Komentovat Kuchařky a jejich platy
O přípravu jídel se v jídelně ZŠ Milady Horákové stará 9 lidí: vedoucí jídelny, administrativní pracovnice, 3 vyučené a 4 zaučené kuchařky. Administrativní pracovnice má na starosti zejména stravné a banku, vyřizuje telefonáty, hovory s rodiči. Vedoucí jídelny pečuje o sklad, spotřební koš, jídelníček, HACCP a řízení lidí. Je toho hodně. Práci jim samozřejmě usnadňují počítače, v nichž vedou většinu agend, obě se dokáží zastoupit a v případě potřeby pomáhají i v kuchyni. Tu samostatně řídí vedoucí kuchařka Květa Twardoszová.
O svých kuchařkách Miloslava Vampolová říká: „Jsou výborné, jsou super šikovné. Beru je jako tým a radím se s nimi o zásadních i o méně důležitých věcech. Hlasovaly i o tom, jestli chceme reportáž z naší jídelny na portálu Jídelny.cz, a vaše návštěva zvítězila poměrem 5:3. Dříve měly kuchařky obavu říci před ostatními svůj názor, proto jsme hlasovali tajně, pomocí hlasovacích lístků. Dnes už se svůj názor říci nebojí.“
Jak ovšem přiznává, má obavu z toho, jak se věkový průměr týmu postupně zvyšuje. Hlavní kuchařka Twardoszová dokresluje: „Já dnes vařím už pro děti svých bývalých strávníků.“ Nové mladé pracovnice nepřicházejí, finanční ohodnocení je nízké a práce je školní jídelně je dřina.
Vedoucí Vampolová uvádí tuto zkušenost: „V září 2012 jsme chtěli přijmout novou zaučenou kuchařku na čištění zeleniny a mytí nádobí. Musela říci, proč se o místo uchází, jaký si představuje plat, co dělala před tím, jestli je ochotná udělat něco navíc, jestli může občas přijít do práce dříve a podobně. Když jedna uchazečka slyšela plat 10450 Kč hrubého, řekla, že za tuto částku se jí nevyplatí ani vstávat z postele.“
Přes nízké platy zde však velkou fluktuaci nemají. Příčin je více: jednak by si starší kuchařky už obtížněji hledaly práci, jednak oceňují nepopiratelné výhody: všechny bydlí blízko jídelny, pravidelná jednosměnná pracovní doba a dobré pracovní vztahy, budované po desetiletí.
Zapojují se do akcí školy
O tým je třeba pečovat a formovat ho. V jídelně Milady Horákové se to daří velmi dobře. Tradicí například je, že celý kolektiv se jezdí podívat k jedné z pracovnic domů, aby poznal její soukromí.
Vztahy v kolektivu se posilují také tím, že se jídelna pravidelně zapojuje do takových akcí školy jako je vítání prvňáků, oslavy velikonoc nebo mikulášská nadílka. Na Den učitelů se jde hromadně na bowling a griluje se na školní zahradě.
Jiným příkladem je školní ples, který je určen pro žáky vyšších ročníků. Žádná diskotéka, ale klasický ples, na němž se podílejí i učitelé a kuchařky. Ty připravují občerstvení, které k plesu patří – příprava 300 chlebíčků a 400 jednohubek kuchařky skutečně prověří. Když mi vedoucí Vampolová líčí, jak ples připravují, pochvaluje si i výbornou spolupráci s ředitelem školy, jak se současným, tak s tím předchozím.
Slavíte Halloween?
Jídelna pořádá i vlastní gastronomické akce. První tohoto druhu byla mexická kuchyně, při níž si kuchařky nasadily sombrera a strávníky tím doslova uchvátily. Kuchařky při podobných akcích vždy dbají na to, aby před strávníky předstoupily v kostýmech nebo nějakém zvláštním oblečení. O tom ostatně svědčí i obsáhlá kronika, kterou mi paní Vampolová a její spolupracovnice Mária Solilová předkládají. Spousta akcí, spousta zápisů, spousta fotografií.
K uspořádání nějaké gastronomické akce nevynechají kuchařky žádnou vhodnou příležitost a vždy všechny společně přiloží ruku k dílu. Např. na svátek Helloween vymyslely pro strávníky tento jídelníček:
Netopýří polévka
Pamlsek černé kočky (hovězí na smetaně knedlík)
Pokrm hrbaté čarodějnice (makarony s nivou)
Pavučinkové překvapení pro děti (žvýkačka)
Koktail dračí krev (coca cola s višňovým sirupem)
„To opravdu dáváte dětem Coca-colu?“ ptám se a vedoucí Vampolová odpovídá: „Dáváme ji tak jednou za pololetí. Není to originál cola, je to dětská cola a bývá jen na Den dětí, na Vánoce nebo na Haloween.“
Řízení týmu a jeho úskalí
Mimořádné úsilí pracovního kolektivu je však třeba i ocenit. Finanční odměna je však při úrovni platů ve školních jídelnách nemožná. Zbývá poděkování, pochvala, dobré slovo, a jak uvádí vedoucí jídelny, hlavní kuchařka Twardoszová to dokáže velice dobře. Kolektiv dělá, co jí na očích vidí. Odměnou je i příjemně strávený čas při zmíněném bowlingu nebo grilování.
Ve větších ženských kolektivech to občas skřípe. Ptám se proto: „Pohádáte se někdy?“ Odpověď zní: Určitě, tak jako v každé jídelně a tak jako v každém kolektivu. Podle vedoucí jídelny mnoho sporů začíná špatnou komunikací a při jejich řešení by měl dostat prostor každý pracovník pro vyjádření svého názoru, ať už dobrého nebo špatného. „Pokud se nedokážeme domluvit mezi sebou, vše půjde podle legislativy (zákoník práce, vnitřní předpisy školy) a spolupracovnice ví, o co mohou přijít. Takže spory se zatím vždy vyřešily ke vzájemné spokojenosti,“ dodává Miloslava Vampolová.
Vzdělávání ve školní jídelně
Samozřejmostí by dnes pro každého pracovníka mělo být pravidelné vzdělávání. Vedoucí k tomu ale říká: „Pro pracovníky ŠJ je vzdělávání málo, nejen pro vedoucí, ale i pro kuchařky.“ Hodně informací pochytí zdejší kuchařky při návštěvách firemních kuchařů, které si občas zvou. Tyto návštěvy jsou užitečným předáním zkušeností i zpestřením pro strávníky. Jedna dvě kuchařky jsou vysílány na různé semináře o vaření nebo hygieně a pak předávají informace ostatním. Pravidelně se některé účastní školení Nové trendy, samozřejmostí je i sledování pořadů o vaření v televizi. Rovněž vedoucí Vampolová jim předává informace z porad, konferencí a z internetu.
Sama dobře ví, jak je vzdělávání potřebné, protože v roce 2012 dokončila bakalářské studium na Univerzitě Karlově. Myšlenka na studium v ní uzrála v okamžiku, kdy se jí dostala do rukou nabídka na kurz „Základy školského managementu pro vedoucí pracovníky, ředitele a ředitelky školních jídelen“ z Centra školského managementu. Kurz absolvovala a podle jejích slov neměl chybu, byl zaměřen na školní stravování a hodně z něho načerpala.
Absolventům kurzu pak škola nabídla tříleté bakalářské studium zaměřené na řízení školského zařízení a paní Vampolová neváhala. Jak uvádí, studium jí moc dalo. Získala větší nadhled, lépe se vyzná v typologii lidí a lépe chápe jejich chování. Uvážlivěji také hodnotí nabídky dodavatelů.
Na otázku, zda by bakalářské studium doporučila ostatním vedoucím jídelen, odpovídá takto: „Určitě mohu jen doporučit. Vývoj například v technickém vybavení je velmi rychlý, musíme na něj reagovat a každá nová znalost vás posunuje dopředu. Když jsem uvažovala o přihlášce, věděla jsem, že mám ideální podmínky: Věděla jsem, že mám zástupkyni, na kterou se můžu spolehnout, že můžu jídelnu jednou za dva týdny na den opustit a věnovat se studiu. Děti mám velké a manžel mě velmi podporoval. Jedinou nevýhodou byla časová náročnost.“
Bakalářská práce Miloslavy Vampolové se zabývala analýzou pracovního místa vedoucí kuchařky v jídelně. Její součástí bylo i zjišťování a vyhodnocení informací asi ze 110 jiných škol a jídelen. Práce uvádí, jak postupovat, když v budoucnu vedoucí kuchařka odejde, jaké činnosti musí předat své nástupkyni, jakými manažerskými a odbornými kompetencemi má vedoucí kuchařka disponovat.
Vzhledem k tomu, že doba odchodu hlavní kuchařky se postupně přibližuje, paní Vampolová věří, že závěry své bakalářské práce prakticky využije.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze