Tuky by měly ve výživě hradit 30 % energetického přívodu. Záleží však nejen na kvantitě, ale i kvalitě konzumovaného tuku, která je dána složením mastných kyselin. I tuky totiž můžeme rozlišit na „zdravé“ (obsahující monoenové a polyenové mastné kyseliny) a „nezdravé“ (obsahující nasycené mastné kyseliny a trans-izomery mastných kyselin). Trans-izomery mastných kyselin (TFA) by podle recentních doporučení WHO dokonce neměly ve výživě hradit více jak 1 % energie. Člověk se s malým množstvím těchto mastných kyselin setkával ve výživě odedávna (v nízkém procentu jsou přítomny v másle a mléčném tuku). Masivně však byly do výživy zavlečeny až v minulém století v souvislosti s výrobou ztužených jedlých tuků. V současnosti již existují technologie, které umožňují vyrábět umělé tuky prakticky bez TFA, přesto však je stále na trhu spousta potravinářských výrobků s vysokým obsahem těchto nežádoucích mastných kyselin.
Proč však považujeme TFA v lidské výživě za nežádoucí? Především jsou TFA považovány za jeden z možných rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Velkými epidemiologickými studiemi (na desítkách tisíc lidí, sledovaných řadu let) bylo prokázáno, že zvýšený příjem TFA v potravě zvyšuje výskyt infarktu myokardu a dalších srdečně cévních onemocnění. Mozaffarian a spol. (2006) publikovali metaanalýzu prospektivních epidemiologických studií, na jejímž podkladě odhadují, že na 2 % zvýšení energetického příjmu z TFA připadá cca 23 % zvýšení výskytu kardiovaskulárních onemocnění.
Bylo rovněž zjištěno, že TFA zvyšují krevní hladinu rizikového LDL-cholesterolu, a zároveň snižují hladinu „hodného“ HDL-cholesterolu. Z tohoto hlediska se chovají hůře než nasycené mastné kyseliny, přítomné např. v živočišných tucích. Mensink a spol. (2003) to potvrzují rozborem 60 metabolických studií na dané téma. TFA pravděpodobně také zvyšují hladinu lipoproteidu Lp(a), který je rovněž považován za rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění.
Prokázány byly jejich účinky prozánětlivé, což je další z možných mechanismů, jak TFA přispívají k rozvoji aterosklerózy.
TFA však zároveň snižují citlivost tkání k inzulínu a zvyšují riziko vzniku diabetu 2. typu. Z epidemiologických studií vyplývají kvalifikované odhady, že snížení přívodu TFA o 2 % energie by mohlo vést ke snížení výskytu uvedeného typu diabetu až o 40 % (Hu a spol., 2001). TFA zároveň nepříznivě zasahují do metabolismu esenciálních mastných kyselin. Existují studie, podle nichž nadměrný příjem TFA v těhotenství může vést k nižší porodní váze plodu a sníženým krevním hladinám potřebných polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem (Koletzko, 1992).
Z uvedených poznatků vyplývá, že je zcela na místě snížit příjem TFA ve výživě. Některé státy (např. Dánsko) již přikročily k zavedení legislativních limitů pro obsah TFA v potravinách, jinde (USA, Kanada) platí alespoň povinnost označovat jejich obsah na obalech potravin. V ČR zatím žádné takové opatření přijato nebylo.
(Podpořeno výzkumným záměrem MSM 0021620814.)
Pavel Dlouhý, Michaela Hromadová, Michal Anděl, Ústav výživy 3. LF UK, Praha
Diskuze