Školní jídelna v Ostravě – Výškovicích je umístěna uprostřed velkého sídliště. Patří pod základní školu Srbská 2, která však leží pěkných pár set metrů dále. Jídelnu vede paní Blanka Pekařová. Patří k těm nejzkušenějším, ve školním stravování pracuje už třicet sedm let. Patří i k častým návštěvnicím portálu Jídelny.cz, kde vám často radí v diskusi.
Rozhovor o zdejší jídelně, o minulosti a současnosti školního stravování jsme vedli v září 2012, po odeznění návalu povinností spojených se začátkem školního roku.
Vaše jídelna patří pod školu, ale stojí úplně osamoceně a poměrně daleko od školy. Kdo k vám tedy chodí na oběd?
Vaříme pro základní školu Srbská 2 v Ostravě, pro speciální soukromou základní školu pro děti s mozkovými dysfunkcemi a pak také pro cizí strávníky. Vaříme tak kolem třistapadesáti obědů a přes padesát dopoledních svačinek.
Kolik je jich v jednotlivých kategoriích a v jakých jsou cenách?
Vydáváme zhruba třistatřicet obědů pro školu, takových 15 lidí chodí přes ulici a zbytek jsou zaměstnanci speciální školy. Pro ty malé děti ve věku sedm až deset let máme od 1. září normu 23 Kč, pro kategorii jedenáct až čtrnáct je to 25 Kč a pro tu nejvyšší máme 27 Kč. No a jsou na to čtyři děvčata v kuchyni plus já v kanceláři.
Jak máte vybavenou kuchyň? Prošli jste nějakou větší rekonstrukcí, nebo máte vybavení starší?
Nejlepší vybavení, co tam máme, je konvektomat, ten je úplně úžasný, jinak máme samozřejmě plynové kotle, pečicí trouby, prostě starou klasiku. Žádná velká rekonstrukce se v kuchyni nekonala, vyměnili nám před sedmi lety podlahu, vyměnili nám část oken a to je zhruba všechno. Samozřejmě nerezové nádobí, to je paráda, ale jinak nic.
Doplňková činnost se projeví na platech
Říkala jste, že připravujete svačinky. Proč?
Svačinky připravujeme jenom pro první a druhé třídy, které mají učebnu v naší budově, ostatní třídy jsou jinde. Děláme to proto, abychom rodičům ulehčili trochu život a navíc s prvňáčky je vždycky hodně práce. Chtěli jsme jim trošičku vyjít vstříc.
Co na svačinky podáváte?
Na svačinky podáváme všechno možné: různé druhy chlebů, pečivo celozrnné i bílé, k tomu pomazánky, nápoje. Děvčata upečou dvakrát do měsíce nějakou domácí buchtu, v žádném případě sladké pečivo nekupujeme. Občas nějaký puding nebo tvarohový krém, krupicovou kaši, párek v rohlíku, palačinky, chléb ve vajíčku apod. Dítě si může přidat, co chce, i pečivo i pití. Jsou některé děti, které třeba nejedí pomazánku, tak jim paní kuchařka namaže jenom chleba máslem. Snažíme se jim vyjít vstříc, aby prostě byly spokojené.
Kolik svačinky u vás stojí?
Svačinka stojí celkem dvanáct korun, z toho sedm korun je náklad na potraviny a zbytek jsou režie.
Je o ně zájem a je pro vás jejich příprava zajímavá?
Zájem je čím dál větší, teď v září jich máme jedenapadesát, což je za posledních pět let nejvíc. A zajímavé to pro nás je, protože veškeré peníze za mzdové náklady zůstanou v kuchyni.
Jenže jsou školy, kde takto získané finance použije ředitel pro školu a ne pro jídelnu. Jak je to u vás?
Vždycky dvakrát za rok máme vyúčtování mzdových nákladů, odečtou se od toho odvody a zbytek peněz podle smlouvy, kterou máme, je rozdělen procentuálně do kuchyně. Rozhodně se to na mzdách kuchařek projeví.
Ano, nízké platy kuchařek se dají zvýšit doplňkovou činností. Ale v mnoha jídelnách se vedoucím do toho nechce, protože ono to má i své nevýhody.
Doplňková činnost je řešením za situace, kdy opravdu ty peníze zůstanou v jídelně. Pro nás to je úžasná motivace, protože jsme si vydobyli docela dobré renomé tady v okolí, cizích strávníků se nám hlásí čím dál tím více, hlavně z řad důchodců i maminek na mateřské. A jsou to penízky, které nikde nenajdete. Také musím říct, že naše děvčata berou svoji práci jako poslání, dělají ji s láskou a není jim zatěžko udělat cokoliv navíc bez ohledu na tu odměnu.
Kolik let už ty svačinky připravujete?
Začali jsme v roce 1990. To chodily téměř všechny děti z této budovy, jenže tenkrát svačinka stála asi 4 koruny, neúčtovaly se žádné režie. Dítě dostalo na začátku měsíce lísteček, že má svačinku zaplacenou, a tím to skončilo. Postupem času se musely začít brát odhlášky a v současné době už to evidujeme jinak – v režimu doplňkové činnosti…
Máte na jejich přípravu a podávání nějaké speciální vybavení?
Máme pouze oddělené skleničky, aby byly jiné, než mají děti u oběda, dále malé talířky, ruční šlehač na pomazánky. Jinak nám stačí vybavení, co máme v kuchyni.
Strávníci zdejší jídelny
Vaříte kolem 15 obědů pro cizí strávníky z okolí a říkala jste, že se vám jich hlásí čím dál víc. Máte kapacitu, abyste je uspokojili?
Určitě, máme kapacitu tisíc obědů a vaříme kolem třistapadesáti.
Vaše jídelna stojí uprostřed velikého sídliště, takže těch zájemců z okolí asi může být docela hodně.
Víte, to je sezónní. Třeba důchodci přijdou v zimě, když nejsou na zahrádkách, ale potom se stane, že nechodí, protože je náledí. Někteří přijdou jenom dva dny v týdnu, nebo berou pravidelně pondělky, středy, pátky, někteří se stravují pravidelně. Je to takové střídavé, zhruba se držíme kolem těch patnácti obědů denně.
Vaše škola má asi 500 žáků, ale leží pár set metrů odsud. Jak se ta vzdálenost projevuje na počtu vašich strávníků?
Je to otázka věková, nejvíce jich máme z prvního stupně, a potom v přibývajících ročnících ten zájem klesá. Ale zase se to liší: v šesté a sedmé třídě jich chodí celkem dost, ale v některé třídě máme jenom dva strávníky. Taky pochopitelně záleží na kolektivu. U dětí jeden chce chodit s druhým, a ten potom s třetím, a když nechodí nikdo z té třídy, tak proč bych tam chodil já.
Ceny vašich obědů jsou od 23 do 27 Kč, svačinka 12 Kč. V Ostravě a okolí je poměrně dost velká nezaměstnanost, jak rodiče reagují na ceny vašich jídel?
Tyto ceny máme od prvního září 2012. Předtím jsme měli dvacet jedna, dvacet dva a dvacet tři korun. Vzhledem k tomu, že ceny potravin jdou pomalu nahoru a budou ještě horší od ledna, tak jsem se rozhodla po konzultaci s panem ředitelem na začátku školního roku cenu zvýšit. Můžu říct, že se nám to na počtu strávníků neprojevilo negativně. Máme zhruba stejný stav, jako byl vloni.
Setkala jste se s nějakými zápornými reakcemi na to zdražení?
Osobně ne, rodiče jsem na to předem upozorňovala a každý říkal „Nedá se nic dělat, zdražuje se všechno,“ takže to přijali s pochopením.
Jídelníček
Podívejme se na váš jídelníček. Vaříte na výběr, nebo trváte na jednom jídle?
Výběr nemáme. Jsem asi staromilec, ale prostě zastávám názor, že děti do patnácti let nejsou tak na výši, aby si mohly vybírat. Výběr by byl krásný pro děti, ale obávám se, že s dodržováním spotřebního koše by byl problém. Vařit na výběr si navíc žádá investice, vybavení, a to my tady nemáme.
Cítíte tlak na to, aby byla dvě jídla?
Budete se divit, ale až tak moc ne. Sem tam se někdo sice pozeptá, tak se to snažím vysvětlit, proč se tomu bráním, a zatím mně ještě nikdo za to nevynadal…
O jaké jídlo je mezi vašimi strávníky největší zájem?
O smažený sýr, hranolky, nejlépe kdyby byly každý den, potom samozřejmě řízky na jakýkoliv způsob. Děti mají rády buchty, segedínský guláš, rajskou omáčku a k smrti milují těstoviny a guláš s těstovinami anebo s knedlíkem. Zrovna nedávno jsme měli guláš s těstovinami a kuchařka vydávala na dvě strany, jako běžný výdej a přídavky.
Jaké těstoviny k tomu dáváte?
Semolinové v každém případě, kolínka, vřetena, fussili, tříbarevné těstoviny, špecle, jakékoli tvary italských těstovin.
To je neobvyklé, to jsem zatím moc neviděl.
Debrecínský guláš jsme vždycky dávali s těstovinami, pak jsme s nimi zkusili obyčejný vepřový guláš a byl úplně bez problémů. Hovězí je samozřejmě lepší s knedlíkem.
V jídelníčcích se dost projevují různé krajové zvyklosti. Byl jsem kdysi na Rožnovsku a tam v zimě zkoušejí pro děti připravit zabijačku. Vy byste to nezkoušela, soudím podle výrazu vaší tváře.
Ne, to bych nezkoušela, ale když mluvíte o těch krajových specialitách, my tady pořádáme tematické kuchyně. Měli jsme třeba týden valašské kuchyně, pak jsme dělali babiččinu kuchyň. To se potom vytáhnou receptury, které jsou málo běžné a které děti neznají, a uděláme jim z toho jídelníček na celý týden.
Jaký to má ohlas?
Ohlasy jsou různé. V minulosti, kdy nás bylo v kuchyni víc, jsme si k tomu dělaly i tematické výstavky. Když byl týden babiččiny kuchyně, tak každá z nás přinesla z domu něco starého: mlýnek na maso, bylinky, porcelánové kořenky, staré nádobí a podobně. Jednou zde byl i zvon na praní prádla a děti hádaly (psaly na lístečky), co to je. Kdo uhádl, dostal čokoládu… Každý den byla výstavka, to bylo něco úžasného, bohužel časově se to dnes nedá zvládnout.
Jsou tyto akce jen pro oživení vaší činnosti, nebo vám to třeba i zvýší počet obědů?
Spíš je to oživení, protože kdo na ty obědy chodí, tak na ně bude chodit, a kdo je nechce, tak můžete dělat, co chcete, a chodit nebude.
Pořádáte ke stravování nějaké ankety?
Dvakrát jsme dali do jídelny sešit, ať děti napíšou, co jim tady nejvíce chutná, a jídla, která budou mít nejvíc čárek, z těch jim uděláme celý týden. Některé to vzaly zodpovědně, některé si z toho dělaly legraci a nepřejte si vidět, co tam kolikrát bylo napsáno. Takže jsem od podobných akcí radši upustila a spíše se řídím vlastním pozorováním.
Zkoušíte dělat nějakou propagaci na tyto akce?
Nějakou extra propagaci, to ne, ani v městských novinách. Je to vždycky na jídelníčku týden předem, je vystaven na webových stránkách, je vyvěšený v jídelně, tak si myslím, že je to i tak vidět.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze
Autor: majka 1
pozdrav
srdečně zdravím Vás i celý kolektiv. Tato práce si opravdu žádá srdce, jinak to nejde. Přeji hodně spokojených strávníků a pracovité a trpělivé kuchařinky.
Autor: Pekařka
Děkujeme za pozdrav a přejeme totéž, co vy nám 🙂
Autor: sládek-b@nn@
jídelna OV
Hezký článek,a je moc dobře,že zastáváte názor jednoho jídla!!
Přeji vše dobré do dalších dnů.-)
Autor: pavel
nase kuchticky
DĚLÁTE TO DOBŘE .Vas věrný jedklik