Vliv rodičů na stravování dětí

Jistě všichni dobře znáte ta stále se opakující dilemata při plánování jídelních lístků: jak dostát aktuálním nutričním doporučením a zároveň uspokojit mlsné jazýčky dětských strávníků… Chceme totiž, aby k nám do školních jídelen chodily děti rády, aby jim u nás chutnalo a aby odcházely dobře najedené. Přitom ale chceme, aby připravené jídlo bylo zdravé a poskytovalo dětem všechny živiny potřebné pro jejich správný růst. I proto jídelníčky obsahují hodně zeleniny a ovoce i pokrmy z luštěnin a ryb. Ale to jsou u dětí zároveň i nejméně oblíbené pokrmy. Jeden z hlavních důvodů, proč tomu tak je, lze nalézt ve stravování v rodinách.

Rodiče jsou vzorem stravování pro děti

Známý výživový poradce ing. Petr Havlíček se k problematice stravování dětí doma i ve školní jídelně vyjádřil před časem pro Test DNES takto: „Děti jsou velmi těžký zákazník, konzervativní. Když nejsou zvyklé z domova, nebudou to jíst. Takže hlavní viník je rodič.“ To jsou docela ostrá slova, ale je v nich hodně pravdy.

Podobný názor zastává i odborník na výživu RNDr. Pavel Suchánek. Podle něho není jídlo jen záležitostí mlsného jazýčku, ale i dobrých a špatných stravovacích návyků. Ty se vytvářejí od nejranějšího dětství právě v rodinách. Nejde přitom jenom o to, jaké jídlo rodiče dětem nabízejí, ale také o to, jak se sami stravují. Aniž by si to možná dostatečně uvědomovali, jsou rodiče pro svoje potomky tím nejdůležitějším vzorem. V odpovědích na otázky pro OnaDNES doktor Suchánek píše: „Záleží i na rodičích, co sami doma vaří, zda je jídlo pestré, nebo jen opakují kuře s rýží a řízek. Pak děti těžko budou přijímat luštěniny, zeleninové saláty apod.“

Zajímavou zprávu vydalo v minulém roce Poradenské centrum Výživa dětí. Podle ní jedí děti více ovoce a zeleniny než jejich rodiče. Toto zjištění vyplynulo ze setkání s dětmi v rámci seminářů na pražských školách uspořádaných v červnu 2015. „Pravidlo jíst denně ovoce a zeleninu děti znají, ale informace, že by měly být součástí každého denního jídla, pro ně už příliš známá není,“ vysvětlila ve zprávě nutriční terapeutka Věra Boháčová z centra Výživa dětí. Neměli bychom podle ní zapomínat na to, že „děti se často učí pozorováním svých rodičů, kteří by jim proto měli být dobrým příkladem i ve stravování a poskytnout jim tak základ pro osvojení zdravých stravovacích návyků.“

Seminář pro rodiče v Ostravě

V souvislosti s tím vším je více než chvályhodné, že řada projektů, které se dotýkají školního stravování, se snaží o zapojení rodičů. Například v Ostravě byl 2. prosince 2015 v rámci dlouhodobé kampaně „Školní jídelny zdravě a chutně“ uspořádán seminář pro rodiče pod názvem Důsledky špatné výživy dětí a nutriční doporučení a pestrost stravy. Své příspěvky na něm přednesli primář dětského oddělení nemocnice ve Vítkovicích Jan Boženský, zástupce primáře Centra péče o zažívací trakt Petr Fojtík a vedoucí oddělení hygieny dětí a mladistvých krajské hygienické stanice Michaela Remešová. Smyslem konání této akce, které se zúčastnilo téměř 70 maminek, bylo nejen seznámit rodiče se zásadami zdravého stravování, ale také s principy nového nutričního doporučení pro školní jídelny.

Informace pro rodiče v Senomatech

Velmi hezký příklad, jak u rodičů podnítit zájem o stravování svých dětí, jsem objevila na internetových stránkách Základní školy a Mateřské školy Senomaty z okresu Rakovník. Její školní jídelna zde přibližně před rokem připravila pro rodiče ve spolupráci s Ing. Kateřinou Pilařovou, DiS., z Krajské hygienické stanice středočeského kraje, dokument, ve kterém naleznou praktické kroky na cestě k vytváření správných stravovacích návyků. Důvod, proč se takto obracejí k rodičům, vysvětluje v úvodu vedoucí jídelny Dana Hudečková: „Školní jídelna dělá vše pro správné stravování vašich dětí, to nejdůležitější ale zůstává na vás, na rodičích. Pokud nebudou fungovat první stravovací návyky dětí z domova, je naše práce u některých dětí zbytečná.“

V další části textu, jehož autorkou je Ing. Pilařová, se píše o výhodách školního stravování a o potřebě, „aby dítě mělo doma stravu co možná nejpestřejší, se zastoupením všech běžných potravin (ovoce, zelenina, pomazánky, maso, ryby, různé druhy příloh). Lze se tím vyhnout situaci, kdy dítě ve školním stravování narazí na potravinu, kterou nezná, a proto jí odmítá. Taková situace je nemilá pro všechny zúčastněné – personálu přidělává starosti, rodiče platí zbytečně za potraviny, které potomek odmítá, a dítě je hladové.“

V odstavci s nadpisem „Co by vás mohlo v jídelníčku překvapit?“ vysvětluje autorka rodičům, proč se na jídelním lístku objevují např. zeleninová jídla, luštěniny v kombinacích bez masa či různé varianty obilovin (kroupy, kuskus, pohanka, bulgur, celozrnné těstoviny) a proč už se nepřipravují uzeniny nebo slazené nápoje.

Co mohou rodiče udělat doma

Závěrečné řádky pak dávají rodičům návod, co mohou pro zdraví svých dětí udělat doma:

• „Omezujte množství sladkostí a zejména sladkých nápojů, které dítě konzumuje. Není vhodné sladkosti zakazovat zcela. Dítěti můžete bez obav denně dát jednu porci sladkosti (dětská porce = velikost dětské dlaně nebo pěsti).
• Stolujte společně s dětmi, sejděte se alespoň u jednoho jídla denně a chvíle u stolu si společně užijte, neokřikujte děti a snažte se pro jídlo připravit příjemnou atmosféru. Společné stolování přispívá k soudružnosti rodiny, komunikaci a upevňuje správné stravovací návyky.
• Mluvte s dětmi o jídle. Promluvte si o tom, proč nesnědly oběd a snažte se je vhodně motivovat, aby příště zkusily např. alespoň ochutnat. Je prokázáno, že děti musejí nový druh potraviny nebo pokrmu ochutnat opakovaně (někdy až 7×) než ho přijmou.
• Naučte děti, že ovoce nebo zelenina je přirozenou součástí každého pokrmu.
• Naučte děti pít čistou vodu.“

Spolupráce s rodiči je důležitá

Nevím sice, jak moc se rodiče v Senomatech o tato zveřejněná doporučení zajímají a jak se jimi řídí. V každém případě se však musí ocenit, že se i v této malé školní jídelně snaží motivovat rodiče ke správné výživě jejich potomků. Je zřejmé, že zdejším zaměstnancům opravdu záleží na tom, co děti jedí, a to nejen ve škole, ale i doma. Správně si uvědomují, že bez spolupráce s rodiči budou všechna nutriční doporučení, kterými se jídelny mají řídit, jen planými výkřiky.

Za spolupráci na článku děkuji Ing. Kateřině Pilařové, DiS., vedoucí oddělení hygieny dětí a mladistvých pro okresy Kladno a Rakovník, KHS Středočeského kraje se sídlem v Praze.

Zdenka Macháčková – ředitelka Školní jídelny v Chlumci nad Cidlinou