Praktické problémy se školními obědy pro sociálně slabé děti

Na otázky redakce odpovídala paní Iva Pokrupová, vedoucí školní jídelny Mojžíř v Ústí nad Labem.

Školní jídelna a její strávníci

Řekněte nám něco o vaší jídelně.

Naše jídelna je specifická v tom, že se nacházíme na konci Ústí nad Labem, v tzv. vyloučené lokalitě, v obci Mojžíř. Když jsme začínali, škola měla téměř 700 žáků a složení obyvatelstva bylo zde úplně jiné. V nynější době je tady převážná většina sociálně slabých rodin. Vaříme dvě jídla, cena obědů pro přípravky je 19 Kč (žáci do 6 let), žáci 7–10 let platí 21 Kč, 11–14 let 23 Kč a žáci 15 let a starší platí 24 Kč. Celkově máme přes 300 zapsaných strávníků, ale chodí v září, říjnu, kdy nastoupí do školy a rodiče mají ještě chuť jim oběd zaplatit. Pak to hodně slábne, průměrně připravujeme 200 obědů. V některých měsících i méně.

Kolik z toho ale tvoří učitelé a cizí strávníci?

Učitelů je kolem 45 a cizích do 50. Takže dětí máme opravdu málo, počet přihlášených se navíc hodně mění. S dětmi někdy chodí na oběd i paní učitelky v rámci výuky, aby se děti naučily stolovat. Ony mi dopředu nahlásí, kdo přijde, nepřijde, zaplatí si oběd a v ten den přijde celá třída.

Zažila jste tady dobu, kdy v okolí byla běžná skladba obyvatelstva. Můžete porovnat chování strávníků tehdy a dnes?

Já zde pracuji přes 22 let, a když jsem nastoupila, škola byla zcela naplněná. Tehdy jsme měli přibližně 550 strávníků, z toho pouze 20 dospělých. Pro cizí strávníky se nevařilo. Rodiče dětí v té době všichni pracovali, tudíž se skoro všechny děti stravovaly ve školní jídelně. V dnešní době z rodičů málokdo pracuje, jsou doma, říkají, že dětem uvaří a že není důvod, aby je dávali na školní obědy nebo do družiny. Ale vidím, jak někteří dávají dětem peníze a ony si pak nakupují nedaleko v obchodě – chipsy, sladkosti. Dříve se vařil jeden oběd a byla spokojenost ze strany rodičů i dětí. Dnes je to tak, že spokojení jsou hlavně ti rodiče, kteří mají zájem, aby dítě mělo dobrou stravu a také rodiče, kteří poznali, jak vaříme. Některé malé strávníky, kteří nenavštěvují školní družinu, do jídelny jejich maminky doprovází a počkají, až se dítě naobědvá. Osobně si myslím, ať se dítě cítí dobře a hlavně ať se naučí dobře stravovat.

Problémy s platbou stravného a objednávkami obědů

V dnešní době obzvlášť ve velkých školách převažuje placení na účet. Jak platí strávníci u vás?

Platba na účet pro strávníky, pokud měli zájem, bývala pravidlem. Když jsme ji před 15 lety zavedli, rodiče byli nadšení. Dnes mám bohužel platby na účet jen od 3 učitelů, ostatní strávníci si platí hotově. Dříve rodiče spočítali částku na měsíc, poslali ji na účet a bylo to vyřešené na celý měsíc. Dnes si někteří strávníci chodí kupovat obědy na týden, někdy i jen na jeden den. Takže dopředu nevím, jaký bude přesný počet strávníků.

Jak si vůbec děti u vás objednávají obědy?

Měli jsme čipové karty, ale rozbila se čtečka, kartička se také musela platit, děti by kvůli tomu ani na oběd nepřišly, karty nenosily a ztrácely. A tak jsme karty zrušili. V počítači normálně tisknu jídelníčky, v jídelníčku si žák zaškrtá, co chce a vše zaplatí a následně vytisknu stravenky. Je to hodně pracné. Kvůli tomu musíme připravovat jídelníček na celý měsíc, což nám vůbec nevyhovuje. Dřív se skládal jídelníček po týdnu. Dnes se mění počet strávníků ze dne na den, vaříme 2 jídla na výběr, nejsem schopná přesně odhadnout, jak bude vypadat spotřební koš. Pravidelně chodí asi 60 dětí, ostatní nepravidelně. Já rodiče vždycky upozorňuji, že by si jídlo měli objednat a zaplatit předem, alespoň pár dní. Ale oni stejně ještě ten den ráno stojí u okýnka, že zapomněli atd. Někteří mají obědy zamluvené dopředu, vím o nich a můžu s nimi počítat a pak děláme vždy nějakou rezervu, například na přídavky, protože většinou někdo navíc přijde.

To musí být časově náročné. Máte tady nějaké úřední hodiny?

Ráno od 7 do 8 hodin a během výdeje obědů od 11:30 do 14 hodin. Mám spoustu rodičů, kteří mi řeknou: „Já nemám peníze, zamluvte obědy a já je dojdu zaplatit.“. S nimi taky musím počítat.

Takže vy normujete a přesně nevíte na kolik porcí?

Počty u některých jídel dokážu změnit, něco se však mění těžko. Ale je tady možnost: oběd č. 2. Suroviny na dvojku jsou vždycky. Aby dítě nebylo bez oběda, nabídnu mu dvojku. Buď chce jíst, nebo nechce jíst.

Setkáváte se i s rodiči, se kterými není dobrá domluva?

Ze začátku pár takových rodičů bylo. Ale já jsem spíš smírná, vyslechnu je a vysvětlím jim, že to tak nejde. Když na mě zvýší hlas, snažím se jim vše vysvětlit, protože jim leccos třeba nedochází. Nedávno jsem měla případ, že dítě bylo nemocné, maminka mi nahlásila, kdy začne chodit do školy a objednala mu obědy. Jenže dítě bylo stále nemocné, do školy nepřišlo a rodiče neprodloužili další odhlášení obědů. Nesleduji, jestli chodí nebo ne. Maminka si přišla stěžovat a já jsem jí říkala, že obědy mi ona neodhlásila, že nemohu vědět, jak to s dítětem je, protože ona pouze informovala paní učitelku, ale mě už ne.

Jaké problémy vám to způsobuje při objednávce potravin, když se děti přihlašují na poslední chvíli?

Problémy s tím občas mám. Předběžně musím pořád počítat trochu víc. Pokud mi zbude maso, tak ho do 2 dnů zpracujeme. Ale někdy se stane, že objednám čerstvé maso, aby ho bylo přiměřeně, a potom najednou, jeden den dopředu se mi přihlásí víc dětí, třeba třída v rámci výuky stolování, a já to maso musím doobjednávat. Právě dodavatele masa mám z větší dálky, protože mám domluvenou akční cenu, a možnost rychle doobjednat není. Ryby mám mražené, čerstvé nepoužívám.

Když jsme si domlouvali tento rozhovor, říkala jste, že ráno jezdíte ještě nakupovat do obchodu, když je potřeba. Proč to děláte, jaké výhody vám ranní nákup přináší?

Hlavně ekonomické. Vím, jaké jsou akce v obchodech, je tam vše čerstvé – většinou chodím do jednoho, neobíhám všechny. Kdežto když objednám z velkoobchodu, např. ledový salát mi přijde skladovaný a stojí třeba o 10 Kč víc.

Není k tomu námitek ze strany hygieny?

Ne. S panem ředitelem jsem na tom domluvená, ten to přivítal.

Skladba obědů a fondy pro sociálně slabé

Nemají sociálně slabší rodiny někdy odlišné představy o skladbě obědů než vy, která musíte dodržovat spotřební koš s přihlédnutím k nutričnímu doporučení?

U nás se každé dítě hodně nají, někteří si jdou přidat třeba i třikrát polévku. Takže vidím, že jim chutná. Já mám pocit, že ten oběd je jejich jediné vydatné jídlo za ten den. Rodiče nic nenamítají, někteří z nich si chodí k nám pro jídlo také a chutná jim. A co se týče skladby jídelníčku, uvedu příklad. Máme třeba bretaňské fazole a navrch jako ozdobu dáme kousek uzeniny, na dvojku je zeleninový salát s kuřecím masem a dresingem. Rodiče hned chtějí fazole, protože slyší, že je v nich uzenina. Ale celkově si myslím, že děti tady mají rády všechno. Naučily se nám dokonce jíst ryby a nemají problém s luštěninami.

Zmínila jste se o nižší úrovni stolování.

U mnoha dětí je určitě. To mohou potvrdit i paní učitelky, které sem s žáky chodí, aby je naučily stolovat. Některé děti někdy neumí držet ani lžíci, někdo občas jí i rukama. Ale postupem času jsou kultivovanější.

Existují fondy, hradicí nemajetným rodinám školní stravování dětí. Využíváte je?

Snažili jsme se. Potřebné děti navrhovali učitelé, i když rodiče znám i já a vím, kteří nemají dostatek peněz. Tito rodiče by chtěli, aby se jejich děti stravovaly, ale nemohou si to dovolit. Pan ředitel vše potřebné vyřizoval, ale nakonec nám nebylo vyhověno, jelikož organizačně bylo vše dosti obtížné a zároveň i z důvodů, že rodiče těchto žáků pobírají vyšší sociální dávky. Oni prostě ty peníze utratí za něco jiného. Myslím si ale, že kdyby měly děti obědy zaplacené ze sociálních dávek, stravovaly by se všechny.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz