Různé výživové doporučené dávky a spotřeba bílkovin

Výživové doporučené dávky

Historie výživových doporučení v naší zemi sahá do 80. let minulého století, kdy byla přijata první výživová doporučení a výživové doporučené dávky, tj. konkrétní hodnoty, které hradí potřebu živin u zdravých osob v populaci. Tyto dávky byly (a doposud jsou) základem pro nastavení spotřebního koše pro školní stravování. Postoj k výživě se vyvíjí a výživové dávky musí reagovat na výrazně se měnící životní podmínky a životní styl populace. Proto by mělo docházet k jejich aktualizaci a přijetí do praxe v pravidelných časových intervalech.

Nejnověji jsou u nás přijaty nové výživové doporučené dávky převzaté od německy mluvících středoevropských zemí (tzv. DACH) a měly by být brány v úvahu také při tvorbě nových výživových norem pro školní stravování.

Doporučené výživové dávky živin pro děti školního věku najdeme také v dokumentu o strategii k rozvoji školního stravování v evropských zemích vydaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 2006.

Málo nebo moc?

Při porovnání normativů pro průměrný příjem vybraných živin dle různých odborných zdrojů a časových období stojí za povšimnutí několik zásadních rozdílů. V 80. letech bylo doporučení energetického příjmu vyšší, než je tomu dnes. Velký rozdíl pozorujeme ale zejména v doporučení pro příjem bílkovin. Například pro děti ve věku 7-10 let bylo v 80. letech doporučováno přijímat 2,4 g bílkovin/kg tělesné hmotnosti, podle nových doporučení je množství výrazně nižší, a to 0,9 g/kg tělesné hmotnosti. Pokud bychom chtěli porovnat hodnoty pro příjem živin dle zdrojů DACH a WHO, zjistíme, že jsou si velmi blízké. Pouze doporučení pro příjem vitaminu C je dle WHO výrazně nižší (asi 2x nižší). Vysvětlením je ale to, že dle DACH jsou vedle nutričních aspektů v některých případech, konkrétně např. pro vitamin C, zohledněny totiž i aspekty preventivní.

Spotřební koš a bílkoviny

Východiskem pro tvorbu spotřebního koše byly denní doporučené dávky z roku 1989 a platí do současné doby beze změny. Pro školní jídelny je plnění spotřebního koše závazné, s tolerancí v plnění ±25 % s výjimkou tuků a cukru. Jistě jste se setkali s názorem, že ve spotřebním koši figuruje velké množství bílkovin, neboť doporučená a vyžadovaná dávka bílkovin pro děti z r. 1989 je vysoká a je třeba toto množství snížit. Jak je to tedy s bílkovinami a spotřebním košem?

V příloze č. 1 k vyhlášce č.107/2005 Sb. je uvedena průměrná měsíční spotřeba vybraných druhů potravin na strávníka a den v gramech (uvedeno v hodnotách „jak nakoupeno“). Zdrojem bílkovin ve stravě je zejména vejce, maso, mléko a mléčné výrobky, dále pak luštěniny, obiloviny, ořechy, olejnatá semena. Jako zdroj bílkovin přichází ve spotřebním koši v úvahu maso, ryby, mléko a mléčné výrobky a luštěniny.

V kategorii strávníků 7-10 let si ukažme, jakou dávku bílkovin obsahuje doporučení spotřebního koše:

Školní oběd má tvořit 35 % celkového denního energetického příjmu. Pokud oběd poskytuje průměrně námi vypočtených 22 g bílkovin (uvažujme, že se jedná o zmiňovaných 35 %), celkový denní příjem bílkovin pak vychází na 63 g. Množství 60 g bílkovin odpovídá potřebě bílkovin pro šedesátikilového dospělého člověka, pro děti školního věku je hodnota skutečně vysoká. Podle současných vědeckých poznatků a aktuálních výživových doporučení je potřeba bílkovin ve věkové skupině dětí 7-9 let dle DACH 24 g, dle WHO 28 g.

Uplatnit změny spotřebního koše nelze tak rychle

Ve snaze poskytovat dětem ve školních jídelnách správné stravování podle nejnovějších poznatků bychom mohli v budoucnosti očekávat úpravy spotřebního koše. To však nelze vyřešit tak jednoduše a rychle, jak by se mohlo zdát. Hrají zde roli faktory ekonomické, možná i politické, sociální a v neposlední řadě také současné stravovací zvyklosti naší populace. Při tak malých doporučených dávkách bílkovin proti minulosti může být při našich stravovacích zvyklostech velice obtížné nový spotřební koš uplatnit v praxi.

Toto sdělení není bojem proti spotřebnímu koši. I navzdory ne úplné dokonalosti představuje spotřební koš unikátní nástroj, jak určitým způsobem regulovat stravování značného procenta dětské populace. Česká republika je zemí s vysokou úrovní školního stravování a každý z nás si přeje, aby tomu tam bylo i nadále.

Mgr. Jana Stávková, Ústav ochrany a podpory zdraví, LF MU Brno