnohých kulturách a společnostech se traduje představa zdravého dítěte jako buclatého andílka. Tzv. „baby schema“ – tj. zvýraznění některých typických proporcí mláděcího nebo dětského obličeje se stává silným podnětem pro ochranitelské (pečovatelské) chování nejen u lidí, ale i u zvířat. Malé děti, které hodně jedí, jsou obdivovány rodinou i prarodiči. Hmotnost dítěte je pro ně kritériem zdraví. Dospělí si neuvědomují, že mohou dávat základ budoucím poruchám příjmu potravy a u dítěte s nadváhou pěstují představu, že jídlo přispívá k jejich atraktivitě a oblíbenosti. Dítě je se sebou spokojeno, pokud se nedostane v pozdějším předškolním věku do situace konfrontace se štíhlými vrstevníky.

4) Pozitivní hodnocení apetitu
Spokojenost s chutí dítěte k jídlu souvisí s předešlým bodem. Dítě je chváleno, jestliže dobře jí, nevybírá si, nenechává nedojedené zbytky. Rodiče s ním mají méně starostí ve srovnání s problematickým jedlíkem. V mateřské škole povzbuzují apetit i kuchařky, pro něž je jídelní chování dětí důležitou motivací k práci, mají radost, když děti dojídají a žádají o přídavky, pochvalují si jídlo.

5) Jídlo jako dar, odměna, uplácení
Je běžným zvykem, že přátelé přicházející na návštěvu, přinášejí jako dárky něco k jídlu (pro dospělé spíše k pití), pro děti nejrůznější pochutiny. Také za odměnu dostávají děti všelijaké dobroty. Jsou to nejčastěji sladkosti, moučníky, dorty, cukrovinky, čokoláda, méně často ovoce. Jídlem se však také dítě uplácí: aby nerušilo, nezlobilo, neobtěžovalo rodiče či dokonce aby preferovalo jednoho z nich v případě vzájemných hádek, konfliktů, nebo aby dávalo přednost prarodičům.

6) Jídlo jako součást společenských příležitostí, kulturních tradic
Jídlo je patrně ve všech kulturách součástí oslav, svátků, mimořádných událostí, doprovází provádění různých rituálů. Dítě se k nim postupně připojuje jako aktivní účastník. Tím získává představu o sociální funkci jídla. Je to přirozenou formou přípravy na život ve společnosti, zapojení se do kulturních tradic národa či skupiny (etnika). Těší se na tyto události, spojené s chuťovými zážitky. Také tím se může posilovat pozitivní vztah k jídlu. To samo o sobě nemusí být rizikem vzniku závislosti, pokud se nestane centrem života rodiny a není spíše důvodem k oslavám, než jejich doprovodem.

TYPY JÍDELNÍCH ZÁVISLOSTÍ
Dítě či dospívající může vyvinout závislost na určitém jídle, potravině, pochutině. Nejvíce nás může zajímat závislost na kvantitě přijímané potravy, bez zvláštní selektivity jídel. Návyk na zvýšený příjem potravy je zodpovědný za mnohé zdravotní a psychické obtíže, v současnosti zejména v souvislosti s nárůstem obezity v dětském věku. Dlouhodobé nebo záchvatovité přejídání narušuje rovnováhu mezi biologickými potřebami organismu.
Důsledkem mohou být zhoršené funkce nervových a hormonálních regulačních mechanismů nebo nejsou správně vyhodnocovány signály z periferie a vnitřních orgánů upozorňující mozková centra na sytost či přesycení. Z jídelních závislostí je častým problémem závislost na kofeinu, čokoládě, sladkostech, kávě, koření, soli a alkoholu (který ponecháváme stranou, protože je to samostatný komplexní problém, řešený na nejrůznější úrovni a publikovaný v četných vědeckých i populárních studiích).

1) Čokoláda
Někteří odborníci doporučují, aby se nevolila čokoláda jako forma odměny či dárku, a pokud možno děti na ni vůbec nezvykat. Problém je však složitější. Jak vysvětlit dětem, že nemají jíst čokoládu, která jim velice chutná, dostávají ji ostatní děti a nemají po ní viditelné obtíže. Nadto často slyší a vidí, jak je propagována v televizních reklamách a časopisech, které čtou jejich matky. Analýza složek čokolády ukazuje, že obsahuje některé prospěšné komponenty. Soudí se, že např. fenyletylamin má antidepresivní účinky, snižuje stavy úzkosti, vnitřního napětí. Kofein působí stimulačně, podobně teobromin. Polyfenoly obsažené v čokoládě mají antioxidační efekty, fosfolipidy a nukleotidy podporují činnost mozku, syntézu důležité aminokyseliny – tryptofanu, nezanedbatelný je obsah minerálií, např. hořčíku a vápníku. K oblibě čokolády přispívají i její senzorické vlastnosti (textury, aromatu, přítomnost dalších složek, jako jsou ořechy, mandle a další). Na druhé straně však přibývají doklady o závislosti dospělých osob na čokoládě. Jistě je to umožněno velkou dostupností čokolády a čokoládových výrobků. Podle některých studií souvisí závislost na čokoládě u žen s pohlavním dospíváním a menstruačním cyklem, avšak návyk na čokoládu není jen problémem žen. U dětí přispívá k závislosti preference sladké chuti i zvýšená potřeba energetických zdrojů, a problém vzniká, jestliže začne čokoláda nahrazovat jiné nutričně hodnotné pokrmy. Je otázkou, jak často může závislost vzniknout už u dětí a je-li nutná cesta od dostupnosti k oblibě, přes oblibu k návyku až k závislosti. Zůstane-li čokoláda na úrovni preference a dítě se naučí regulovat její příjem, může mít funkci mimořádnosti, nemusela by se dětem zakazovat.

2) Sladkosti, sladké nápoje
Závislost na sladkém snadno vzniká a upevňuje se v dětském věku. Nejde jen o bonbony, sladké moučníky, dorty, ale v současnosti i o sladké nápoje (o nichž byly publikovány již dříve kritické stati v časopisu „Výživa a potraviny“ a jinde, viz Fraňková, 2003; Frühauf, 1998; Nejedlý, 1999). Závislosti nezabrání umělá sladidla, i když mohou snižovat obsah cukru v potravinách nebo nápojích, podávaných dětem. Podobně jako čokoláda, závislost na sladkostech téměř vždy zvyšuje energetickou hodnotu potravy, což může dát základ dětské či pozdější obezitě.

3) Káva
Pozitivní účinky kávy jsou všeobecně známy. Působí stimulačně, odstraňuje únavu, ospalost, podporuje koncentraci, výkonnost. Vliv kofeinu nastupuje rychle, ale účinek je krátkodobý. To může vést k potřebě dalšího hrnku kávy, a tak může vznikat stav závislosti na kávě podobně jako na drogách. Mezi negativní působení se uvádí např. úbytek dopaminu (důležitého přenašeče nervových impulzů) v mozku. Klesá v něm rovněž hladina zinku, nezbytného pro udržování struktury a funkce buněčných membrán. U dětí bylo při nedostatku zinku v potravě zjištěno zhoršené učení, apatie, opoždění mentálního vývoje aj. U nás konzumuje pravidelně kávu patrně méně dětí a adolescentů než např. v USA, kde je návyk dětí na kávu častý. Naše děti přijímají kofein spíše prostřednictvím pití nápojů obsahujících kolu. Nejen mezi školáky, ale již i u předškolních dětí patří tyto nápoje mezi velmi oblíbené.
Větší děti a adolescenti, kteří si „hlídají kalorie“, volí často tzv. light nápoje o nižší energetické hodnotě. Tím se však obsah kofeinu obvykle nesnižuje. Cesta od návyku k závislosti může být pomalá, nelze ji však vyloučit.

Další jídelní závislosti
Dospívající mládež může postupně získávat další jídelní závislosti, jejichž kořeny mohou sahat do dětství. V rodinách, kde se podávají dospělým i dětem silně kořeněná nebo slaná jídla, mohou na ně vznikat pevné návyky až závislost. Problémy nastanou, jestliže je nutno ze zdravotních důvodů omezit sůl. Koření akcentuje chuť jídla, podporuje trávení, avšak je otázkou, zdali nemohou dát základ návyku na stimulační prostředky obsažené v pokrmech a zvyšovat práh citlivosti na senzorické vjemy spojené s jídlem. Méně kořeněné jídlo připadá těmto jedincům jednotvárné, snižuje se chuť na „obyčejná“ jídla.

Doc. PhDr. Slávka Fraňková, DrSc., Katedra psychologie Filozofické fakulty UK, Praha