Komentovat Poznámka redakce:
Článek je pokračováním již zveřejněného článku Test nemocničního jídla
Stížnosti na nemocniční jídlo by se daly zhruba rozdělit do čtyř kategorií: Prvním problémem je chuť jídla, druhým vhodnost stravy z hlediska správné výživy, dalším je otázka zdravotní nezávadnosti jídla a posledním jeho množství a cena. Chuťová stránka je samozřejmě ovlivněna stravovacími zvyklostmi hodnotícího. Názor, který citoval jeden z článků, že: „strava v českých nemocnicích nestojí za nic“, nelze zevšeobecňovat, stejně jako tvrzení dětí, „že školní jídelny vaří jen samé blafy,“.
Některé zkušenosti s jídlem v nemocnici od bývalých pacientů a také výsledky v testu ale ukazují, že v mnohých nemocničních kuchyních používají sušené náhražkové přípravky, jejichž chuťová kvalita je sporná (tak tomu bylo například i u testované bramborové kaše).
Dalším problémem je podávání jídla špatně skladovaného, nedovařeného nebo ohřívaného. Tyto praktiky ohrožují nejen chuťové vlastnosti jídla, ale, a to je mnohem závažnější, jeho zdravotní nezávadnost. Přesto, že ani jeden z dvanácti testovaných pokrmů neobsahoval žádné salmonely nebo listerie, měla tři testovaná jídla přemnožené koliformní bakterie a i když hodnoty nebyly překročeny tak, aby ohrozily aspoň podle stávajících norem zdraví, je to u jídla, určeného pro lidi oslabené nemocí, přinejmenším varující.
Paradoxem je také to, že zatímco jsme běžně poučováni lékaři o důležitosti zdravé a vyvážené stravy s dostatkem čerstvého ovoce a zeleniny a to i když jsme zdraví, najdeme na talíři v nemocnici spíše uzeninu, smažené a tučné jídlo než jakoukoliv zeleninu nebo ovoce.
Posledním bodem, o němž se diskutovalo, byl dostatek jídla a to, zda odpovídá stanovenému dennímu energetickému příjmu.
Co je příčinou tohoto stavu a jde o všeobecný trend nebo jen o výjimky? Jsou peníze na jídlo pro nemocnice opravdu tak malé, že náklady nestačí? Na tyto a další otázky se snažily články odpovědět.
Jeden ze zdrojů (idnes.cz) uvádí, že nemocnice nehospodaří příliš dobře a často za stravu utratí mnohem víc, než je její skutečná hodnota. A to vše díky nevýhodným smlouvám s dodavateli jídla nebo neekonomické kuchyni.
Šéf asociace nemocnic Eduard Sohlich v článku říká: „Předně by si každý ředitel měl udělat analýzu, zda se mu vyplatí investovat do vlastní kuchyně a personálu, nebo zda je levnější si najmout cizí firmu. Ale takovou, která nebude předražená.“ O tom, že průběžný dohled nad kvalitou jídla by měl být samozřejmostí, není jistě sporu.
Údaje, které stojí za povšimnutí, vyplývají také z dalšího článku (uveřejněného na http://sestra.cz). V něm je srovnáván přístup k této otázce u dvou nemocnic v Praze. Zatímco v jedné se pokoušejí vařit i v rámci omezených finančních prostředků zdravěji a dokonce nabídnou pacientovi bez diety i možnost výběru jídla, ve druhé se dozvíte, a to dokonce od nutriční terapeutky, že: „salám a omáčka s knedlíky jsou zdravá strava.“ Ředitel této nemocnice k tomu ještě dodává: „Většina pacientů jsou starší lidé, kteří jsou zvyklí jíst přesně taková jídla.“ Je nějaká možnost s tímto přístupem u odpovědných pracovníků něco udělat ?
„Změnit zaběhané stereotypy myšlení lidí je to nejtěžší,“ říká prezident Asociace kuchařů a cukrářů Miroslav Kubec. „Rozhodli jsme se proto, že založíme speciální sekci pro účelovou kuchyni, jako jsou školní jídelny, nemocnice či lázně, a budeme pro ně pořádat kurzy,“ dodává.
Otázkou ovšem zůstává, jakou má tento zajímavý nápad šanci prosadit se v praxi.
Zdroje:
http://ekonomika.idnes.cz/nemocna-nemocnicni-strava-09x-/test.asp?c=A070629_775050_test_maf
http://sestra.cz/scripts/detail.php?id=314081&tmplid=804
Ing. Vladimíra Nejezová je spolupracovnicí redakce
Diskuze