Přeskočit na obsah

Příběh jedné školní jídelny: Jak jsme změnily přístup k vaření

Autor: Bc. Eliška Lindušková
Příběh jedné školní jídelny: Jak jsme změnily přístup k vaření

Jsme „obyčejná“ škola z jižní Moravy. Každý den v naší kuchyni připravujeme zhruba 350 obědů. Možná si řeknete: „Vesnická jídelna, tam to bude klasika.“ Ale my jsme se rozhodli, že tuhle klasiku trochu provětráme. Z pěti pracovnic byly dvě skeptické, zbytek týmu změnu velmi podporoval. V čele naší jídelny stojím něco přes rok a půl. Protože jsem neměla žádné zkušenosti, bylo prvních šest měsíců o rozkoukávání se a poznávání provozu. Přišla jsem z úplně jiného oboru.

Ale ten další půlrok už naplno žijeme naší novou filozofií. Vytvoření našeho interního „metodického listu“ bylo pro mě jako vedoucí velkou osobní výzvou. Mojí filozofií je ukazovat, že školní jídelna může být místem, kde vzniká chutné, kvalitní a promyšlené jídlo. Nechci jen „plnit břicha“, ale vést naši jídelnu tak, aby jídlo dětem nejen chutnalo, ale zároveň jim prospívalo. Přišlo mi důležité své lidi edukovat a seznámit je s tím, proč je právě taková změna přínosem pro zdraví našich strávníků. Pro prosazení změn je prvořadé tohle pochopit. A tak jsme společnými silami začaly vařit. Sdílím tedy s vámi naše principy, které u nás v Miloticích skvěle fungují a dělají radost malým i velkým strávníkům.

Aby děti v lavicích neusínaly

Všichni to známe – po těžkém obědě by si člověk nejraději lehl. U dětí je to stejné. Naším cílem je udržet jejich energii stabilní, aby zvládly odpolední vyučování i kroužky.

Jak na to? Maximálně využíváme komplexní sacharidy (celozrnné mouky, luštěniny).

Výsledek: Děti nejsou po obědě v útlumu a jejich trávení není zbytečně přetěžováno.

Malá revoluce v zahušťování (Sbohem, těžká jíško!)

Klasická bílá mouka a tuk sice jídlo zahustí, ale „ztěžkne“ po nich i nálada. Experimentujeme s alternativami, které jídlo obohatí o živiny:

  • Špaldová mouka: Naše univerzální spojka. Má jemnou oříškovou chuť a mnohem více minerálů než ta pšeničná.
  • Rýžová mouka: Královna lehkosti. Je přirozeně bezlepková a ideální do krémových polévek a omáček.
  • Luštěniny „na tajňačku“: Červená čočka se v polévce rozvaří úplně sama a rozmixovaná bílá fazole vytvoří v omáčce dokonalý krémový efekt. Děti milují tu chuť, a přitom netuší, kolik bílkovin právě snědly.

Je úžasné, jakou pozitivní vlnu naše jídelna začala sklízet. Děti si chodí přidávat, a to jak malé, tak velké. Rodiče, zaměstnanci a cizí strávníci nás chválí. Jeden z nich mi napsal: „Nevím, jaké změny jste provedli, ale jídlo je velmi chutné a lehké. Prosím, zachovejte si to!“ Učitelé si chodí pro recepty, a když si jdou přidat, tak se slovy: „Je mi sice trapné jít dvakrát, ale je to moc dobré.“

Dokázaly jsme bez jakéhokoliv marketingu to, že se o nás začalo mluvit i v okolních jídelnách. A velká pocta byla, když přišly pochvaly od školní inspekce.

Pondělky pro bystré hlavičky

V mateřské škole jsme zavedli „rybí pondělky“. Rybí maso je palivem pro mozek. Aby byly pomazánky lehčí a děti do sebe dostaly i vápník, místo hory másla používáme do základu tvaroh, žervé, cottage či ricottu. Pomazánky dětem dáváme do mističek. Milují, když si je můžou samy mazat například na chia rohlík či celozrnný chlebík.

Praktické vychytávky z naší kuchyně:

Co řešímeNáš osvědčený fígl
Děti a zelenina„Neviditelná zelenina” – rozmixujte ji přímo do základu omáček. Barva láká a vitamíny tam zůstanou!
Náhrada jíškyNastrouhejte do guláše syrovou bramboru najemno. Škrob se postará o přirozené zahuštění.
Chuť luštěninCizrnovou mouku nechte vždy alespoň 10 minut povařit, ztratí se tím „syrová“ pachuť.
Dětské ledvinyŠetříme solí. Chuť doháníme bylinkami: libeček, saturejka nebo čerstvá petrželka.
Vzácné látkyKvalitní olej nebo čerstvé máslo dáváme do polévek až těsně před výdejem, aby teplo nezničilo vitamíny.

Nejen pro děti, ale i pro generaci našich rodičů

To, že jdeme správnou cestou, nám potvrzují i senioři. Právě oni si nejvíce uvědomují, jak moc potřebují lehce stravitelné jídlo. Oceňují, že po našem obědě nemají žádné glykemické výkyvy, cítí se dobře a jídlo je neuspává.

Změnit směr v jídelně není o tom zahodit všechny staré recepty, které fungují, a které strávníci milují. Je to o malých krůčcích a odvaze zkusit to jinak. Po čase v milotické jídelně vím, že to stojí za to.

A co radím ostatním?

Především si uvědomte, že školní jídelny už dnes odvádějí obrovský kus dobré práce. Každý den připravujete jídla pro stovky dětí a vaše práce má obrovský význam. Není potřeba všechno obracet vzhůru nohama. Stačí být otevření novým nápadům, zkoušet drobné změny a hledat cestu, která bude fungovat právě ve vašem provozu. Vzdělávejte se, inspirujte se zkušenostmi ostatních a nebojte se experimentovat. Školení, workshopů i volně dostupných materiálů je dnes spousta. Pokud se rozhodnete něco změnit, zapojte do toho svůj tým a komunikujte také s rodiči – většina z nich ocení, že hledáte cesty, jak dětem nabídnout chutné a kvalitní jídlo. Nejde o to být dokonalí, ale každý den posouvat školní stravování zase o malý krok dál.

Hodně štěstí…

Bc. Eliška Lindušková

Vedoucí školní jídelny, ZŠ Milotice, okr. Hodonín

Nutriční poradkyně

Lektorka zdravého životního stylu

Foto použito: Image by KamranAydinov on Magnific

Autor: Bc. Eliška Lindušková

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se