Přeskočit na obsah

Snažíme se, aby dětem chutnalo

Malé školní jídelny mají své zvláštnosti: personálu tak málo, že není kdo na zástup, nezaměnitelná atmosféra, kde každý každého zná, individuální přístup ke strávníkovi. S jednou takovou vás dnes seznámíme.

Autor: Ing. Pavel Ludvík

O školním stravování v mateřské škole Kamínek v Pardubicích jsem hovořil s Vladimírou Vranou, která v této školce pracuje jako školnice a na malý úvazek jako vedoucí stravování. Zdejší kuchyně vaří pro 52 dětí od 3 do 7 let a pro personál.

Kolik vás tady na přípravu stravy je?

Máme jen jednu kuchařku, která pracuje na plný úvazek, ale má se co ohánět. V případě potřeby jí musím pomoci nebo zaskočit já sama. Ráno nejprve nachystá nápoje pro děti. Většinou připravuje čaj a vodu s citronem, aby děti měly na výběr, protože někdo sladké pití nechce. Pak začne chystat svačinu, tu nám o půl deváté vyveze nahoru do tříd, pak už vaří oběd.

Jakou má kuchyň? Pomáhá jí v její práci?

Loni v létě byla provedena rekonstrukce kuchyně, hlavně nové rozvody elektriky, vody a podlaha. Ještě bychom potřebovali dokoupit nějaké přístroje, protože vybavení není až takové, jak bychom si představovali, ale na to nejsou peníze. Např. konvektomat – ten nemáme.

Nové trendy ve školním stravování

Jak reagujete na nové trendy ve školním stravování?

Zkoušíme vařit moderně, ale klasickou českou kuchyni nechceme úplně opustit. Do jídelníčku zařazujeme třeba bulgur, snažíme se hodně o ryby, jak se doporučuje. Ale chceme, aby děti ochutnaly opravdu všechno, třeba i vepřo knedlo zelo nebo pečenou kačenu. Hodně pečeme i domácí moučníky. Vím, že jsou nové trendy směřující ke zdravé výživě, ale máme vyzkoušené, že ty nové směry dětem moc nevyhovují, že se nenajedí. Co je lepší? Prázdný talíř nebo plný odnesený? Snažíme se prostě, aby tu dětem chutnalo.

Zařazujete občas nějakou novou recepturu?

Ano, zkoušíme. Například recepty z jiných zemí, když děláme týden mezinárodní kuchyně, Ale i recepty ze staročeské kuchyně: když děti dostanou bramborové placky, tak jsou taky nadšené.

Jak děti motivujete, aby snědly nové, neznámé jídlo?

V první řadě je do ničeho nenutíme, to je u nás opravdu velká zásada. Také záleží, jak se jídlo dětem podá na talíři. Když je pěkně naaranžované, hezky barevné, tak ho zkusí. Většinou jsou u stolečku 2-3 děti, kterým jídlo chutná, ostatní je vidí a říkají si: Když to jí on, tak proč ne já? A nakonec ochutnají také.

Není u stolování důležitá i spolupráce s učitelkami? Ty také mohou děti dost motivovat.

Určitě, my jsme tady dobrá parta, nejsme rozděleni na učitelky a školní jídelnu. Učitelky nejsou laxní, když vidí, že kuchařka vyvinula nějaké úsilí, aby dětem uvařila. Když děti jedí u stolečku, zvlášť teď, když jsou děti nové a ty malinké to ještě úplně nezvládají, tak si učitelka k nim sedne, pomůže jim, dokrmí je. U některých stolečků sedí takoví ti mazáci, kteří už chodili loni, a k ostatním si přisedneme my ostatní a pomůžeme jim.

Ta vaše dobrá parta se vytvořila sama, nebo pro to i něco děláte?

Nás je tady sedm ženských, které mezi sebou prostě nedělají rozdíly, je jedno, jestli jde o uklízečku nebo kuchařku. Nehledě k tomu, že máme paní ředitelku, která vzešla z učitelek a převzala funkci po bývalé paní ředitelce, která šla do důchodu. Vede to tady takovým způsobem, že není žádný problém, že není jediný konflikt. Opravdu držíme při sobě, slavíme svátky, narozeniny, zatancovat si jdeme i našimi manželi, jezdíme na kolech na Seč, podnikáme různé akce, prostě kolektiv tu funguje.

Jídelníček, nové nutriční doporučení a spotřební koš

Jak mají vaše děti oblíbené luštěniny?

Jsou velmi oblíbené, ještě je dětem přidáváme. Podle zkušeností naší paní kuchařky musí být dobře ochucené, podle typu receptu přidává česnek, majoránku, ocet, šetrně zahušťuje moukou. Jídlo musí být nejen lahodné, ale i na talíři musí hezky vypadat.

Která luštěninová jídla jsou u vás nejžádanější?

Chápu, že to bude znít divně, protože kuchyně takové jídlo obvykle nevaří, ale naše děti mají rády fazole v rajské omáčce s kouskem uzeného. Bohužel podle nového nutričního doporučení takové jídlo nevyhovuje, tak jsme se nedávno dohodli, že s tímto jídlem skončíme. Ale naše děti jí i hrachovou kaši, čočku, luštěninové polévky. Prostě s luštěninami nemají problém, opravdu je jí. Jen teď začneme omezovat uzeniny.

Jaké máte zkušenosti s podáváním mléka?

Mléko podáváme pravidelně na ranní svačinu, odpoledne ne, když děti vstanou, chtějí se něčeho napít a mléko se na žízeň moc nehodí. Máme asi 2 děti, které mají mléko vyřazené z jídelníčku, protože mají ekzémy. To naprosto chápeme a tyto děti dostávají čaj. Ale jinak tady používáme kakao, mléko, bílou kávu, ochucené mléko – jahodové, banánové, snažíme se jim nápoje co nejvíc zpestřit. Naše děti tady mléko skutečně pijí a zatím jsem se nesetkala od rodičů s názorem, že by ho nechtěli, naopak nám říkají, jestli vám tady mléko vypije, tak budeme jedině rádi, protože doma ho nechce.

Vy musíte umět ty děti hodně motivovat: doma mléko nepije a u vás ano.

Myslím, že je to tady takový davový efekt, který opravdu funguje.

Čím dál zabezpečujete pitný režim?

Jak už jsem říkala, ráno si děti mohou vybrat mezi vodou s citronem a čajem. Dopoledne mají mléko, a pokud mají žízeň, tak voda a čaj tu zůstávají celé dopoledne. Pokud bylo teplo a děti šly na zahradu, tak připravíme velký termos, ale pouze s vodou. Žádné sladké. Pokud jsou venku, tak pijí jen čistou vodu.

Takže hlídáte spotřebu cukru a slazených nápojů.

Snažíme se. Od podzimu do jara působí v Pardubicích taková firmička, která dělá 100 % jablečné džusy. Ráno vymačkají šťávu a v poledne ji děti vypijí. Je škoda, že nás firma takto kvalitním nápojem nemůže zásobovat po celý rok. Jinak používáme čaje, džusy, šťávy, co zrovna máme na skladě, ale snažíme se, aby sladkého měly co nejmíň.

V některých MŠ preferují máslo, jinde rostlinné tuky jako je Rama. Jak je to u vás?

Rostlinné tuky jsme se snažili úplně vyřadit a používáme máslo. Rodiče jsou tomu radši.

Chtějí také po vás omezit maso?

Ne. Nemůžu říct, že by děti tady měly maso každý den, to opravdu ne. Samozřejmě se snažíme, aby se stravovaly zdravě, a střídáme maso, bezmasé, sladké, jak se má.

Spolupráce s rodiči

Jste s rodiči často ve styku?

Jsem. Pravidelně v září a pak ještě jednou během roku s nimi mám schůzku, na které mají možnost se ke všemu vyjádřit. V červnu před prázdninami jsme dělali anketu mezi rodiči a jedna z otázek byla, jak jsou spokojeni s jídelnou se stravováním. Naprostá většina by si naše jídlo ráda vzala v krabičce domů, protože děti jsou tady s jídlem velmi spokojené. Rodiče si dokonce chodí pro recepty a ptají se, proč dítě tohle doma nejí a tady ano. Můžou také přijít ochutnat, co děti tady jí, svým dětem stravu platí, takže by měli vědět, co dětem dáváme.

Jak to děláte, aby mohli obědy ochutnat?

Zrovna před 14 dny tady byla maminka vyzvednout holčičku po obědě a přišla dřív. Nabídla jsem jí, zda nechce ochutnat, co jsme dnes vařili. Nemůžu jít dát celou porci, ale pouze na malý talířek. Maminka se jen olizovala a říkala, že je naprosto spokojená. Tuhle možnost tady mají všichni a nemusí se ani hlásit dopředu.

Stává se vám, že rodič si s dítětem ráno čte jídelníček na nástěnce a jídlo před dítětem prostě shodí, nebo ho upozorní, že jídlo nemá rádo?

Stávalo se to. Ale právě na třídní schůzce jsme rodičům řekli, ať děti nechají, aby samy ochutnaly a viděly, jestli jim jídlo chutná nebo ne. Také jsme jim řekli, že když bude na jídelníčku něco, co dítě opravdu nemá rádo, tak ať se domluví s paní učitelkou, ale ne před celou třídou. Takové jídlo prostě dítěti nedáme, nebo jen na lžičku ochutnat. Většinou je to tak, že děti snědí i pokrm, který z domu neznají, a stává se, že si jdou i přidat.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Máme chlapečka, který je navyklý jen na suché pečivo, nesnese máslo na rohlíku, žádné pomazánky. Tak jsme začali tím, že mu dáváme suchý rohlík, ale už je na něm vidět, jak pokukuje, když ostatní mají plátek šunky, nebo džem, med, sýr. Necháváme toho chlapce vyzrát a myslím, že do Vánoc jeho čas přijde.

To musí být pro učitelky pracné.

Jde hlavně o trpělivost a vztah k dětem, že opravdu nemá cenu je do něčeho nutit. Všechno časem přijde.

Vy tady pracujete dlouho, takže můžete porovnávat, jak jsou na tom dětí jídlem dnes a jak to bylo dříve.

Dnes děti chodí do fast foodů i s rodiči a to je hrozně špatně. My se tady můžeme snažit, jak chceme, když rodič jde rovnou ze školky s dítětem do cukrárny nebo mekáče, je naše snaha zbytečná. Potýkáme se pak s tím, že stravovací návyky dětí z rodin nejsou v pořádku. Setkala jsme se s maminkou, která se velice divila, že chlapeček tady jí tohle a tohle. Ona sama říkala, že jednou za týden nakoupí do mrazáku 20 rohlíků a ty mu k večeři stačí. Tak se pak snažte.

Velké akce pro malé děti

Na začátku jste se zmiňovala o dvou velkých akcích, které pořádáte. Zkuste nám je popsat pro inspiraci ostatním.

První je týden staročeské kuchyně. Připravujeme povidlové buchty, bramborové placky, kačenu se zelím, prostě to, co naši předkové normálně jedli. Podobně svačiny, například tvaroh s pažitkou. Děti to baví a tato jídla jim chutnají. Pak ještě děláme týden mezinárodní kuchyně. Zkoušeli jsme chorvatskou musaku, ruské pirožky a boršč, z Francie řezy Pompadour – hovězí maso, připravené jinak, než se vaří tady, a dětem hodně chutnalo. Z rakouské kuchyně paní kuchařka pekla linecká kolečka.

U té první akce byl staročeský jen jídelníček, nebo i například výzdoba?

Kuchařka podávala jídlo ve staročeském kroji. Ušila jsem dlouhou sukni dole s krajkami a krajkovou čelenku. Když kuchařka nastoupila v sukni až na zem a v té zástěrce, tak se dětem strašně líbila, zažili nějakou změnu.

Pořádáte také rauty.

Raut probíhá tak, že děti nesedí při ranní svačině vzorně u stolečků, ale jejich stoly se spojí a dá se na ně všechno možné: máslo, tavené sýry, plátkové sýry, šunka, pomazánky, džem, med, spousta ovoce, zeleniny. Na kraji stolu je velký koš, kde si děti můžou vybrat světlé nebo tmavé pečivo. Starší si ho mažou sami, nejmenším pomůžeme nebo jim namažeme my. Pak jdou podél stolu a vybírají si. První zmizí samozřejmě džem, ten jim chutná nejvíc, ale během rautu zmizí nakonec vše. Připravujeme ho jednou měsíčně, rádi bychom častěji, ale raut je finančně docela náročný. Na stolech zbyde většinou pouze ovoce nebo zelenina, které děti dojídají během dopoledne.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se