Komentovat V současné době se v celé české populaci a tudíž i u předškolních a školních dětí ve zvýšené míře projevují poruchy příjmu potravy v různých variantách, které mají dopad na jejich zdravotní stav a mohou negativně ovlivnit jejich růst a vývoj. Chceme-li porozumět vlivům výživy, měli bychom ji vidět i v kontextu života společnosti, zejména rodiny. Tím lépe pochopíme aktivní roli vyvíjející se osobnosti dítěte, které vstřebává dostupné události denního života a vyjadřuje tak svůj vztah k prostředí, kde vyrůstá.
Duševní vývoj je závislý na mnoha činitelích, a to jak uvnitř, tak vně organismu dítěte. Z vnitřních faktorů to jsou dědičné vlohy, osobnostní nastavení jedince, jeho aktivní předpoklady, zdravotní stav.
Z vnějších faktorů je to výchova v rodině, ekonomické postavení rodiny, společnost, kde dítě žije, kulturní tradice, stravovací návyky a další.
Pro každé dítě je důležité bezprostřední sociální okolí, zejména rodiče, sourozenci, prarodiče.Ve školce vrstevníci, a posléze ve škole spolužáci a učitelé. Výživa má velký význam především v období růstu a vývoje. Nedostatek některých živin, nebo naopak nadbytek, může ovlivnit zdravotní stav jedince.
Předškolní dítě se učí vnímat jídlo podle reakce dospělých, a to jak v kladném, tak i záporném smyslu. Posměšné poznámky otce – panebože, zase ta mrkev, to ani náhodou… Jiný příklad: babička má vnuka na prázdninách. Musí ho přece dobře krmit, aby byl silný a rodiče viděli, že se měl dobře. Dítě je chváleno, jak dobře jí, nenechá nic na talíři, jde si často ještě přidat. Dospělí si neuvědomují, že je zde základ pro budoucí obezitu.
Školní dítě již rozumí tomu, že existuje určitý pořádek v jídle. Osvojuje si určitá schémata, používaná v dané společnosti. Začíná přijímat od dospělých představy o tom, co je vhodné k jídlu, co je nechutné. Příliš pevná pravidla v kombinaci určitých potravin mohou vést ke vzniku stereotypů, které se velmi obtížně překonávají. Příkladem jsou snídaně. Některé rodiny jedí kukuřičné lupínky, jiné vločky s mlékem, další jen světlé pečivo, některé zase jen sladké pečivo, v dalších rodinách nic. Nebo se v rodině vaří jen 3 – 4 oblíbená jídla. U těchto dětí se potom hůře realizují změny jídelních návyků. Některé děti jedí pomalu, loudají se, více to bývají dívky. Je třeba je pobídnout, ale nebýt netrpělivý. Občas toto chování vidíme i v nemocnici. Je třeba si vzít dítě stranou od ostatních a v klidu s ním chvíli povídat, jak to doma vypadá, když vaří maminka nebo babička. Někdy se dovíme, že rodina jí převážně „bufetová jídla“, tj. salámy, sekanou, různé majonézové saláty, šunkové závitky, polévky z pytlíku s rohlíkem apod. Takže palačinky s tvarohem nebo čočku s vejcem dítě ještě nevidělo.
Pravidelnost v jídle i v rámci 24 hodin by měla být jedním ze základů zdravého životního stylu.
Jaké bývají chyby ve výživě
- Nepravidelnost v jídle, často celé rodiny. Žádná nebo pozdní snídaně, vynechávání dopoledních svačin nebo jen sladké pochutiny, málo tekutin. Tím dochází u dětí k únavě, bolestem hlavy, špatné koncentraci pozornosti na zadaný úkol, až k zdravotním potížím, např. bolestem břicha.
- Nesprávné stravovací návyky rodiny, která si oblíbí, včetně dětí, jídla ne zrovna odpovídající zásadám zdravé výživy – hranolky s kečupem, pizzu, smaženky, chlebíčky, obalovaná kuřecí křidélka apod., nápoje typu cola, fanta, jupík, sladké limonády.
- Nevhodné chování rodičů při jídle, často řeší své partnerské problémy. Děti by u jídla neměly být kárány za nějaký školní problém. Negativně hovořit o předloženém pokrmu.
- Nedostatečná kultura stolování – sedět u stolu, ubrousky, příbory, skleničky na pití, ne pít celá rodina z jedné PET-láhve minerálku. Předpokládají se umyté ruce a čisté oblečení.
- Extrémní diety, zejména u dívek v dospívání, ale i dívek mladšího věku, to znamená 8 let a výše, kdy se může začít rozvíjet PPP (porucha příjmu potravy), mentální anorexie. Výskyt je 1 chlapec na 10 dívek a žen na 100 000 obyvatel. Začnou omezovat některá jídla, jako knedlíky i ostatní přílohy, jedí málo, vynechávají sladká jídla, smažená, polévky, velkou část sýrů a mléčných výrobků.
Jak může učitel neb pracovník stravovacího zařízení přispět k prevenci PPP, které jsou v současné době dosti časté?
Jednak vytvořit racionální vztah k přijímaným informacím o výživě, skladbě předkládaného jídelníčku, naučit dítě srovnávat, vybírat, co je podstatné. Upozornit rodiče, pokud vidí v jídelním chování odchylky. Pomoci vytvořit hodnotový systém, aby se dítě naučilo rozlišovat, co je v životě podstatné. Poskytnout mu živý vzor, negativně nehovořit o tom, jak „nemožně v kuchyni vaří“. Snažit se posilovat sebevědomí dítěte, respektovat a podporovat jeho názory, i když se například rozhodne pro vegetariánský směr, pochválit, vytvořit atmosféru důvěry a pochopení.
PPP představují z hlediska zdravotního i ekonomického závažnou psychosomatickou poruchu. Jak jsem již uvedla, onemocnění vzniká krátce před pubertou, v pubertě i adolescenci. Příčiny vzniku jsou multifaktoriální, od genetické dispozice přes kulturní vlivy, osobnostní dispozice, somatické onemocnění a též pro nízké sebehodnocení jedince.
Důležitým obdobím pro tvorbu správného sebehodnocení je puberta, kdy jedinec pozvolna začíná spoléhat sám na sebe, zatímco dříve si o sobě vytvářel představu na základě hodnocení rodičů a nejbližších. V pubertě s rozvojem abstraktního myšlení začíná přemýšlet, jaký je, bývá k sobě zvýšeně kritický, občas se utíká k nereálným fantaziím. Je pro něho důležitá skupina vrstevníků, která mu poskytuje oporu právě v jeho nejisté identitě. Má pro něho velký význam jeho tělo, fyzická krása.
V současné době jsou pro mladé při formování sebevědomí důležité módní a kulturní vlivy. Ty mnohdy právě preferují nadměrnou štíhlost jako snadno dosažitelný ideál, který má mladým otevřít svět. Zdrojem je všudypřítomná reklama, doporučování, nabízení, kdy spotřebitel nemůže ovlivnit její množství, nabízení reklamních výrobků, postupů apod.
V roce 2004 byly zveřejněny výsledky výzkumu – „Postoje české veřejnosti k reklamě“. Zjistilo se, že pro většinu zejména mladých lidí je reklama součástí moderního života. Tedy vliv médií na děti a dospívající je velký.
Podle studie Masarykovy university (Šmahel, D.: Co dělají čeští dospívající na internetu. Psychologie dnes, 10, 2004, s. 32 – 34) internet používá 90 % dětí a studentů od 12 do 20 let. Z toho 58 % si na internetu ověřuje své normy, postoje, názory. Televizi sleduje denně nejméně 2 hodiny mládež od 10 do 18 let, z toho 11 % doby před obrazovkou jsou reklamy.
Zdrojem sebehodnocení dětí a dospívajících je též srovnávání se s účastnicemi soutěží „Miss“, kterých se mohou účastnit dívky již od 8 let (Miss aerobick…).
Dívky s PPP obvykle popírají vědomé přijímání různých reklamních vzorů, ale v psychoterapeutických rozhovorech je jejich přítomnost často patrná v jídelních zvycích, kde kopírují reklamou uváděné zdravé prvky moderního životního stylu.
Pro vznik správného sebevědomí u dětí může mít významnou úlohu jejich schopnost trochu kriticky přijímat informace z médií, a zde by mohla opět pomoci škola, naučit hodnotit, srovnávat a též pomoci dítěti při formování vztahů mezi vrstevníky.
Jinou PPP, se kterou se ve školní situaci můžete setkat, je bulimie, která bývá u dívek na konci pubertálního období a začátku adolescence. Má typické projevy, a to opakující se náhlé ataky nekontrolovatelného jedení, kdy během krátké doby, tj. 20 až 30 minut, sní velké množství různorodého jídla, např. sladké, slané, smažené, kyselé dohromady, po tomto následuje vzápětí zvracení, a to i několikrát během dne. Nápadná je koncentrace na váhu a vnímání postavy i když tyto dívky mají normální hmotnost neb lehkou nadváhu.
Nynější moje pacientka, 15letá dívka, která až dosud byla veselá, stýkala se s vrstevníky, najednou zůstává sama se svými myšlenkami na tlustá stehna, oplácané boky a hýždě, „neviditelné“ špeky na břiše, plné tváře a výrazný podbradek. To, že takové proporce vidí jen ona sama, je typické pro poruchy příjmu potravy. Se smutným výrazem a otazníky v obličeji nenachází pochopení ani u sebe, protože chce být jiná, a nejde to, ani u svého okolí, protože málokdo chápe, proč se tak trápí, normálně se nenají, proč je jiná. Není schopná jít se svými kamarádkami na odpolední party, zmrzlinu, zůstává sama a hledá východisko. U těchto dívek je někdy možné si všimnout škrábanců až krvavých zranění na rukou, některé mají snahu se sebepoškozovat. Vnímají subjektivní bolest jako menší v porovnání s běžnými dívkami. I zde by mohli pracovníci školních zařízení pomoci, když vidí často dívku se zavázanou končetinou apod. Je potřeba s ní pracovat v psychoterapii, včetně rodiny.
V naší republice probíhá v rámci mezinárodní studie sledování držení redukčních diet u dospívajících dívek ( Krch F., Csémy L.: PPP a dietní postoje českých dětí 2002 a 2006). Pokud dívky uvedly, že drží redukční dietu, aby zhubly, častěji vynechávají snídani, večeři a většinou kouří.
Dietní tendence byly patrné už u 11letých dívek, a s věkem stoupaly, zatímco mezi 11 a 15letými chlapci nebyl výrazný rozdíl. V závislosti na věku přibývalo dívek, které si připadaly tlusté v 15 letech – 39 %, ale jen 5,5 % z nich mělo nadváhu. Rovněž dívky (12,4 %), které uvedly, že jsou hubené, sdělovaly, že by též trochu chtěly zhubnout nebo že již drží dietu. Z výzkumu vyplynulo, že tlak na držení redukčních diet vzrůstá. Dívky z ČR patřily mezi dívkami z 35 zemí světa s nejvyšším počtem 15letých v držení redukčních diet.
Způsob výživy v posledních letech a méně aktivního pohybu přispěl k nárůstu dětské obezity, se kterou se též často mezi dětskými pacienty, tedy i vy, ve školní situaci setkáváme. Na vzniku obezity se podílejí genetické faktory. Je známo, že děti obézních rodičů snadněji dospějí do stadia obezity, než děti rodičů štíhlých. Když sledujeme příjem stravy u obézních dětí, vidíme, že mají odchylky v denním rytmu příjmu potravy. Obézní děti většinou nesnídají, na dopolední svačinu mají více bílého pečiva a sladkostí, málo ovoce a zeleniny. Hlavní přívod energie v jídle je ve večerních hodinách, kdy jedí hutnější jídla, zejména večeře, a posléze se ještě něčím „malým“, tatrankou, čokoládou dojídají. Mnoho obézních dětí trpí pocitem méněcennosti, posměšky ze strany spolužáků. Děvčata si uvědomují, že jsou méně přitažlivá pro chlapce a že jsou méně tělesně aktivní. Děti přejímají od dospělých postoje a názory. Když jsou dotázány, zda si hrají již ve školce s mírně postiženým dítětem neb obézním, mají spíše kladný postoj k tělesně postiženému než obéznímu.
Proto opět ve školní jídelně můžete pomoci těmto dětem, že dostanou menší porci a určitě žádný přídavek knedlíků, což se vždy neděje.
Další problematika, se kterou se můžete ve školní situaci setkat, jsou děti s Prader-Willi syndromem, který vzniká jako genetická porucha, je tedy vrozený. Tyto děti nejprve jedí velmi špatně, ale mezi 2. – 3. rokem se jídlo pro ně stává velmi důležité. Zde je již nutná restrikce příjmu. Ony by chtěly jíst každou hodinu, jsou však méně aktivní a proto spálí méně kalorií. Mají rády sladkosti a jiná vysoce kalorická jídla, jedí do uspokojení, je to ovlivněno hormonální dysbalancí a malým signálem z hypotalamu, kdy jim mozek sděluje, že jsou nedostatečně sytí. Je třeba limitovat a monitorovat příjem jídla. Děti jsou schopné odcizit i paní učitelce, dětem, svačinu, neb dojídat z talířů. Tedy limitovaná strava reguluje chuť k jídlu. Starší děti ve škole potřebují kontrolu nad příjmem stravy, tím se redukuje nadváha. Nepotřebují velké množství jídla, mají-li vyváženou stravu. Mají tendenci jíst více, ale méně se hýbat. Je nutná práce s celou rodinou, ale též s pracovníky školy a školní jídelny.
V posledních desetiletích se mezi žáky vyšších tříd ZŠ občas objevuje vegetariánství, jako nový životní styl. Dospívající udávají jako důvod neetické zabíjení zvířat pro lidskou potřebu. Řídí se ideou, že člověk nemá ubližovat žádnému cítícímu tvorovi. Často též uvádí tendence příklonu k rozmanitější a lehčí stravě. Některé dívky s mentální anorexií též mají ve své anamnéze vegetariánský způsob stravování, vzácně i veganství, kdy dívka odmítá všechny živočišné produkty.
Co říci závěrem. Vývoj zdravého jídelního režimu, adekvátní pohled na své tělo, body image, i fyzická zdatnost v období dospívání závisí do značné míry na self-konceptu z dětství. Některé stereotypy v myšlení, jednání, vztahu k vnějšímu světu o sobě samém se rozvíjejí a upevňují již v předškolním věku.
U dětí mladšího školního věku již můžeme zmapovat některé problémové okruhy, jako jídelní chování a postoje k jídlu, pohybovou aktivitu, zájmy dítěte, sebehodnocení.
Děti by si měly uvědomit za pomoci nás všech, že jídlo je pro život stejně důležité jako spánek. Mít hlad je normální a jíst je nutné. Krása souvisí se zdravou potravou a správným stravováním 5 x denně. Krásný je člověk tím, jaký je celkově, a ne tím, zda má o 3 kila více či méně. Každý by se měl naučit věřit ve vlastní schopnosti, mít sebevědomí, umět se naučit též prosadit, být laskavý i k sobě, nejen k druhým. Pozitivně myslet, říci si : “Dokážu to, určitě to zvládnu“. Mít se rád a věnovat si alespoň denně upřímný úsměv.
PhDr. M. Nesrstová, Dětská poliklinika FN Praha Motol a 2. LF KU
Diskuze