Mýty ve výživě

S mýty i „mýty“ se setkáváme ve výživě velmi často. Snad tím úplně prvním je jakási mylná představa, že dítě je miniaturní dospělý a proto je stravován stejně jako dospělý. Přitom pro dětský věk platí zcela odlišná pravidla, jak pokud jde o frekvenci stravování a velikost porce, tak ve vazbě na zastoupení jednotlivých živin a jejich vzájemný poměr.
Dalším tradovaným „mýtem“ je „zahleňující“ účinek mléka, pro který je dětem z jídelníčku vylučováno. Ze základního pravidla trávení a vstřebávání však vyplývá, že mléko nelze „vstřebat přímo“, tedy jako jiné druhy potravin je nejprve tráveno a postupně se vstřebají jednotlivé složky (bílkoviny, sacharidy, tuky, minerální látky, voda,…). V organizmu se pak podle aktuální potřeby využijí či uloží do rezervy – nikdy tedy nevíme, zda z dnešního ranního mléka převahu energie využiji, když poběžím na tramvaj, či zda ji uložím do rezervy a využiji ji pak o víkendu během výletu na kole. Nemohu tedy tvrdit, že právě toto mléko se mi promítne do tvorby hlenu v průduškách. To není technicky realizovatelné. Jediným účelným bojem proti mýtům je jejich rozbor a vysvětlení, co je reálné, a co nikoliv.

Děti a skladba jídelních lístků – z vašich dotazů:
Čočka v kombinaci s chlebem je krajovou zvyklostí – v části České republiky se vůbec nepoužívá, v jiné pak není možné chléb vynechat. Z nutričního hlediska jistě není třeba doplňovat sacharidovou složku obsaženou v luštěninách chlebem. Velmi záleží na celkové skladbě jídla, jistě by bylo vhodné čočku kombinovat se zdrojem bílkovin živočišných.

Konzumace celozrnného pečiva a výrobků v předškolním věku – to je velmi závislé na konkrétním věku dítěte a konkrétních celozrnných potravinách (druh, množství i doba konzumace). V zásadě platí, že dítě musí dostat všechny potřebné složky v takových porcích, které reálně zvládá jíst. U dětí velmi malých (cca do 3 let věku) je rizikem konzumace potravin se semínky ve smyslu rizika jejich vdechnutí při neopatrné konzumaci. Ve vyšším věku je možné zařazovat tyto potraviny do jídelníčku v rámci pestrého stravování. Ale nikdy by neměly tvořit dominantní složku jídelníčku. Pro horší stravitelnost a vyšší podíl vlákniny v těchto potravinách je pak snížena konzumace dalších jídel a nepodaří se proto složit jídelníček podle pravidel – se všemi potřebnými živinami. Zařazení těchto potravin ve večerním jídle pak může způsobit nespavost dítěte pro potíže s nadýmáním či bolestí břicha.

Snížení obsahu tuku, cukru v jídelníčku – modifikace pokrmů či jídel v tomto smyslu rozhodně jsou možné a lze obvykle využít různých forem. Rozhodně ve stravování dnešních dětí tato opatření mají své opodstatnění – mnoho dětí konzumuje nadměrné množství sladkých a tučných jídel, a při obvyklé snížené pohybové aktivitě to má za následek vysoké počty dětí s nadváhou. Nikdy by však nemělo dojít k naprostému vyloučení některé složky výživy (to znamená omezit přiměřeně, ale nevyloučit zcela). V každém případě je velkým rizikem (a jídelním nešvarem) nabídka automatů ve školách.

Dia verze ve školní jídelně – školní jídelna by měla umožnit všem žákům stejné podmínky (tedy bez diskriminace některých z důvodu diety). Rozhodně by měla jakákoliv dietní strava vycházet z podkladů sestavených kvalifikovaným odborníkem. Zrovna u diabetické stravy pro dítě se bez problému může stát, že jídelníček bude shodný s ostatními – jde o vyvážené stravování vhodné pro každého. Některé jiné diety však mohou znamenat zcela odlišnou přípravu i suroviny.

Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka, Fakultní Thomayerova nemocnice Praha