Představujeme školní jídelnu v Ostravě – Výškovicích (2)

Kvalifikace vedoucích ze školních jídelen

Zmínila jste se o panu řediteli. Vztah mezi vedoucí školní jídelny a ředitelkou nebo ředitelem, to někdy bývá takový prubířský kámen. Jak je to u vás?

Vztahy s naším vedením školy jsou vynikající, vždycky jsme se na všem shodli, sice to někdy žádalo trošičku kompromisu, ale vždycky jsme nakonec dospěli k řešení, které je dobré jak pro školu, tak pro jídelnu.

Myslíte si, že vedoucí, když má dlouholeté výsledky, si může respekt ředitele vydobýt svou prací a svými výsledky?

Rozhodně, v každém případě.

Jak vidíte pozici nastupujících vedoucích, které v této době přichází na místa vás, které ve školním stravování děláte už desítky let?

V každém případě to mají o hodně složitější, než jsme to měly my, protože nemají metodické vedení, které jsme měly my kdysi před lety. Každá vedoucí je součástí nějakého právního subjektu a musí se podřídit vedení školy, musí se podřídit zvyklostem. Když jsem začínala já, bylo to mnohem jednodušší. Také proto, že jsme byly samostatné zálohové organizace obecních úřadů se svými rozpočty, účetnictvím, právy i povinnostmi.

Kdybyste se s takovou začínající vedoucí dostala do styku a měla jí dát pár základních rad, co byste jí poradila?

Ať se vždy snaží domluvit s vedením školy, protože vždy nějaká dohoda existuje. Pak bych jí poradila, ať nastupuje do práce s pokorou, protože každý začátek je těžký, a nesmí se bát přiznat svoji chybu.

Chodí se za vámi ty nastupující vedoucí poradit?

Spíš si tady tak konzultujeme s děvčaty, se kterými se známe už x let. Když potřebují pomoci, tak zavolají a snažím se jim poradit, ale samozřejmě taky nevím všechno. Co můžu, pomůžu, a co nevím, tak prostě přiznám, že nevím.

Vidíte nějaké možnosti, jak tyto mladé vedoucí mohou zvyšovat svou odbornou kvalifikaci?

Určitě, takových školení je dost, ale samozřejmě záleží na vedení školy, jestli jí to vzdělávání umožní, i když je to jeho zákonná povinnost. Je to také otázka finanční. Myslím si ale, že jsou i jiné možnosti – internet, dobrá rada od starší kolegyně apod. Stačí jenom chtít.

Mnozí namítají, že úroveň těch školení je velmi rozdílná. Jak vy si tyto kurzy vybíráte?

Já si vybírám podle toho, kdo ten kurz vede a samozřejmě oproti těm začínajícím děvčatům mám výhodu, že spoustu školitelů už znám, takže vím, která osoba je kompetentní.

Není málo vedoucích školních jídelen, které studují vysokou školu. Myslíte si, že vysokoškolské vzdělání je pro vedoucí školní jídelny potřebné?

Určitě je potřebné pro vedoucí, které jsou ředitelkami právního subjektu. Ale na úrovni, kdy jsme součástí nějakého právního subjektu, a děláme jenom tu odbornou práci, stačí vzdělání středoškolské. A nejdůležitější jsou zkušenosti.

Příprava dietních jídel

Připravujete tady i dietní jídla. Jaká?

Vaříme bezlepkovou a diabetickou dietu. Máme dvě děti s bezlepkovou dietou, jednoho malého diabetika, ale nebráníme se žádné další dietě, vařili jsme i po infekční mononukleóze a žloutence. Vždycky všechno na doporučení lékaře.

A jsme znovu u vzdělání a kvalifikace, tentokrát kuchařek. Jak jste své kuchařky vzdělala v tom, aby dokázaly tyto speciální diety připravit?

Já jsem je nijak vzdělávat nemusela, protože mám kuchařky, které se rády vzdělávají samy, a navíc bezlepkové děti jsme tady měli snad už i před dvaceti lety, a to jsme začínali vyloženě partyzánsky ve spolupráci s rodiči dítěte… Děvčata už mezitím nějaké zkušenosti nabrala a v žádném případě se přípravě diet nebrání.

Příprava těchto jídel je vždycky jakýmsi rizikem, jak to riziko u vás máte ošetřené?

Tak riziko to v každém případě je. Máme proto připravenou vzorovou dohodu, kde jsem vlastně napsala něco v tom smyslu, že nejsme vzdělaní v oboru dietní sestra a že pokrmy budeme připravovat v souladu se svými současnými znalostmi a zkušenostmi, a že hlavně za případné zdravotní problémy dítěte nenese jídelna žádnou zodpovědnost. A pokud je rodič toto ochoten podepsat, tak si myslím, že jídelna je chráněna. Zatím se nám nestalo, že by byl nějaký problém.

Podrobné provozní řády pomáhají

Na vašich webových stránkách jsem si všiml, že vy máte provoz jídelny ošetřený z více stran. Máte velice podrobné provozní řády, rozpracované víc než je zvykem. Proč, v čem vám to pomáhá?

Svým způsobem je to informace pro rodiče, dále je to informace pro strávníky a je to vlastně taková záchrana pro nás, protože když dojde na nějaký konflikt, všechno se dá vyřešit tím, že je to uvedeno v řádu školní jídelny. Navíc rodiče na začátku roku u nás podepisují i upozornění na případné doúčtování režijních nákladů a součástí přihlášky ke školnímu stravování je vlastně i seznámení s řádem školní jídelny a se všemi pravidly.

Takže myslíte si, že podrobně zpracovaný provozní řád je pro jídelnu výhodný, že omezuje případné spory s rodiči?

Těžko říci, že omezuje. Kdo bude chtít udělat nějaký konflikt, tak ho udělá. Nám to ale celkem dost pomáhá. Máme to vyvěšené v jídelně, na webových stránkách, rodiče jsou informováni, a kdo si chce tu informaci přečíst, tak si ji přečte.

Ty provozní řády jste si zpracovávala sama nebo za pomoci školy, případně radil vám v tom nějaký právník?

Sama jsem si je zpracovávala, a pak jsem to konzultovala s panem ředitelem. Pokud měl nějakou připomínku, tak jsme ji tam zanesli. Ale v podstatě bych řekla, že to je částečně z mé hlavy a také částečně z nějakého vzorového provozního řádu, který jsem tehdy objevila na internetu.

Rodiče jsou ti, kteří nám dávají práci

Dostanete se často do styku s rodiči?

Většinou jen při placení obědů, a to ještě jenom u těch, kteří platí hotově. To jsou tak dvě třetiny, jedna třetina platí bezhotovostně a s těmi se do kontaktu nedostávám, jedině v době, kdy mají na účtu minus. Tak je musím zkontaktovat, jestli na své dítě nezapomněli. Ale jinak velice málo.

Jak důležité jsou pro vedoucí školní jídelny dobré vztahy s rodiči?

Jsou velmi důležité, protože rodič je ten, který nám to dítě přivede, který nám zaplatí, dává nám vlastně práci.

Mají rodiče dneska zájem o školní stravování, zajímají se o to, co jejich děti jedí na oběd?

Jsou někteří, které nepotěšíte, i kdybyste dělal kdovíco. A jsou takoví, kteří jsou vděční. Řekla bych, že drtivá většina je těch, kteří jsou rádi, že dítě má v poledne teplou a hlavně zdravou stravu. Také bych řekla, že postupem času se školní stravování hodně mění a dostává se na vyšší úroveň, že už tu není pořád UHO a podobně.

Máte ten pocit?

Určitě. Musím poděkovat i za tu soutěž O nejlepší školní oběd, protože si myslím, že ta hodně pozvedla školní stravování v očích veřejnosti. Mám prostě pocit, že rodiče se už na to dívají trošičku jinak, že přijdou i pro oběd do jídlonosičů, když dítě onemocní. Vidí na internetových stránkách, co se dětem vlastně dává, jakou mají skladbu jídelního lístku. Bohužel, pokud mají dítě rozmazlené, tak takové prostě nesní nic. Ale někteří rodiče to vědí.

Školní stravování dříve a nyní

Vy pracujete ve školním stravování už hodně dlouho. Změnil se za ta léta nějak zájem rodičů o školní obědy?

Dělám ve školní jídelně už třicet sedm let. Dříve byly maminky zaměstnané a ke stravování se braly pouze děti zaměstnaných matek, což muselo být potvrzeno v přihlášce. A potom děti přespolní, těch bylo málo. Dneska je to boj o strávníka, tak jako je ve škole boj o žáka.

Zajímaly se maminky před dvaceti, třiceti lety o školní obědy víc než dneska?

Rozhodně zajímaly, ale jinak než dnes. Teď zabřednu do historie: když existovaly klasické stravovací komise, kde bývali zástupci rodičů, tak nás neustále peskovali za mléčné polévky a nevím za co. Měli tendenci do stravování hodně mluvit. Dneska sice samozřejmě jsou rodiče, kteří také přijdou s něčím, co se jim nelíbí, ale vždycky se snažíme najít nějaký kompromis. Já se jim snažím vysvětlit, že jsou určité vyhlášky a předpisy, které my musíme dodržovat, stejně jako oni musejí dodržovat jiné u sebe v práci, a že to děláme také proto, aby děti byly spokojené. Takže kompromisy.

Školní stravování se za posledních dvacet roků hodně změnilo, a děti, které chodily v těchto změněných podmínkách do školní jídelny, vám už vlastně dneska vodí své děti. Vědí současní mladí rodiče už víc, jak to školní stravování funguje?

Nejenom děti, řekla bych, že i vnoučata… Vztah rodičů k naší jídelně je určitě dán i tím, že sem chodili také. Přijdou platit a „Jejda, my jsme sem chodili, tady je pořád ještě stejná paní kuchařka a paní vedoucí.“ Takže si myslím, že pokud dítě v době, kdy k nám chodilo na obědy, bylo spokojené, tak určitě sem pošle i svoje dítě. Určitě to má nějaký vliv, ale vzhledem k tomu, že jsme sídliště, kde je velká migrace obyvatel a také to tu stárne, tak je to prostě jiné, než to bylo kdysi.

Má školní stravování budoucnost?

Jak vidíte budoucnost školního stravování?

Já jsem optimista, já ji vidím pořád dobře. Myslím si, že školní stravování má budoucnost, pokud se nenajde někde někdo, kdo tomu bude házet klacky pod nohy. A jsem ráda za to, že tady můžeme pracovat ještě postaru, prostě klasické školní stravování, že se nám tady zatím netlačí žádné firmy a věřím tomu, že kdyby tady došlo k něčemu takovému, že se budeme i s panem ředitelem bránit zuby nehty.

Co považujete za největší problém školního stravování? Na čem by školní stravování mělo nejvíc zapracovat?

Já vždycky říkám, že všechno je v lidech. Musí být dobří lidé v provozu, kteří nejsou líní udělat něco navíc. Ale když se budou pořád ohlížet, to nemám zaplacené, to dělat nebudu, tak se to školní stravování nepohne dál. To samé je i s učitelem, taky musí mít práci rád. Lékař taky nedostane práci pořádně zaplacenou a dělá ji rád, takže je to všechno v tom, mít tu práci rád a chtít tomu něco obětovat.

Předpokládejme, že se personálu školních jídelen přidá na platech. Vyřeší se tím spousta věcí?

Můj názor je takový, že to není v penězích. Samozřejmě peníze motivují, ale není to hlavní. Já pořád tvrdím, že to je o té lásce k té práci.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz